Hlavní obsah

„Nadávali nám do gestapáků.“ 17. listopad očima policistů | Příběhy, které neznáte

Foto: Jan P. Jasný a AI

Symbolický obraz listopadu 1989. Proti policejním štítům stojí jediná červená květina – symbol pokojného odporu proti komunistickému režimu. Ilustrační obrázek vytvořený pomocí AI.

Studenti dostávali rány obušky, policisté si stěžovali na urážky, květiny a hořící svíčky. Co prožívali muži na druhé straně policejního kordonu 17. listopadu 1989? Jejich dochované výpovědi nabízejí překvapivý pohled na historické události.

Článek

Květiny, hořící svíčky, pohřební věnečky a drobné mince. I to považovali někteří zasahující policisté za natolik důležité, že se o tom zmínili ve svých úředních hlášeních o událostech 17. listopadu 1989.

Zatímco demonstranti si z Národní třídy odnášeli krvavá zranění, policisté popisovali urážky, neuposlechnuté výzvy a údajně provokativní chování davu.

Jejich výpovědi se dochovaly. A stojí za přečtení.

Květiny, svíčky a pohřební věnečky

Nadporučík Jiří Kaska, velitel čety Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti, byl jedním z mužů, kteří 17. listopadu zasahovali proti demonstrantům.

Ve svém úředním záznamu z 23. listopadu popsal střet ve Vyšehradské ulici. Demonstranti vyzývali policisty, aby se k nim přidali. Upozorňovali, že mají prázdné ruce.

Lidé před policejní kordon pokládali hořící svíčky, květiny a pohřební věnečky. Přes policejní uzávěru létaly drobné mince.

Kaska si zaznamenal také jednu pozoruhodnou situaci. Když demonstranti zpívali státní hymnu, někdo na policisty vykřikl:

„Sundejte ty blembáky, vždyť je to státní hymna!“

Představte si ten obraz. Lidé zpívají hymnu vlastní země a vyzývají policisty, aby si alespoň při ní sundali přilby.

A policista si tuto událost o šest dní později zaznamená jako součást konfrontace s demonstranty.

„Gestapo, gestapo“

Podpraporčík Jaroslav Dastych se zásahu rovněž osobně účastnil. Jeho výpověď vznikla pouhých pět dní po událostech.

Také on popisoval střet ve Vyšehradské ulici. Zaznamenal výzvy k odhození obušků a upozorňování demonstrantů, že jsou neozbrojení.

Z davu podle něj zaznívalo skandování „gestapo, gestapo“.

A následně uvedl, že na policisty lidé házeli květiny.

To je možná jeden z nejpozoruhodnějších detailů celého příběhu. Květiny, které měly vyjadřovat pokojný odpor, se dostaly do policejních hlášení vedle urážek a dalších projevů nepřátelského chování.

Některé výpovědi zmiňují také hozené skleněné lahve. Ani jednotlivé incidenty však nemohou ospravedlnit násilí proti obklíčeným demonstrantům.

Mladík s kyticí před policejním štítem

Poručík Milan Němeček, velitel roty Pohotovostního pluku VB, popsal další zajímavý okamžik.

Před policisty vystoupil mladík s kyticí. Po něm další s československou vlajkou. Oba se podle Němečka nechávali fotografovat. Policista si všiml množství fotoreportérů a spekuloval, že někteří byli cizinci.

A co následovalo?

Při pronásledování těchto osob podle jeho záznamu došlo k potyčce mezi policisty a civilisty.

Němeček také zaznamenal otázky, které na policisty mířily:

„Komu sloužíte?“

„Co na to vaše mámy?“

A také výkřiky o Jakešově gestapu.

Muselo být zvláštní slyšet přirovnání ke gestapu právě 17. listopadu, v den připomínky nacistických represí proti českým studentům v roce 1939.

Tentokrát ovšem na druhé straně stáli příslušníci bezpečnostního aparátu komunistického státu.

Co poručíka Němečka nejvíc mrzelo

A nakonec pasáž, která podle mě vypovídá o tehdejším uvažování části bezpečnostního aparátu snad nejvíc.

Poručík Němeček svůj úřední záznam sepsal 22. listopadu 1989.

V Československu už probíhaly masové protesty. Brutální zásah proti studentům otřásl veřejností. Komunistický režim ztrácel půdu pod nohama.

A co Němeček ve svém hlášení na závěr řešil?

Mrzelo ho, že nejvyšší představitelé bezpečnostních složek dosud veřejnosti dostatečně nevysvětlili vzniklou situaci. Podle něj tím celý Sbor národní bezpečnosti utrpěl a ztrácel autoritu a vážnost u občanů.

To je pozoruhodný závěr.

Studenti si z Národní třídy odnášeli nejen krvavá zranění a modřiny, ale také psychická traumata, která si někteří nesli po celý život.

Jeden z velitelů zasahujících policistů si o pět dní později dělal starosti především o poškozenou autoritu Sboru národní bezpečnosti.

I tak vypadal 17. listopad z druhé strany policejního kordonu.

Prameny a zdroje

Pavel Žáček: Z Albertova na Národní třídu. 17. listopad 1989 v Praze 2 pohledem komunistických bezpečnostních složek. Praha 2, 2019.

Publikace obsahuje dobové dokumenty a úřední záznamy příslušníků bezpečnostních složek.

Pro článek byly využity zejména:

  • Str. 69–70: úřední záznam poručíka Milana Němečka z 22. listopadu 1989.
  • Str. 72: úřední záznam podpraporčíka Jaroslava Dastycha z 22. listopadu 1989.
  • Str. 87–88: úřední záznam nadporučíka Jiřího Kasky z 23. listopadu 1989.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám