Článek
Ve starověké Spartě, mimo dalších skupin, žili po boku spartských plnoprávných občanů Heilóti. Šlo o příslušníky domorodého obyvatelstva, kteří ztratili osobní svobodu. V podstatě to byli otroci, mohli si však zakládat rodiny a vytvářet vlastní osady. V Lakadaimónu žilo pravděpodobně kolem 200 000 mužů, žen a dětí, kteří pracovali a sloužili v domovech spartských obyvatel. Bojovníky doprovázeli do bitev, kde zajišťovali jejich zásobování a dokonce se účastnili bitev jako „podřadní“ vojáci. Sparťané například nepovažovali luk a šípy za zbroj hodných mužů.
Touto důležitou zbraní jejich nepřátelé disponovali, Sparťané proto z části Heilótů lučištníky udělali a využívali pro svou potřebu. Většina spartských bojovníků měla svého Heilóta jako puclfleka, tedy vojenského sluhu, který se jim staral o zbraně a výstroj. Někteří důstojníci měli pucfleků i dva a více. Odhaduje se, že k Thermopylům bylo vysláno 1 200 mužů z toho 300 hoplitů, tedy bojovníků a 900 Heliótů, kteří většinou zajišťovali logistiku.
Podle věštírny v Delfách měl mít střet s Peršany za následek buď vydrancování a zničení Sparty nebo země měla přijít o svého krále. Sparťané byli neobyčejně silně nábožensky založení lidé. Jejich víra vycházela z řecké mytologie a delfská věštba pro ně měla silný význam. Spartská obec proto rozhodla, že do boje vyšle jen tři stovky bojovníků pod velením krále Leónidáse. Počítalo se s tím, že jde o sebevražednou misi a nikdo se z ní nevrátí, proto vybráni byli pouze otcové právoplatných synů, aby jejich rody nezanikly. Mimo nich se u Thermopyl postavili Peršanům i další Řekové, kteří se již tak neopěvují, ale bojovali stejně statečně. Šlo například o Tegejce, Korinťany, Mykéňany a mnohé další, celkem asi 7 000 mužů.
Na jaře roku 480 př.n.l. zahájil král Xerxés I. vojenskou operaci, jejímž cílem bylo rozšířit vliv své říše a také vrátit porážku Řecku, kterou jeho armáda utrpěla v bitvě u Marathonu. Antický dějepisec Hérodotos zaznamenal, že kudy prošla žíznivá perská armáda, tam řeky vyschly. Údajně čítala 5 miliónů mužů. Moderní historici však považují jeho počty za přehnané a odhadují je maximálně na 200 tisíc. V nich měly být zahrnuty posádky lodí, obsluhy vozů, lučištníci, pěchota, apod. složené nejen z Peršanů, ale rovněž z příslušníků podrobených národů.
A také Nesmrtelní. Podle dnešních kritérií šlo o speciální jednotku, dobře vycvičenou gardu, řízenou přímo Xerxém. Řeky vedl k tomuto pojmenovaní pocit, že početní stav Nesmrtelných je stále stejný. V případě, že některý bojovník z této jednotky padl, Peršané ho okamžitě nahradili dalším. Jejich počet byl tím pádem stabilní a stále čítal 10 000 mužů. Je jasné, že ať už Hérodotos přeháněl či nikoliv, Peršané měli několikanásobně větší převahu. Ve zbraních, složkách armády i lidských zdrojích. Nebojovali však za svobodu a svoji zemi jako Řekové.
Spartští muži používali náramky z větviček zvané skytalides, na něž vyškrábali dvakrát svoje jméno. Poté větvičku rozlomili. Jednu „krvavou půlku“ si šlahounem uvázali na levém zápěstí, druhou „vinnou půlku“ zapíchli do země v táboře. Muž si po návratu z boje vzal vinnou půlku zpátky. Podle těch, o které se nikdo nepřihlásil, se zjišťovala totožnost mrtvých. Dřevo se používalo proto, že pro plenícího nepřítele nemělo žádnou cenu. Byla to obdoba dnešních vojenských identifikačních známek. U Thermopyl Sparťané žádné psí známky nepotřebovali. Padli všichni do jednoho.
Další článek na dané téma příští středu
V listopadu 2016 psáno pro blog iDNES.cz, v lednu 2025 upraveno pro Médium.cz a Blogosféru
Zdroje:
Wikipedie, Bitva u Thermopyl, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Thermopyl
Wikipedie, Sparta, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sparta
Kniha Sparta: Heroická historie, autor: Paul Cartledge
Kniha Ohnivá brána, autor Steven Pressfield
