Článek
Květiny, hořící svíčky, pohřební věnečky a drobné mince. I to považovali někteří zasahující policisté za natolik důležité, že se o tom zmínili ve svých úředních hlášeních o událostech 17. listopadu 1989.
Zatímco demonstranti si z Národní třídy odnášeli krvavá zranění, policisté popisovali urážky, neuposlechnuté výzvy a údajně provokativní chování davu.
Jejich výpovědi se dochovaly. A stojí za přečtení.
Květiny, svíčky a pohřební věnečky
Nadporučík Jiří Kaska, velitel čety Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti, byl jedním z mužů, kteří 17. listopadu zasahovali proti demonstrantům.
Ve svém úředním záznamu z 23. listopadu popsal střet ve Vyšehradské ulici. Demonstranti vyzývali policisty, aby se k nim přidali. Upozorňovali, že mají prázdné ruce.
Lidé před policejní kordon pokládali hořící svíčky, květiny a pohřební věnečky. Přes policejní uzávěru létaly drobné mince.
Kaska si zaznamenal také jednu pozoruhodnou situaci. Když demonstranti zpívali státní hymnu, někdo na policisty vykřikl:
„Sundejte ty blembáky, vždyť je to státní hymna!“
Představte si ten obraz. Lidé zpívají hymnu vlastní země a vyzývají policisty, aby si alespoň při ní sundali přilby.
A policista si tuto událost o šest dní později zaznamená jako součást konfrontace s demonstranty.
„Gestapo, gestapo“
Podpraporčík Jaroslav Dastych se zásahu rovněž osobně účastnil. Jeho výpověď vznikla pouhých pět dní po událostech.
Také on popisoval střet ve Vyšehradské ulici. Zaznamenal výzvy k odhození obušků a upozorňování demonstrantů, že jsou neozbrojení.
Z davu podle něj zaznívalo skandování „gestapo, gestapo“.
A následně uvedl, že na policisty lidé házeli květiny.
To je možná jeden z nejpozoruhodnějších detailů celého příběhu. Květiny, které měly vyjadřovat pokojný odpor, se dostaly do policejních hlášení vedle urážek a dalších projevů nepřátelského chování.
Některé výpovědi zmiňují také hozené skleněné lahve. Ani jednotlivé incidenty však nemohou ospravedlnit násilí proti obklíčeným demonstrantům.
Mladík s kyticí před policejním štítem
Poručík Milan Němeček, velitel roty Pohotovostního pluku VB, popsal další zajímavý okamžik.
Před policisty vystoupil mladík s kyticí. Po něm další s československou vlajkou. Oba se podle Němečka nechávali fotografovat. Policista si všiml množství fotoreportérů a spekuloval, že někteří byli cizinci.
A co následovalo?
Při pronásledování těchto osob podle jeho záznamu došlo k potyčce mezi policisty a civilisty.
Němeček také zaznamenal otázky, které na policisty mířily:
„Komu sloužíte?“
„Co na to vaše mámy?“
A také výkřiky o Jakešově gestapu.
Muselo být zvláštní slyšet přirovnání ke gestapu právě 17. listopadu, v den připomínky nacistických represí proti českým studentům v roce 1939.
Tentokrát ovšem na druhé straně stáli příslušníci bezpečnostního aparátu komunistického státu.
Co poručíka Němečka nejvíc mrzelo
A nakonec pasáž, která podle mě vypovídá o tehdejším uvažování části bezpečnostního aparátu snad nejvíc.
Poručík Němeček svůj úřední záznam sepsal 22. listopadu 1989.
V Československu už probíhaly masové protesty. Brutální zásah proti studentům otřásl veřejností. Komunistický režim ztrácel půdu pod nohama.
A co Němeček ve svém hlášení na závěr řešil?
Mrzelo ho, že nejvyšší představitelé bezpečnostních složek dosud veřejnosti dostatečně nevysvětlili vzniklou situaci. Podle něj tím celý Sbor národní bezpečnosti utrpěl a ztrácel autoritu a vážnost u občanů.
To je pozoruhodný závěr.
Studenti si z Národní třídy odnášeli nejen krvavá zranění a modřiny, ale také psychická traumata, která si někteří nesli po celý život.
Jeden z velitelů zasahujících policistů si o pět dní později dělal starosti především o poškozenou autoritu Sboru národní bezpečnosti.
I tak vypadal 17. listopad z druhé strany policejního kordonu.
Prameny a zdroje
Pavel Žáček: Z Albertova na Národní třídu. 17. listopad 1989 v Praze 2 pohledem komunistických bezpečnostních složek. Praha 2, 2019.
Publikace obsahuje dobové dokumenty a úřední záznamy příslušníků bezpečnostních složek.
Pro článek byly využity zejména:
- Str. 69–70: úřední záznam poručíka Milana Němečka z 22. listopadu 1989.
- Str. 72: úřední záznam podpraporčíka Jaroslava Dastycha z 22. listopadu 1989.
- Str. 87–88: úřední záznam nadporučíka Jiřího Kasky z 23. listopadu 1989.
