Trenér Sparty vytahuje hráče do sestavy jako „králíky z klobouku“. Jeho strategii chápe asi málokdo

Vindahl - Vitík, Panák, Sorensen - Wiesner, Vydra, Laci, Sadílek, Zelený - Kuchta, Haraslín… Střídali Andersen, Olatunji, Ryneš, Birmančevič, Rrahmaní

Vindahl – Sorensen, Panák, Cobbaut – Uchenna, Kairinen, Sadílek, Ryneš – Krasniqi, Kuchta, Haraslín… Střídali Zelený, Laci, Olatunji, Suchomel, Andersen

Surovčík – Sorensen, Ševínský, Zelený – Suchomel, Andersen, Kairinen, Laçi, Ryneš – Rrahmani, Kuchta… Střídali Olatunji, Sadílek, Vydra, Uchenna, Haraslín, Panák, Krasniqi

V jednání dánského kouče Larse Friise se nějaká dlouhodobější strategie opravdu těžko hledá. Po „výbuchu“ s Plzní následně v Ostravě vyšle do duelu sestavu v systému 3 - 4 - 3 a po dlouhé době útočný „trojzubec“. Jako za časů Priskeho. Přestože to docela zafunguje, už následující utkání v MOL Cupu vše změní a opět do něj jde pouze se dvěma útočníky v systému 3 - 4 - 1 - 2. Tentokrát na hrotu pouze s Kuchtou a Rrahmanim. Zatímco volba Jana Kuchty v útoku je logická, fanouškům chybí v sestavě Lukáš Haraslín.

Z ničeho nic je v základu Albion Rrahmani, kterého dánský kouč v poslední době takřka nevyužíval. Dával před ním přednost jiným, dokonce i „hříšníkovi“ Victoru Olatunjimu. V Ostravě hrál zase po dlouhé době jeho krajan Ermal Krasniqi, kterého kouč Friis také vytáhl nečekaně „z klobouku“, když předtím o něm dlouho takřka nevěděl. S Teplicemi už bylo vše zase jinak. Těžko v tom hledat logiku.

Možná mi to někdo dokáže vysvětlit, já se v nich však zatím nevyznám. Žádnou strategii, dlouhodobý záměr či směr, co chce s týmem hrát, v nich nevidím. Například v Ostravě vsadí trenér na střed zálohy s Kairinenem a Sadílkem. V MOL Cupu ale už jde do hry místo Lukáše Sadílka koučův krajan Magnus Andersen, který předtím hrál minimálně. Další změnu nachystá Friis na pravém wing beku, kde Emmanuela Uchennu, který nastoupil v Ostravě, nahradil proti Teplicím Martin Suchomel, kterého předtím kouč také „úspěšně“ týdny ignoroval. A po delší herní pauze s Teplicemi nehrál dobře.

Do obrany Friis s Teplicemi zatáhl zkušeného Jaroslava Zeleného a na pozici levého wing beka dal opět příležitost Matěji Rynešovi. To se dá pochopit, tím spíš, že nebyl k dispozici opět Martin Vitík. Do středu obrany postavil mladého Adama Ševínského, kterého jinak vytrvale dlouhé měsíce nepochopitelně přehlíží. Důvodem, že mu nyní dal opět po velmi dlouhé době příležitost je zřejmě fakt, že sparťanský kapitán a stoper Filip Panák prostě zdravotně nezvládá rychlejší sled utkání v základní sestavě. To ukázal už podzim. Proto také není nejspíš nominován do národního týmu, ač se o tom oficiálně nemluví.

Zatímco zařazení mladého Ševínského je pochopitelné a měl by naopak dostávat šancí mnohem více, neboť je to velmi talentovaný stoper s velkou perspektivou, tak hůře už se chápe, že v sestavě proti Teplicím chyběl belgický stoper Elias Cobbaut, který předtím nastoupil v základu v Ostravě. Zatím toho v sezoně mnoho nenahrál. Byl opakovaně zraněný. Zápasovou praxi tedy potřebuje. Je to snad tak, že ani jemu zdravotní stav neumožní hrát utkání krátce po sobě? Pokud tomu tak je, je to špatné, protože to už by byl druhý takový stoper v kádru Sparty. Když k tomu přiřadíme prakticky „nepoužitelného“ Matthiase Rosse, krajana kouče, jehož hostování na Letné se těžce nepovedlo, a k tomu pokles formy a opakované zdravotní absence Martina Vitíka, je s podivem, že talentovaný a zdravý Adam Ševínský sedí dlouhé měsíce pouze na lavičce.

Poslední zásadní změnou byla ta na postu brankáře. V sestavě se objevil slovenský gólman Jakub Surovčík, který ještě za „A“ tým Sparty v ligové soutěži nikdy nenastoupil. V MOL Cupu konečně šanci dostal a využil ji. Ukázal, že je velmi kvalitním brankářem a řekl si o větší pozornost. Avšak, pokud bude na Letné koučem Dán Friis, bude nejspíš stát v bráně v důležitých utkáních vždy jeho krajan Peter Vindahl. V zimě kvůli tomu odešel na hostování i sparťanský odchovanec Vojtěch Vorel, který nedostal šanci, ani když byla Sparta na podzim v obrovské krizi a impuls formou změny na postu brankáře se přímo nabízel.

Pro Spartu bylo čtvrtfinálové utkání MOL Cupu s Teplicemi velmi důležité. V lize totiž stále nemá nic jistého. Momentálně je až na 4.místě průběžné tabulky. Pokud se nic zásadního nezmění, tak z této pozice půjde také do nadstavbové části. A to je velmi nevýhodné. Doma bude hrát pouze s pátým a šestým týmem. Všechny soupeře nad sebou bude mít venku. Jak dopadne sparťanská ligová sezona, je tedy ve hvězdách. Úspěch v MOL Cupu je pro ni důležitý. Mohl by znamenat pohárovou jistotu pro příští sezonu a zisk významné národní trofeje, tedy aspoň nějakou rehabilitaci po (zatím) nepříliš povedeném průběhu ligové sezony.

Vítěz MOL Cupu 2024/25 získá jistotu podzimu v evropském poháru v sezoně 2025/26, protože půjde v kvalifikaci do posledního předkola Evropské ligy. To znamená, že nejhůře si zahraje ligovou část Konferenční ligy. Z toho vyplývá, že vítězství v MOL Cupu 2024/25 je pro evropskou sezonu 2025/26 víc než třetí místo v Chance Lize 2024/25, které představuje účast v druhém předkole Evropské ligy 2025/26.

Proto byl přístup Larse Friise k čtvrtfinálovému utkání MOL Cupu s Teplicemi velmi zvláštní. Zápasů už příliš nezbývá. Každý je však důležitý. Sparta navíc hraje ligu až v neděli s Mladou Boleslaví. Dost času na regeneraci. Bez cestování. Očekával bych proto od Larse Friise pouze drobné změny v sestavě, aby se co nejvíce před nadstavbou sehrála a také, aby výhra v MOL Cupu byla v situaci Sparty co nejpravděpodobnější.

Pochopím, že dostane příležitost brankář Surovčík či mladý stoper Ševínský, zároveň jsem předpokládal, že to ostatní trenér Friis stabilizuje a naváže na to, co se Spartě dařilo v Ostravě. Když hrál v Ostravě systémem 3 - 4 - 3, proč v tom dál nepokračuje? Když vsadil na Cobbauta, Sadílka, Krasniqiho či Uchennu, proč nehrají další zápas?

Sparta to s Teplicemi nakonec zvládla s velkým štěstím (a přispěním nešťastného teplického brankáře) v 117.minutě prodloužení, když už se pomalu schylovalo ke střelám ze značky pokutového kopu. Friis měl více štěstí než rozumu. Kdyby Teplice postoupily a Sparta neuspěla ani v MOL Cupu, byla by reakce sparťanské fotbalové veřejnosti určitě hodně nepříjemná. I přes postup mnoho z nich vyjadřuje se situací značnou nespokojenost. Nedivím se jim.

„Z bryndy“ Spartu vytáhl, jako už mnohokrát předtím, útočník Lukáš Haraslín. Tedy fotbalista, s kterým v této sezoně vyloženě stojí a padá ofenzíva a produktivita týmu. Do utkání přišel až v 95.minutě. V jeho případě jsou za touto skutečností možná také zdravotní důvody, které slovenského útočníka dlouhodobě limitují. Pro Spartu špatné zjištění, že jediný opravdu produktivní ofenzivní fotbalista má tak chatrné zdraví.

Před nedělním utkání s Mladou Boleslaví se mohou sparťanští příznivci jen dohadovat, jaká sestava nastoupí. Lars Friis v této sezoně rotuje hráči více než je zdrávo. Optimální složení zřejmě dosud nenašel. Doby, kdy se pod Brianem Priskem dalo před utkáním snadno tipnout deset hráčů z jedenácti, jsou dávno pryč. Jasný je návrat Vindahla do brány, Panáka se Sorensenem na stopera, flek má jistý také Kairinen v záloze, možná i Ryneš, v útoku Haraslín s Kuchtou. A dál? Těžko říct…

Lars Friis zatím příliš nepřesvědčil, že jako hlavní kouč dosahuje úrovně svého předchůdce-krajana, po kterém mužstvo před startem této sezony převzal. Jeho tvorba sestavy, ale i koučování a změny v průběhu utkání jsou často záhadou. Výsledek sezony asi více napoví o jeho budoucnosti ve Spartě. At´ už dánský trenér na Letné v příští sezoně zůstane či nikoliv, Sparta bude muset tak jako tak řešit větší změny v kádru.

V bráně zásadní problém nemá. Peter Vindahl je kvalitním brankářem, ač se nevyhnul výjimečně chybám, ale v jiných zápasech mužstvo zase výrazně podržel. Jakub Surovčík navíc ukazuje, že má budoucnost. Ale záleží také na tom, kdo bude dál na Letné trenérem.

Ve stoperské trojici je více otazníků. Martinu Vitíkovi, po zamítnutém přestupu z kraje podzimu do italské Serie A, výrazně klesla forma. Navíc mívá zdravotní problémy. Asi by už potřeboval „změnu vzduchu“. Tak jako třeba před časem Adam Karabec. Filip Panák je velmi kvalitní do ofenzivy. Směrem dozadu je to horší. Velkým hendikepem je jeho zdravotní stav, který ho limituje v utkáních, která jdou v rychlém časovém sledu. Na podzim, bude-li hrát Sparta v Evropě, což se očekává, to opět nastane. Elias Cobbaut je také často zraněný. Potenciál má, ale vlastně jsme ho ještě v opravdu těžkých zápasech neviděli. Není jasné, jak je zvládne. Otazníky panují nad jeho obratností.

Mathhias Ross, předpokládám, na Letné skončí. Asger Sorensen je spolehlivý, ale lepším už také nebude a v evropském fotbalu má své rychlostní limity. Zaskočit jako stoper může zkušený Jaroslav Zelený. Především byl měl ale dostávat šance v základu Adam Ševínský. Samozřejmě je tu ještě další mladý stoper Emmanuel Uchenna, využitelný také jako pravý wing bek. Sparta by měla každopádně ještě alespoň jednoho kvalitního stopera přivést.

Na pozici wing beků je lepší situace vlevo. Matěj Ryneš hrál před zraněním v reprezentační formě. Pokud se do ní opět vrátí a bude zdravý, neměla by mít Sparta snad problém. Jeho alternativou je Jaroslav Zelený. Vpravo dlouhodobě chybí zraněný Angelo Preciado. O jeho možném návratu se veřejně nemluví. Další adept na tento post, Tomáš Wiesner si vážně zranil kolenní vazy a mimo bude, jak to u tohoto typu zranění bývá, nejspíš 8-10 měsíců. Martin Suchomel je mladý, nelze se spoléhat, že on to převážně odehraje. Stejně tak Emmanuel Uchenna, který je především stoperem. Sparta potřebuje dalšího pravého wing beka. V zimě už bylo pozdě.

Ve středu zálohy je největší otázkou, zda bude pokračovat Kaan Kairinen, který se v minulosti vyjádřil, že by v příští sezoně rád zkusil štěstí jinde. To by byl pro Spartu velký problém. Adekvátní náhradu v kádru nemá, což bylo zjevné, když finský fotbalista pro zranění chyběl. Zaskočil ho nedávno v zápase s Plzní mladý Patrik Vydra. Friis ho sice diplomaticky chválil, ale v Ostravě ho už na hřiště neposlal a s Teplicemi přišel do hry až v 81.minutě.

Stálicí sparťanské soupisky je Lukáš Sadílek. Pracovitý, běhavý fotbalista, který dobře háže auty, ale jinak k sobě nutně potřebuje kreativní spoluhráče. Mezi záložníky lze počítat také Qazima Laciho, který v Priskeho systému často nastupoval vedle Kairinena. Ve Friisově sestavě s dvěma útočníky hraje více podhrot. Je to velmi dobrý fotbalista, ale jako podhrotového útočníka ho limituje nízká produktivita. Záloha je každopádně formací, kde Sparta musí pro příští sezonu také posílit. Tím spíš, pokud odejde Kairinen. To by byl velký zásah.

V útoku je jasnou volbou slovenský reprezentant Lukáš Haraslín. Zdálo by se, že také Jan Kuchta. V jeho případě ale Sparta stojí před volbou, zda ho opět (jako před lety z Ruska) koupit na přestup. Kuchta je totiž stále kmenovým hráčem dánského Midtjyllandu, z kterého na Letné nyní pouze hostuje. Chce-li ho Sparta natrvalo, bude muset zase sáhnout do peněženky a za 28letého českého reprezentanta vyplatit dánskému klubu odstupné, které se může pohybovat na úrovni 4 milionů eur. Tedy zhruba 100 milionů korun.

Vyplatit Jana Kuchtu z Dánska asi dává smysl. Není sice úplně produktivním útočníkem, ale je pro tým velmi platný svoji důraznou hrou a také jako týmový lídr. Sto milionů korun není pro Spartu zase tolik. U Kuchty ví, co za tyto peníze dostane. U zahraničního útočníka nikdy nemá jistotu, že se na české prostředí adaptuje, což je evidentní na případu Albiona Rrahmaniho, který přišel za (v přepočtu) zhruba 125 milionů korun a (zatím) nepřesvědčil. Stejně tak jeho krajan Ermal Krasniqi a Albánec Indrit Tuci, který se vrací po dlouhodobém zranění.

Útočníkem s potenciálem, ale také velkými výkyvy formy i přístupu k zápasům je Victor Olatunji. Obávám se, že v jeho případě už to jiné nebude. Vždy to bude asi hráč, který umí zazářit i zhasnout a člověk nikdy neví, co z toho zrovna přijde. Sparta také musí po sezoně definitivně „rozlousknout“ situaci kolem Veljka Birmančeviče, který se po fantastické minulé sezoně, kdy byl nejlepším fotbalistou celé ligy, tou současnou protrápil. Momentálně to vypadá na jeho odchod z Letné „zadními vrátky“.

Také v útoku, stejně jako v celém kádru, musí sparťanské sportovní vedení učinit výrazné personální změny. Otázkou je, do jaké míry a v jaké kvalitě, je toho schopno. Skauting klubu nevykazuje v poslední době velké úspěchy. Doba, kdy přicházeli kvalitní a hotoví zahraniční fotbalisti, kteří okamžitě zapadli do základní sestavy, je pryč. Skončila s odchodem Briana Priskeho, který měl na těchto úspěších prokazatelně významný podíl.

Spartu čekají poslední dvě ligová kola, poté pět kol nadstavby. K tomu semifinále, a možná také finále, národního MOL Cupu. V semifinále národního poháru Sparta přivítá na domácím hřišti Viktorii Plzeň. Dojde tedy opět na velmi pikantní souboj. Jak už jsem uvedl, vyhrát MOL Cup je nejen prestižní záležitost, ale zároveň zaručuje lepší výchozí pozici do evropského poháru než 3.místo v Chance lize.

Pokud Sparta postoupí do finále MOL Cupu, střetne se s vítězem utkání Baník Ostrava - Sigma Olomouc. Finále se určitě nebude hrát na Letné. Domácím týmem je, dle propozic MOL Cupu, hůře postavený finalista na základě pohárového koeficientu za posledních pět sezon. Žebříčku vévodí Sparta, proto varianta „stadion Letná“ pro finále neexistuje.

Podle toho, jak Sparta zvládne její závěr, se bude teprve hodnotit celá sezona. Už teď je jasné, že nedopadne, ve srovnání s dvěma předchozími, tak dobře. Leccos se dá ještě zachránit, i když v Chance lize už to Sparta nemá jen „ve svých rukách“.

V létě Spartu čekají změny. Otázkou je, jak budou rozsáhlé a čeho všeho se budou týkat. Určité budou v hráčském kádru. Možná také v trenérském realizačním týmu. Záleží na tom, jak se k celé záležitosti management Sparty postaví. Všichni jsme asi zvědaví, jak se s tím sportovní šéf klubu Tomáš Rosický popasuje.

Zdroje: přímé přenosy Oneplay TV z utkání Chance ligy a MOL Cupu, statistiky Livesport, Transfermarkt, webové stránky Chance ligy a MOL Cupu