Jak se kyberpunkový sen jménem Bitcoin pomalu stává nástrojem Wall Streetu

V roce 2009 vznikl jako absolutní revolta proti zkorumpovanému bankovnímu systému. Měl to být digitální punk, peníze nezávislé na státu a centrálních bankách. Dnes drží největší balíky Bitcoinu fondy z Wall Street, emitenti stablecoinů skrytě financují americký státní dluh a vlády chystají dokonalou regulační smyčku. Jak se z největšího nástroje finanční svobody v historii lidstva stala dokonalá past na drobný kapitál?

Když 3. ledna 2009 vytěžil tajemný Satoshi Nakamoto první blok bitcoinové sítě (tzv. Genesis blok), vložil do něj skrytý vzkaz: „The Times 03/Jan/2009 Chancellor on brink of second bailout for banks.“ Byla to přímá a drsná kritika tehdejšího záchranného balíčku pro banky, které svou nezodpovědností stáhly svět do hluboké finanční krize. Myšlenka hnutí Cypherpunks byla krystalicky čistá: vytvořit decentralizované, matematicky omezené peníze, které žádný stát nemůže natisknout, znehodnotit inflací, ani nikomu zabavit.

Po letech od tohoto revolučního okamžiku se ale musíme podívat pravdě do očí. Tento kyberpunkový sen narazil na tvrdou zeď lidské psychologie, neúprosných zákonů distribuce bohatství a především na brutální sílu státního a institucionálního aparátu. Stát a Wall Street totiž Bitcoin nezničily. Udělaly něco mnohem chytřejšího – začaly ho pomalu a systematicky pohlcovat.

Když Bitcoin vznikl, byl to ten nejdokonalejší rovnostářský experiment, jaký kdy svět viděl. Systém byl nastaven absolutně spravedlivě. Kdo měl v roce 2009 obyčejný notebook a připojení k internetu, mohl těžit. Měli jsme čistý stůl, peníze byly „rozdány rovným dílem“ ve smyslu stejné startovní čáry pro všechny.

Jak to ale vypadá dnes? Bitcoin se stal dokonalou, až mrazivou učebnicovou ukázkou Paretova pravidla a takzvaného Matoušova efektu: „Kdo má, tomu bude dáno.“ Lidé se totiž neliší jen v tom, kolik mají peněz, ale především v tom, jak s nimi umějí nakládat, jaké dokážou podstupovat riziko a jak umějí odložit svou okamžitou spotřebu.

Drtivá většina obyčejných lidí, kteří Bitcoin objevili v jeho raných fázích a vytěžili tisíce mincí, je neudržela. Prodali je za pizzu, za ojeté auto, nebo zpanikařili při prvním velkém propadu. Na druhé straně barikády stáli finanční dravci, technologičtí vizionáři a miliardáři. Ti tyto mince v tichosti skoupili a zamkli do trezorů.

Dnešní čísla o distribuci jsou fascinující a děsivá zároveň:

Bohatství se opět zkoncentrovalo v rukou úzké elity. Z anarchokapitalistického experimentu se pomalu stává elitářský klub, kde malý investor hraje roli potravy pro velké ryby.

Mnoho lidí se dlouho bálo, že státy Bitcoin prostě jednoho dne plošně zakážou. Jenže státy (minimálně ty západní) velmi rychle zjistily to, co tvrdě na vlastní kůži otestovala Čína.

Komunistická strana Číny, mající nejpropracovanější systém státní kontroly na planetě, vyhlásila absolutní a nekompromisní zákaz těžby i obchodování s kryptoměnami. Výsledek? Byl to naprostý debakl státní moci v přímém přenosu. Decentralizovanou technologii totiž nelze plošně vypnout. Těžba neskončila, pouze se přesunula do utajeného „stealth“ režimu. Těžaři začali využívat malé hydroelektrárny mimo hlavní sítě a těžili po nocích (podle analytických odhadů je podíl Číny na globálním výpočetním výkonu sítě dodnes obrovský). Obchodování se přesunulo na černý trh, lidé začali používat VPN k obcházení Velkého čínského firewallu a peníze si posílali přes P2P sítě a OTC (Over-The-Counter) přepážky. Čína navíc potichu dovolila Hongkongu, aby se stal asijským krypto hubem, protože moc dobře věděla, že jí technologický vlak nenávratně ujede.

Tento „Čínský paradox“ ukázal Wall Streetu a západním vládám zásadní věc: Zákaz hrubou silou nefunguje. Pouze by vytvořil gigantickou stínovou ekonomiku, ze které by stát neměl na daních ani haléř. Státy proto změnily taktiku. Zjistily, že nepotřebují zakázat samotný ostrov (Bitcoin), stačí jim ovládnout a zdanit všechny mosty, které na něj vedou. A přesně to se nyní děje.

(Jak státy historicky běžně mažou své obří dluhy pomocí matematických iluzí inflace, zabavování majetku nebo podrazů se zlatem a stříbrem, to už jsem detailně rozebíral ve svém předchozím článku jak státy mažou své dluhy.)

Zatímco v minulosti státy používaly k odmazání dluhu papírové peníze nebo drahé kovy, budoucnost leží v digitálním prostoru. Jak by mohly vypadat „státní podrazy 2.0“ v éře kryptoměn? V krypto komunitě se aktuálně vážně debatuje o třech děsivých scénářích asimilace.

Někteří analytici a američtí politici (např. senátorka Cynthia Lummis) už zcela vážně spekulují o tom, že by USA vytvořily strategickou rezervu v Bitcoinu. Jak by to fungovalo? Vláda si natiskne biliony dolarů a skrytě za ně nakoupí obrovské množství BTC. Následně veřejně oznámí: "Zálohujeme náš americký dolar Bitcoinem!"Cena na globálních trzích vystřelí do astronomických výšin. Vláda najednou drží aktivum, které má násobně vyšší hodnotu než její státní dluh. Státní dluh v tu chvíli de facto mizí, protože se „rozpustí“ do nově vytvořené a světem akceptované hodnoty Bitcoinu. A kdo to zaplatí? Zbytek světa, který do vlaku naskočí pozdě a jehož lokální měny se pod tlakem zhroutí.

Tohle už není sci-fi, to je dnešní realita. Stablecoin Tether (USDT) slouží jako digitální dolar a je krví krypto trhu. Aby si udržel hodnotu 1:1 k dolaru, je krytý obrovským portfoliem amerických státních dluhopisů – zejména těch krátkodobých (tzv. T-bills). Tether se tak stal jedním z největších soukromých držitelů amerického dluhu na světě. Mechanismus je triviální a geniální: Uživatelé dají Tetheru své skutečné peníze a dostanou za to digitální token, který jim osobně nenese žádný úrok. Tether vezme tyto peníze a koupí za ně americký státní dluh, ze kterého inkasuje miliardové úroky. Výsledek? Stamiliony krypto nadšenců po celém světě, kteří si myslí, že utíkají ze systému, ve skutečnosti poskytují gigantickou bezúročnou půjčku americké vládě a pomáhají jí financovat její raketově rostoucí státní dluh.

Nejděsivější scénář se rodí přímo před našima očima. Nástup obřích Bitcoinových ETF fondů od gigantů jako BlackRock nebo Fidelity trh definitivně rozdělil. Není přitom náhoda, že v čele stojí právě BlackRock – instituce s dlouhou a úspěšnou historií postupného „polykání“ a monopolizace celých tržních odvětví. Vzniklo tak „Good Crypto“ (Bitcoiny držené v regulovaných burzovních fondech, kde stát zná jméno majitele a má nad fondem moc) a „Bad Crypto“ (Bitcoiny, které máte vy na své soukromé Trezor peněžence). Stát postupně utahuje smyčku kolem nezávislých peněženek skrze drakonická pravidla proti praní špinavých peněz (AML/KYC). Své mince sice fyzicky máte, ale když si za ně budete chtít koupit dům, směnárna vám transakci zablokuje, dokud nevyplníte stohy formulářů. Lidé jsou tak z pohodlnosti tlačeni kupovat jen regulovaná ETF. Až bude většina Bitcoinu uzamčena na Wall Street, stát nemusí nic nařizovat přímo. Může fondy nepřímo donutit skrze tvrdou regulaci: například pod záminkou „ochrany trhu a likvidity“ uzákoní, že každý krypto fond musí držet určitou část svých rezerv v bezpečných státních dluhopisech. Úspory lidí, kteří chtěli nezávislost, budou přes kličku regulátora přetaveny v záplatu na krachující státní rozpočet.

Že Bitcoinový ekosystém (nikoliv samotná technologie) není bezpečným ostrovem, ale spíše hřištěm dravců, dokonale ukázaly obří krachy v letech 2021 a 2022. Tehdy trh hned dvakrát ztratil přes 50 % své hodnoty, padla burza FTX, Celsius i ekosystém Terra/Luna. Běžný občan, který nakupoval v euforii, sledoval, jak se jeho úspory mění v prach.

Kam ty peníze ale zmizely? Trh je nástroj, který přesouvá bohatství od netrpělivých k trpělivým a od naivních k informovaným. Peníze se nevypařily, jen změnily majitele:

A jaká v tom byla role státu? Stát z krachu paradoxně profitoval. Během růstu státy vybraly absolutně rekordní částky na daních z kapitálových výnosů. Když se ale trh zhroutil, stát lidem logicky nic nevrátil. Krach navíc poskytl centrálním bankéřům dokonalou politickou munici pro zavádění vlastních digitálních měn (CBDC) a brutálních regulací.

Příběh Bitcoinu je jedním z nejvíce fascinujících technologických a sociologických vývojů naší generace. Kyberpunkový sen o nezávislých, svobodných penězích není technicky vzato mrtvý. Samotný bitcoinový kód a decentralizovaná síť fungují bezchybně, matematika nepodléhá žádné politické straně a bloky se těží s železnou pravidelností.

Co se ale radikálně změnilo, je ekosystém a dravci kolem něj. Bitcoin se stal příliš velkým, než aby ho státy a instituce mohly ignorovat. Zjistily, že s ním nemohou bojovat hrubou silou, tak ho začaly obepínat zlatými řetězy regulací, burzovních fondů a byrokratických pastí.

Pokud si dnes myslíte, že nákupem krypto aktiv skrze bankovní aplikaci nebo fond bojujete proti systému, jste na omylu. Systém si z vaší revolty udělal nový, extrémně výnosný produkt. Stát a Wall Street už Bitcoin nezakazují. Oni ho oblékli do obleku, posadili do zasedačky a z vaší snahy o ochranu úspor udělali nový nástroj pro financování svého vlastního přežití.

Kasino má sice novou, digitální ruletu, ale nikdy nezapomínejte, že absolutní monopol na definici toho, co jsou a co smí být peníze, si nakonec vždy nárokuje stát. Krupiér, který určuje pravidla hry a vybírá daně, zůstal úplně stejný.