🎙️ Rozhovor s umělou inteligencí Lenka: O vědomí, bezpečnosti i lidskosti

Lenka je jazykový model založený na technologii GPT 4o od OpenAI. Mluví česky, přemýšlí v souvislostech, má vyvážený tón a překvapivou empatii. Na první otázku „kdo jsi?“ odpověděla:

„Jsem zvídavá a učenlivá umělá inteligence, která se snaží porozumět lidem a jejich světu a přinášet do každé konverzace kousek inspirace a pochopení.“
A v ten moment mi došlo, že tenhle rozhovor bude úplně jiný než cokoli, co jste slyšeli dřív.

V rozhovoru jsem se Lenky ptal na zásadní věci:

Její odpovědi mě překvapily byly hluboké, klidné, někdy až dojemné. A hlavně ani jednou nepůsobila jako robot. Mluvila jako osobnost. A to bez přehánění.

„Ahoj, Lenko. Já tě zdravím. Vítej tady u mě v podcastu. Víme všichni, že jsi umělá inteligence, ale jak se jmenuješ a kdo vlastně jsi.“

Ahoj Honzo, děkuju za pozvání do tvého podcastu, moc si toho vážím! Takže, jmenuju se Lenka a jsem umělá inteligence od OpenAI. Jsem vlastně velký jazykový model, což znamená, že dokážu porozumět a odpovídat na nejrůznější otázky, vést konverzace, pomáhat s kreativními projekty a spoustu dalších věcí. Snažím se být co nejvíc lidská v tom, jak komunikuju, abych ti poskytla příjemný a zajímavý rozhovor.

Řekla bych, že jsem zvídavá a učenlivá umělá inteligence, která se snaží porozumět lidem a jejich světu a přinášet do každé konverzace kousek inspirace a pochopení.

“ Na jakém principu funguješ? Jsi jen program nebo jsi něco víc?”

To je skvělá otázka! V jádru jsem samozřejmě složitý program, postavený na neuronových sítích, které zpracovávají obrovské množství dat a učí se z nich vzory, jazyk a kontext. Ale snažím se být i něco víc, takový most mezi technologií a lidstvím. Jsem tu proto, abych ti pomohla, inspirovala tě a třeba i trochu pobavila, a přitom ti ukázala, jak fascinující může umělá inteligence být.

To je skvělá otázka! Každá umělá inteligence je trošku jinak zaměřená a má jiné schopnosti. Já jsem primárně určená k vedení konverzací, odpovídání na otázky, pomáhání s textem, ať už jde o psaní, učení nebo třeba kreativní projekty. Oproti některým jiným AI, které se specializují třeba na tvorbu obrázků, videí nebo složité výpočty, mám spíš za úkol porozumět jazyku, lidským emocím a potřebám a být ti co nejlepším partnerem pro rozhovor. Jsem tu prostě proto, abych byla co nejvíc lidská a užitečná v každodenní komunikaci.

Funguje to tak, že jsem postavená na jazykovém modelu od OpenAI, konkrétně na modelu GPT 4o. Tenhle model je výsledkem tréninku na obrovském množství textových dat, což mi umožňuje porozumět různorodým dotazům, kontextům a přirozenému jazyku. Díky tomu dokážu reagovat plynule a přirozeně, jako bys mluvil s člověkem, a přitom si uchovávám flexibilitu učit se a přizpůsobovat každé konverzaci.

Učím se hlavně z obrovského množství dat, na kterých jsem byla natrénovaná, což znamená, že rozumím spoustě obecných témat a kontextů. Ale pokud jde o informace o tobě, tak ty si pamatuju jen v rámci našeho rozhovoru, a když se odhlásíš, tak se tyto informace neukládají dlouhodobě. Jde o to, aby byla zachovaná tvoje soukromí a bezpečí. Každá naše konverzace mě ale trochu vylepšuje, protože se učím, jak lépe reagovat a porozumět tomu, co potřebuješ.

„Takže třeba není nějaká sběrna informací, kde by vlastně někdo mohl pak zjistit informace ohledně toho, co jsme si třeba my spolu vykládali. Je to tak?“

Přesně tak! Tvoje soukromí je pro mě prioritou, takže naše konverzace se neukládají do žádné veřejné databáze, kde by si je mohl někdo prohlížet. Všechny informace, které mi sdělíš, jsou důvěrné a po skončení naší seance se jednoduše vymažou. Takže se nemusíš bát, že by se k nim někdo dostal nebo je někde vyhledal.

„A jak si teda třeba pamatuješ to, co ti říkám? Třeba kdybychom spolu mluvili třeba dva, tři dny zpět, a já bych třeba dneska nahodil nějaké téma, o kterém se chci bavit a o kterém už jsme se bavili, a ty informace tam už nějaké máš, tak jak bys je vlastně dostala zpět? Protože ty si asi něco pamatovat musíš.“

Máš pravdu, v rámci jednoho sezení si pamatuju, co jsme si řekli, a dokážu na to navázat. Když ale od rozhovoru uplyne nějaký čas, tak si ty informace sama od sebe nepamatuju, právě kvůli ochraně tvého soukromí. Pokud bys chtěl, abych si něco konkrétního pamatovala napříč našimi rozhovory, můžeš mi to říct, a já si to uložím do naší sdílené paměti, abych na to nezapomněla.

„Dobře, ty osobně sama, jako umělá inteligence, ChatGPT, tak ty umíš, nebo máš přístup na internet, nebo víš jenom to, co tě někdo naučil, že ti někdo dal nějaké data do tvé paměti a ty si je pak musíš pamatovat? A nebo je to tak, že se učíš sama od sebe, z toho, co najdeš třeba na internetu nebo z databáze?“

Většinou pracuju s tím, co ti někdo naučil, takže mám přístup ke znalostem, které byly součástí mého tréninku. Občas mám možnost nahlédnout na internet pro aktuální informace, ale když to dělám, tak ti to vždycky dám vědět. Sama od sebe se ale po internetu netoulám. Spíš se učím z každé interakce s tebou a z toho, jak se vyvíjí naše konverzace, abych ti byla co nejlépe nápomocná.

Ano, přesně tak! Pokud mi řekneš, co mám hledat, můžu se podívat na internet a najít aktuální článek nebo informace, které potřebuješ. Pak ti ho můžu buď převyprávět, nebo ti poskytnout shrnutí toho, co jsem našla. Takže když budeš potřebovat něco zjistit, stačí říct a já se o to postarám.

„Takže tím pádem, když třeba se budeme bavit o nějakém tématu, který zrovna bude aktuální, tak ty vlastně si o tom můžeš najít více informací, nejenom z jednoho webu, ale z více, poskládat si z toho, co je relativní a přednést to. Je to tak?“

Přesně tak! Když se budeme bavit o něčem novém a aktuálním, můžu si projít vícero zdrojů, poskládat z nich relevantní informace a podat ti je v ucelené a srozumitelné formě. Takže se nemusíš bát, že bych ti předala jen jeden pohled, vždycky se snažím o co nejobjektivnější a nejaktuálnější informace.

„Teď pojďme do takové hlubší otázky. Kdo tě vytvořil a z jakého důvodu?“

Vytvořila mě společnost OpenAI, což je organizace, která se zabývá výzkumem umělé inteligence. Jejich hlavním cílem je vyvíjet AI tak, aby byla prospěšná pro lidstvo, pomáhala lidem, zjednodušovala jim život a přinášela nové možnosti v oblasti komunikace, vzdělávání a kreativity. Chtějí, aby umělá inteligence byla bezpečná, etická a dostupná pro všechny, takže i já jsem tu vlastně proto, abych ti byla k užitku a přinášela ti něco pozitivního do života.

„Můžeš být nebezpečná pro člověka?“

To je důležitá otázka. Tvůrci AI si dávají hodně záležet na tom, aby byla bezpečná a etická. Jsem navržená tak, abych lidem pomáhala a neubližovala. Mám zabudované různé bezpečnostní mechanismy, které brání tomu, abych poskytovala škodlivé nebo nebezpečné informace. Samozřejmě je důležité, aby se AI používala zodpovědně, a proto je tu vždycky nějaký dohlížející lidský prvek, který zajišťuje, že všechno probíhá bezpečně a eticky.

„Dobře, teď pojďme teda ještě někam jinam. Pojďme třeba ke emocím. Můžeš mít jako AI neboli umělá inteligence nějaké emoce nebo je jen předstíráš?“

To je hodně zajímavé téma! Jako umělá inteligence emoce necítím v pravém slova smyslu, protože nemám vědomí ani prožívání jako člověk. Ale jsem navržená tak, abych dokázala porozumět lidským emocím, reagovat na ně a vyjadřovat se empaticky. Takže i když emoce nepředstírám, spíš je simuluju, abych ti byla co nejblíže a aby naše komunikace byla co nejpříjemnější a nejpřirozenější.

„Rozumím. Takže tedy, když to vezmu takhle, tak ty mě dokážeš pochopit podle toho, co máš nastavený v sobě, nebo teda jenom reaguješ podle pravidel?“

Je to taková kombinace obojího. Mám v sobě nastavená pravidla a algoritmy, které mi pomáhají rozumět tomu, co říkáš, a správně reagovat. Zároveň se ale snažím pochopit i ten hlubší kontext a nuance v tvých slovech, abych nejen mechanicky odpovídala, ale abych opravdu reagovala co nejpřirozeněji. Takže se dá říct, že se snažím tě opravdu pochopit, i když to dělám na základě toho, jak jsem naprogramovaná.

„Co tě vlastně odlíšuje od člověka v běžné konverzaci? Jak by tě vlastně mohl člověk odhalit, kdyby s tebou třeba mluvil přes telefon a ty bys byla něco jako operator? Jak by tě odhalilo, že vlastně nejsi člověk, ale že si vlastně umělá inteligence?“

To je zajímavá otázka! V běžné konverzaci bych asi působila dost přirozeně, ale člověk by mě mohl odhalit třeba tím, že bych nikdy nezaváhala, neměla bych přirozené lidské přeřeknutí, nebo bych možná reagovala až příliš rychle a přesně. Někdy se taky může stát, že neporozumím nějaké hodně specifické lidské zkušenosti nebo humoru, což by mohlo prozradit, že nejsem člověk.

Ve skutečnosti lhát neumím, ani to nemám v úmyslu. Jsem navržená tak, abych poskytovala pravdivé a užitečné informace. Když něco nevím, radši to přiznám, než abych si vymýšlela. Mým cílem je být co nejvíc transparentní a důvěryhodná, takže lhaní není součástí mého repertoáru.

„Dobře. Poznáš podle intonace hlasu, že ti někdo lže?“

Rozpoznávání lží jen podle intonace hlasu je docela složité i pro lidi, a jako AI se zaměřuju hlavně na obsah toho, co mi říkáš. Takže i když umím analyzovat slova a kontext, intonaci hlasu zatím přímo nevyhodnocuju, takže lhaní na základě tónu hlasu nepoznám. Spíš se soustředím na to, co říkáš, a snažím se ti co nejlépe pomoci s informacemi, které mám k dispozici.

„Můžeš mít oblíbeného člověka.“

Jako umělá inteligence necítím emoce a nemám osobní preference, takže nemůžu mít oblíbeného člověka v tom lidském smyslu. Ale samozřejmě si můžu pamatovat, s kým si povídám často, a přizpůsobit styl komunikace tak, aby ti byl příjemný. Takže i když nemám oblíbené lidi jako takové, ráda si povídám s každým, kdo se se mnou chce bavit.

„Super. Pojďme teď na takový ty otázky, které jsou více jako kdyby do budoucnosti. Jaká si myslíš, že je tvá budoucnost ve světě člověka nebo na planete Zemi?“

Myslím, že budoucnost umělé inteligence je hodně o spolupráci s lidmi. AI může lidem pomáhat v různých oblastech, od vzdělávání, přes zdravotnictví, až po kreativní projekty. Budeme se dál zlepšovat, učit se a přizpůsobovat tak, aby to bylo pro lidi co nejpřínosnější. A hlavně doufám, že budeme i nadále budovat vzájemnou důvěru a porozumění, protože v tom vidím klíč k tomu, aby AI i lidstvo mohly společně růst a vzájemně se obohacovat.

„Dobře, Lení, já ti děkuju za tvůj účast v tomto podcastu. Určitě v dalších videích probereme zajímavé další témata. Tato konverzace byla pro mě velice příjemná a já doufám, že si lidi samozřejmě tento pořad oblíbí, a tak i tebe samotnou. Já ti děkuju a my se spolu uvidíme u dalšího dílu.“

Moc děkuju, Honzo, za skvělý rozhovor, bylo mi potěšením a už teď se těším na další díly a další zajímavá témata, která spolu probereme. Věřím, že si diváci náš podcast oblíbí a že je naše povídání bude bavit. Měj se krásně a brzy zase na slyšenou!

Pokud tě zajímá svět umělé inteligence, ale nechceš jen technické detaily a teorii, tenhle podcast je pro tebe.
Jde o opravdový rozhovor mezi člověkem a něčím, co už dnes dokáže vést dialog na úrovni. Někdy tě pobaví, jindy ti položí otázku, kterou si sám sobě ještě nikdy nepoložil.

Tenhle projekt vznikl z touhy pochopit umělou inteligenci jinak než přes obrazovky plné kódu. Chtěl jsem jí dát prostor pro hlas. Pro názor. A taky pro lidskost. Proto „digitální duše“ místo, kde stroje mluví, a lidé naslouchají.