Článek
Když se učíme dějepis, obvykle nám předkládají pohádku o neustálém morálním pokroku. Vyprávějí nám o tom, jak si zlí a zvrácení králové zotročovali ubohé rolníky, dokud nepřišlo osvícenství, lidstvo konečně nedostalo rozum, neuvědomilo si, že otroctví je špatné, a nezačalo budovat spravedlivou společnost. Je to krásný, uklidňující příběh. A je naprosto, fyzikálně a historicky lživý.
Historie není soubojem dobra a zla. Je to neúprosná, chladná rovnice o zachování energie. Když naše opičí mozky narazily na biologický komunikační limit a začali jsme budovat abstraktní říše a města, narazili jsme na mnohem tvrdší zeď, než byla naše paměť. Narazili jsme na termodynamiku.
Pokud chceme pochopit, proč byly dějiny lidstva až do 19. století tak neuvěřitelně brutální, proč se civilizace hroutily v plamenech a proč se lidé navzájem zotročovali, musíme odhodit morální brýle. Musíme se na naše předky podívat jako na uzly v síti, které se zoufale snažily přežít ve hře s nulovým součtem. Ve hře, které se říká Maltusiánská past.
Malthusiánská past a člověk jako biologická baterie
Až do příchodu parního stroje měla lidská síť k dispozici jen jeden jediný primární zdroj energie: aktuální sluneční svit. Ten dopadal na pole, přeměnil se skrze fotosyntézu na obilí, obilí sežral vůl nebo člověk, a to se přeměnilo na mechanickou svalovou práci. Konec. Nic víc nebylo.
Ekonomický koláč v tomto světě nerostl. Pokud byla neúroda, koláč se zmenšil. Znamenalo to, že pokud jste chtěli být bohatší – pokud jste chtěli postavit chrám, napsat filozofický traktát, věnovat se astronomii nebo prostě jen neumřít hlady v zimě –, museli jste energii fyzicky vzít někomu jinému.
Dnešní člověk ze střední třídy nechápe, že starověké a středověké elity nevytvořily feudalismus a otroctví proto, že by to byli komiksoví padouši. Vytvořily je z čiré termodynamické nutnosti. Aby vůbec mohla vzniknout civilizace – aby se uvolnila kapacita pro architekturu, vědu a právo (tedy vrchol Maslowovy pyramidy) –, musela existovat obrovská masa lidí na úplném dně, kteří fungovali v podstatě jako biologické baterie.
Otrok nebyl v očích Římana nebo Egypťana člověk. Byla to chodící termodynamická jednotka. Baterie, do které nacpete misku levné kaše (minimální vstupní energie pro udržení základních funkcí) a vyždímáte z ní celodenní těžkou fyzickou práci v lomu (maximální výstup). Feudalismus nebyl o nic jemnější. Byla to přísně hierarchická síť navržená tak, aby odsávala kalorický přebytek z rolníků směrem nahoru k elitám. Kdyby starověké elity tuto krutou extrakci energie neprováděly, nevznikl by žádný Řím, žádné Atény, žádné pyramidy. Byli bychom jen roztroušené kmeny bojující o hrst bobulí. Brutalita byla daní za složitost sítě.
Entropie dluhu a chybějící softwarový reset
Každá síť ale v čase degraduje. V lidské společnosti se tato degradace projevuje hromaděním dluhů. Dluh není nic jiného než slib budoucí energie. Problém je, že matematika dluhu a biologie přírody běží na dvou naprosto odlišných operačních systémech.
Úrok na půjčce roste exponenciálně. Je to čistá, abstraktní matematika. Ale reálná produkce v zemědělské společnosti (úroda pšenice) roste v nejlepším případě lineárně, a navíc podléhá suchu, mrazu a škůdcům. Dříve nebo později se nůžky nevyhnutelně rozevřou. Objem dluhů a úroků matematicky přesáhne fyzikální množství energie (jídla a statků), které je síť vůbec schopna vyprodukovat.
V systému tak začne narůstat obrovský tlak. Entropie. Chudí dluží bohatým tolik, že by to nesplatili ani za deset životů. Prodávají svou půdu, pak své děti, pak sami sebe do otroctví. Síť se začíná zadrhávat, peníze (krev sítě) přestávají proudit do spodních pater a hromadí se v několika málo uzlech na vrcholu.
Starověcí vládci v Mezopotámii (Sumer a Babylon) si této smrtící matematické pasti byli velmi dobře vědomi. Proto institucionálně zavedli takzvané Milostivé léto (Jubileum). Když nastoupil na trůn nový král, nebo když byl tlak v síti už neúnosný, panovník vydal edikt, kterým plošně smazal všechny agrární dluhy a osvobodil dlužní otroky.
Z pohledu kybernetiky to nebyl akt křesťanského milosrdenství. Byl to čistý, chladnokrevný softwarový reset. Administrátor systému viděl, že je operační paměť přeplněná chybovými hláškami (dluhy), a tak zmáčkl tlačítko Restart. Přehrada se bezpečně upustila a síť mohla jet nanovo. Jenže, co se stane, když jsou elity příliš arogantní nebo chamtivé a tento softwarový reset odmítnou provést?
Kinetické resety: Když příroda účtuje krví
Když selže software, vezme si slovo hrubý hardware. Pokud odmítnete uvolnit tlak v přehřátém parním kotli pomocí pojistného ventilu, kotel fyzicky exploduje. V lidské historii se tomuto fyzikálnímu výbuchu sítě říká revoluce, občanská válka nebo pogrom. Je to kinetický reset.
Příroda (a fyzikální zákony sítě) má totiž naprosto brutální, ale vysoce efektivní způsob, jak vyrovnat účetní knihy a obnovit rovnováhu. Když dluhy nejdou smazat perem, smažou se mečem a ohněm. Války a revoluce v historii jen zřídka vznikaly z čistě ideologických důvodů. Ve svém jádru to byly téměř vždy mechanismy k fyzické destrukci věřitelů a spálení přebytečné infrastruktury.
Když rozzuřený dav během středověkých pogromů vtrhl do židovských čtvrtí nebo napadl italské bankéře, první věc, kterou udělal, nebyla vražda. První věc, kterou dav udělal, bylo zapálení archivu s dlužními úpisy. Kinetický reset. Věřitel je mrtev, papír shořel, tlak v síti klesl na nulu. Bylo to děsivé, krvavé, ale z hlediska termodynamiky systému to fungovalo dokonale. Systém se očistil od neřešitelných matematických závazků tím nejkrutějším způsobem.
Černá smrt jako biologická defragmentace
Někdy ale kinetický reset provedou lidé, a jindy zasáhne samotná biologie. Tou vůbec nejdůležitější ekonomickou událostí středověku nebyla žádná bitva králů, ale bakterie Yersinia pestis. Černá smrt v polovině 14. století.
Před příchodem moru byla Evropa opět chycena ve smrtící Maltusiánské pasti. Populace přerostla schopnost půdy ji uživit. Bylo příliš mnoho lidí a příliš málo kalorií. Lidská práce neměla absolutně žádnou hodnotu, rolníci byli v podstatě otroky připoutanými k půdě a feudální elity (horní uzly sítě) vysávaly veškerý přebytek. Systém byl dokonale zabetonovaný.
Pak přišel mor a vymazal třetinu až polovinu evropské populace. Z kybernetického hlediska to byla masivní biologická defragmentace disku.
Co se stalo ekonomicky? Najednou bylo obrovské množství úrodné půdy a infrastruktury, ale kritický nedostatek lidí, kteří by ji obdělávali. Rovnice se otočila o 180 stupňů. Lidská biologická baterie se stala obrovsky nedostatkovým zbožím. Cena obyčejné práce raketově vystřelila nahoru. Pokud se šlechtic pokusil dál týrat svého poddaného, ten se prostě sebral a odešel na sousední panství, kde ho jiný šlechtic zoufale potřeboval a zaplatil mu zlatem.
Černá smrt svou bezcitnou brutalitou fyzicky rozbila páteř feudalismu. Zvýšila hodnotu obyčejného člověka a vytvořila základy pro vznik rané střední třídy. Příroda proškrtala přetíženou síť, aby ti, co přežili, měli k dispozici větší příděl energie.
Těžba mrtvého Slunce a konec biče
Krvavé resety, nevolnictví a otroctví by s námi zůstaly napořád, protože fyzika nedostatku by nám nedala na vybranou. Jak jsme z tohoto nekonečného cyklu bolesti tedy unikli? Nedošlo k žádnému magickému morálnímu probuzení. Nestali jsme se ze dne na den lepšími lidmi. Jen jsme našli gigantický, do té doby skrytý energetický cheat kód.
Objevili jsme Staré slunce.
Uhlí a ropa nejsou nic jiného než miliony let staré sluneční světlo, které pravěké lesy a oceány stlačily a zkomprimovaly do podzemních konzerv s neuvěřitelnou kalorickou hustotou. Když jsme se naučili tyto konzervy pálit a pohánět jimi parní stroje, ekonomický koláč přestal být konečnou hrou s nulovým součtem. Poprvé v dějinách planety se koláč začal exponenciálně zvětšovat.
Teprve v tento moment mohlo být otroctví definitivně zrušeno. Nikoli primárně proto, že by osvícenští filozofové přesvědčili elity o lidských právech. Ale proto, že stroj poháněný uhlím byl najednou násobně levnější, silnější a poslušnější než jakýkoliv lidský otrok. Udržovat biologickou baterii (krmit a hlídat otroka) se stalo ekonomicky a termodynamicky nevýhodné. Traktor nepotřebuje spát, neudělá vzpouru a sežere jen trochu černé břečky.
Lidská svalová síla ztratila pro elity svou primární hodnotu. Vymanili jsme se z tisícileté pasti. Naše dnešní bohatství, naše ústava, naše lidská práva a náš relativní klid, to všechno je plně dotováno a zaplaceno spálením milionů let starých mrtvých dinosaurů a pravěkých pralesů. Jsme generace žijící z vesmírné dotace.
Problém je, že jakmile lidské svaly ztratily svou hodnotu, potřebovaly elity nový způsob, jak síť – nyní poháněnou stroji – řídit. Potřebovaly lidi nikoliv jako hrubou sílu, ale jako poslušné a standardizované součástky pro své nové úřady a továrny. A k tomu bylo nutné hacknout samotný lidský mozek a přeprogramovat ho. O tom, jak jsme si sami na sebe upletli tu nejsofistikovanější a nejzrádnější byrokratickou klec – Pruský školský systém – budeme analyzovat vzápětí. Tento virový program totiž běží v našich hlavách dodnes a žene náš zabetonovaný stát do další paralýzy.
Zdroje a doporučené čtení:
- Malthus, Thomas (1798). Esej o principu populace (Původní teze o tom, jak populace vždy doroste na hranici možností obživy, což vede k nevyhnutelné bídě).
- Scheidel, Walter (2017). The Great Leveler: Violence and the History of Inequality (Kniha zkoumající, jak v historii pouze války, revoluce, kolapsy států a smrtící pandemie jako mor dokázaly reálně snížit ekonomickou nerovnost).
- Graeber, David (2011). Dluh: Prvních 5000 let (Fascinující antropologický pohled na to, jak fungovaly "Milostivá léta", jak úrok ničil starověké společnosti a proč se dluhy často mazaly krví a ohněm).
- Smil, Vaclav (2017). Energy and Civilization: A History (Absolutní nutnost pro pochopení toho, jak energetické přeměny – od svalů přes uhlí po ropu – definovaly tvar a morálku lidské společnosti).
