Raymond Patriarca: Vzestup a pád krále Nové Anglie

Ovšem koncem 70. let se původně nedotknutelné kriminální impérium začalo hroutit. Obvinění ze spiknutí, vydírání a organizování vraždy klíčového svědka spustila lavinu jednoho z nejvýznamnějších soudních procesů své doby. Někdejší nedotknutelný boss se ocitl pod palbou federálních žalobců, kteří začali odhalovat jeho temná tajemství.

Soudní drama, které se odehrávalo na počátku osmdesátých let, ukázalo Patriarcovu zoufalou snahu udržet si fasádu neohroženého vládce a zároveň oblíbeného člena komunity okolo Federal Hill, tradiční bašty italských imigrantů v Providence, Rhode Island. Jeho podlomené zdraví, sužované srdečními problémy a cukrovkou, však ostře kontrastovalo s pověstí nemilosrdného gangstera. Přesto jeho přítomnost v soudní síni stále vzbuzovala bázeň a respekt. Obhajoba se snažila vykreslit ho jako oběť nelítostného pronásledování, ale porota v roce 1980 rozhodla o Patriarcově vině za vražedné spiknutí (Patriarca si měl objednat dvojnásobnou vraždu v 70. letech, zachycenou na tehdy hi-tech mikrofonech). Odsouzen k deseti letům vězení, byl nakonec v roce 1984 propuštěn na podmínku kvůli chatrnému zdraví. Jeho kriminální impérium však již nikdy nedosáhlo své bývalé slávy a Patriarca téhož roku podlehl infarktu. A s ním začala vadnout hvězda ještě nedávno mocné rodiny.

Patriarcova životní pouť začala v roce 1908 ve Worcesteru ve státě Massachusetts, kde se 17. března narodil sicilským imigrantům. Tvrdá realita čtvrti Federal Hill v Providence, kde strávil celý život, formovala jeho osud. Rané zapletení do kriminality, podpořené příležitostmi prohibice, položilo základy jeho budoucnosti. Byl to rychlý a pilný student života v podsvětí, který stoupal v řadách organizovaného zločinu závratnou rychlostí, poháněn ctižádostí, charismatem a bezohledností. Navíc měl štěstí, že se vyhnul velkému trestu vězení. Za své krádeže, ozbrojená přepadení či spojení s vraždami vyfasoval pouze 5 let, z nichž si odseděl ani ne půl roku.

Ve třicátých letech uzavřel Patriarca strategická spojenectví s vlivnými newyorskými mafiánskými rodinami, zejména s rodinami Genovese (tehdy ještě Luciano) a Gambino (v 30. letech stále ještě Mangano). Tato partnerství byla klíčová pro upevnění jeho mocenské základny v Nové Anglii. Rodina Genovese, proslulá svým rozsáhlým vlivem a kontrolou nad odbory, poskytla Patriarcovi přístup k lukrativním příležitostem a politické ochraně. Rodina Gambino, známá svou brutalitou a zapojením do různých násilných aktivit, zase posílila Patriarcovu pozici silou a zastrašováním. Tato spojenectví umožnila Patriarcovi a jeho spojencům expandovat do nových oblastí, jako je obchod s drogami a infiltrace legitimních podniků pomocí odborů. Zde se sluší poznamenat, že Patriarca Crime Family (je jednodušší ji titulovat takto i když v 30. letech ji ještě řídil Filippo „Phil“ Buccola, Patriarcův předchůdce), měla své centrum v Bostonu, Massachusetts a v již zmíněném Providence. Newyorským Rodinám tedy konkurovat nemohla. Pro mafiánskou orgnaizaci z Nové Anglie bylo typické, že boss sídlil v Bostonu/Providence a jeho underboss v druhém městě pro vyvážení pozic.

Od 40. do 60. let 20. století se Raymond Patriarca etabloval jako nezpochybnitelný vládce newenglandského podsvětí. Jeho impérium se již rozprostíralo od Bostonu po Hartford, Connecticut a zahrnovalo celou řadu nelegálních aktivit, od hazardních her a lichvy až po vydírání a v neposlední řadě vraždy. Patriarcova moc byla založena na jeho schopnosti udržovat pořádek a disciplínu ve svých řadách a zároveň pěstovat vztahy s vlivnými politiky, policisty a lokálními byznysmany.

V roce 1954, po smrti dlouholetého bosse newenglandské mafie Philipa Buccoly, se Patriarca chopil příležitosti a upevnil svou moc. S podporou newyorských Rodin a díky své pověsti nelítostného, ale efektivního vůdce se Patriarca se díky posvěcení od Komise stal oficiálním bossem mafie v Nové Anglii - od Connecticutu až po Maine. Pod jeho vedením rodina prosperovala a rozšířila své aktivity do nových oblastí, jako je hlubší infiltrace odborů, hazard v Las Vegas a manipulace s koňskými dostihy.

Patriarcova moc sahala postupně dál za hranice podsvětí. V sedmdesátých letech sehrál klíčovou roli v politickém životě Providence. V roce 1974 se Vincent „Buddy“ Cianci, Jr., mladý a charismatický právník, rozhodl kandidovat na starostu Providence. Učinil tak poté, co v roce 1972 stanul v pozici zvláštního asistenta generálního prokurátora a ve sledovaném soudním procesu stanul přímo proti Patriarcovi, kterého stát vinil z dvojnásobné vraždy. Patriarca soud vyhrál, ale mladý a charismatický asistent prokurátora získal obdiv místních obyvatel, kdy se coby potomek italských přistěhovalců postavil šéfovi místní italsko-americké mafie. Cianci, republikán, čelil v roce 1974 v tomto výsostně demokratickém městě obtížnému boji. Zde vstoupil do hry Raymond Patriarca. Ano, ten Patriarca, kterého chtěl Cianci dostat o dva roky dříve za mříže.

Patriarca si uvědomoval potenciální výhody spojenectví s Ciancim a údajně poskytl svému chráněnci značnou finanční podporu a mobilizoval svou rozsáhlou síť kontaktů, aby zajistil hlasy. Cianciho kampaň se zaměřila na boj proti korupci a obnovu ekonomiky města, což vidíme na plakátu výše, a to rezonovalo u voličů frustrovaných stávající zkorumpovanou a neschopnou správou. S Patriarcovou podporou v zákulisí Cianci překvapivě o pár stovek hlasů zvítězil a stal se nejmladším starostou v historii Providence. Rozhodující hlasy zajistili voliči na Federal Hill, Patriarcovi lidé v odborových organizacích, kteří „doporučili“ svým lidem, aby volili Cianciho a pak také rozkol v Demokratické straně, která se před volbami rozdělila na dva nesmiřitelné tábory.

Cianciho vítězství bylo pro Patriarcu významným triumfem. Získal spojence na nejvyšším místě v městské správě, což mu poskytlo ještě větší ochranu a přístup k lukrativním zakázkám a projektům. Zároveň mohl dávat svým lidem legitimní zdroj příjmů (tzv. no show jobs, kde mafiáni na papíře měli legitimní práci, kam ale nechodili) Patriarcova podpora Cianciho však měla rub a líc. Cianciho pověst byla brzy poskvrněna obviněními z korupce a jeho blízké vazby na Patriarcu a jeho organizaci se staly veřejným tajemstvím. Cianci byl nakonec dvakrát usvědčen z trestných činů a musel v roce 1984 odstoupit z funkce. Překvapivě však nebyl usvědčen za korupci, ale za ublížení na zdraví svému blízkému příteli, kterého zbil a popálil mu obličej cigaretou když si myslel, že mu s ním zahýbá manželka.

Zpět k Patriarcovi. V 70. letech, s policií v zádech, přesto na vrcholu sil, dokázal nevídané. Jeho drzost a vliv se naplno projevily při „Bonded Vault Heist“ v roce 1975. Bonded Vault Company, nenápadná společnost s průmyslovou budovou (sklad kožichů a zimního oblečení) v centru Providence, byla ve skutečnosti tajným úložištěm mafie, plným hotovosti, šperků a dalších cenností, kam si místní mafie „odkládala“ lup, který by jinde budil až moc pozornosti. V té době platilo, že jakýkoli vklad vyšší než 10 000 USD musel být evidován, což zločincům nevyhovovalo. V noci 14. srpna skupina zkušených zlodějů, o nichž se předpokládalo, že mají vazby na rodinu Patriarca, provedla pečlivě naplánovanou loupež. Využili propracované sítě tunelů pod městem, aby se dostali do trezoru, a uprchli s lupem v hodnotě přesahující 30 milionů dolarů (dnes by se jednalo o astronomických 175 milionů dolarů).

Bonded Vault Heist byla jednou z největších a nejdrzejších loupeží v historii Spojených států. Způsobila doslova šokové vlny v celém podsvětí i v řadách donucovacích orgánů. Ačkoli nebyla nikdy oficiálně úplně vyřešena (nalezena byla jen hotovost, šperky a další drahé kovy se jednoduše ztratily), podezření padlo na rodinu Patriarca. Někteří spekulovali, že loupež byla odvetou za to, že se bývalý spolupracovník (associate) obrátil na FBI, zatímco jiní se domnívali, že byla jednoduše příliš lákavým cílem, než aby ho mafie ignorovala. Jiné hlasy tvrdí, že Patriarca po dobu svého krátkého pobytu za mřížemi dostával podle jeho názoru malou finanční podporu, proto se urazil a své podřízené prostě okradl.

Navzdory tomu, že loupež provedli bez sebevětších problémů, lupiči za sebou zanechali několik důkazů, které nakonec vedly k jejich dopadení. Jeden z nich, Robert „Deuce“ Dussault, se v opilosti chlubil svým podílem na loupeži a jeho slova se dostala k uším úřadů. Dussault byl nakonec zatčen a odsouzen, přesto většina lupu zůstala nezvěstná. Loupež Bonded Vault zůstává dodnes jednou z největších nevyřešených záhad v historii organizovaného zločinu.

I to ukazuje, jakým byl Patriarca mistrem veřejného obrazu. Pod veřejnou maskou bezohledného gangstera pěstoval pečlivě vytvořenou image sofistikovaného podnikatele a bodrého starce ze sousedství. Dobře padnoucí obleky, každoroční krocani zdarma pro chudé na Federal Hill, pomoc těm, kteří o ni zažádali a sebevědomé vystupování maskovaly brutální realitu jeho podnikání. To mu umožnilo pohybovat se ve složitém světě legitimní společnosti, což z něj dělalo obávaného a nepolapitelného muže. Přeci takový old man Ray, jak jej nazývali místní, by nemohl být schopný takových věcí. Ačkoli všichni tušili, že drtivá většina lupu skončila kdesi u něj v jiném sejfu, tak se ho nikdo neodvážil byť jen náznakem obvinit.

Rodina Patriarca fungovala s vojenskou přesností, hierarchická struktura zajišťovala loajalitu a efektivitu. Patriarcův vůdčí styl - směs strachu a starosvětského respektu, udržoval pořádek. Co řekl boss, to všichni akceptovali i když je okradl. V podstatě by se s troškou nadsázky dalo tvrdit, že Patriarcu do jisté míry kopíroval Mario Puzo se svým Donem Corleonem, byť samozřejmě Puzo čerpal z reálií New Yorku.

Raymond Patriarca byl stejně jako Vito Corleone oddaným rodinným mužem. Byl ženatý s Helen Mandellovou, se kterou měl syna, Raye Jr. Patriarcův syn následoval otcovy stopy a zapojil se do rodinných záležitostí. Mladý „následník trůnu“ byl ve vedení rodiny po otcově smrti do roku 1990, kdy byl nakonec uvězněn za vydírání a následně sesazen. Za zmínku stojí, že Patriarca Junior chtěl upevnit svou moc a v roce 1989 se chystal přijmout několik nových členů. Celý posvátný rituál se měl odehrát na předměstí Bostonu v řadovém domě. O této akci se dozvěděla FBI, jejíž pracovník bydlel naproti a úřady stihly objekt vybavit mikrofony. Díky tomu dodnes máme unikátní a jedinečný záznam z uvedení do mafiánské rodiny, které známe z hollywoodských filmů. Zostuzený Patriarca Junior musel odejít z čela rodiny a ještě čelil úřadům kvůli nahranému zločinnému spolčení.

Rayův styl vedení byl navíc diametrálně odlišný od stylu jeho otce. Zatímco Raymond starší byl známý svou obezřetností a schopností udržovat „low“ profile, Ray byl impulzivní a často jednal bez konzultace s ostatními členy rodiny. Jeho rozhodnutí vedla k řadě chyb, které rodinu oslabily, jak bylo řečeno výše. Raypostrádal charisma, strategický um a bezohlednou efektivitu svého otce. Odborníci to přirovávají k tomu, jako když LeBron James přivedl do Lakers svého syna. Zkrátka nepovedený nepotismus. Rodina čelila rostoucímu tlaku ze strany FBI a státní policie, kdy série vysoce profilových soudních procesů a odsouzení oslabovala její strukturu, což v podstatě kopírovalo vývoj v nedalekém New Yorku.

Organizaci po konci Patriarců také trápily vnitřní spory. Mezi underbossy a capy se objevily mocenské boje, když soupeřili o kontrolu. Zejména Boston chtěl vyjít ze stínu Providence. Někdejší obávané kriminální impérium se začalo rozpadat na frakce soupeřící o území a zdroje. Patriarca Junior tyto problémy ještě zvládal pokrývat, ale po jeho odstavení od moci naplno propukly problémy, které do té doby jen probublávaly.

Tyto rozbroje dále prohloubily krizi rodiny Patriarca. V roce 1990 byl Ray Patriarca Jr. sesazen z funkce šéfa a nahrazen Nicodemem „Nicky“ Scarfem. Scarfo, známým svou brutalitou a nestálostí. Ten se díky tomu rychle stal terčem federálních vyšetřovatelů. Jeho vláda byla poznamenána násilím a vnitřními čistkami, které dále destabilizovaly organizaci.

V devadesátých letech minulého století se proto federální úřady zaměřily na rodinu Patriarca s nebývalou silou. Série rozsáhlých vyšetřování, využívajících odposlechy, informátory a tajné operace, vedla k zatčení a odsouzení mnoha vysoce postavených členů. V roce 1991 byl Nicky Scarfo odsouzen na doživotí za vraždu a vydírání, což znamenalo konec jeho krátké a krvavé vlády.

Úpadek rodiny Patriarca byl urychlen také vzestupem nových kriminálních organizací, které se snažily ovládnout její území. Ruská mafie, asijské gangy a motorkářské kluby začaly konkurovat Patriarcovým v tradičních oblastech, jako je hazard, lichva a obchod s drogami. Tyto nové skupiny byly často brutálnější a méně předvídatelné než tradiční mafie, což vedlo k eskalaci násilí a nestability v podsvětí.

Do konce devadesátých let byla rodina Patriarca stínem své bývalé slávy. Její vliv a moc výrazně poklesly, její řady byly zdecimovány zatýkáním a vnitřními spory. Někdejší obávaná a respektovaná mafiánská rodina se stala reliktem minulosti, připomínkou doby, kdy organizovaný zločin ovládal ulice Nové Anglie.

Ačkoli rodina Patriarca stále existuje, její činnost je omezená a její vliv je minimální. Její vývoj je varovným příběhem o vzestupu a pádu kriminálního impéria, příběhem o moci, korupci a nevyhnutelném rozpadu. Je to také připomínka toho, že i ti nejmocnější a nejbezohlednější zločinci nakonec podléhají zákonu a času. Na závěr si dovolím přidat asi nejznámější fotku Raymonda Patriarcy, kterou po vyhledání jeho jména na Googlu naleznete všude.

Sekne mu to, že?

Pokud jste dočetli až sem, dejte mi do komentářů vědět, jak se vám líbí. Je to pro mě cenná zpětná vazba. Děkuju předem.