Článek
U spartského muže se předpokládalo, že vojenská služba mu bude trvat celý jeho aktivní život. Ne jenom rok, dva nebo třicet. V rudých pláštích bojovali statní dvacetiletí mladíci vedle zkušených padesátníků, ke kterým se u Thermopyl řadil i král Léonidás. Oštěpem a mečem se oháněl stejně zdatně, jako o mnoho let mladší muži. Celoživotní úspěch stojí vždy na celoživotní dřině, nejinak tomu bylo v případě válečníků Sparty. Malí chlapci zůstávali ve svých rodinách do věku sedmi let, poté započala jejich společná vojenská výchova „agoge“.
Jak zaznamenal řecký spisovatel a historik Plútarchos: „Výchova se vztahovala na muže až do dospělého věku. Nikomu nebylo dovoleno žít, jak by sám chtěl, nýbrž měli právě tak jako ve vojenském táboře i způsob života vymezený k službě obci, i zaměstnání stanovené obecnými potřebami, poněvadž se domnívali, že nepatří sami sobě, nýbrž vlasti…“. Mladí Sparťané se, za dohledu starších, učili válečným disciplínám, kázni, vytrvalosti, odolnosti a odhodlanosti. Smysl jejich výcviku nebyl zaměřen jen na jeho fyzickou stránku, významnou roli hrála psychologie.
Bití se stalo ve Spartě obřadem, který patřil k tréninku mladíků. Nesloužilo jako trest za krádež potravy, ale za to, že se při ní dali chytit. Odcizení jídla museli hoši výtečně zvládat, šlo o běžnou součást výcviku. Chlapec, kterého stráže dopadly, se musel chytit za vodorovnou tyč připevněnou ke dvěma stromům a poté byl mrskán březovými větvemi, tlustými jako mužský palec. U jeho ramenou stávala Artemidina kněžka a držela starou dřevěnou sošku, která musela být skrápěna hochovou krví. Bolest šlo kdykoliv ukončit, stačilo, kdyby se chlapec pustil. Někteří klesli, teprve až byli umláceni k smrti.
Podobné brutální metody se používaly při jiných porušení pravidel. V některých případech byl potrestán patron mladšího chlapce. Ve vojenském systému vždy jeden starší dohlížel na mladšího, kterého osobně cvičil. Jedna metoda výcviku se jmenovala něco jako „jebání stromu“. Překlad původního řeckého slova však nevyjadřuje penetraci, ale drcení. Instruktor zavedl cvičence na vyvýšené místo, na kterém stál statný dub. Potom jim poručil v bojové formaci vyvrátit strom svými štíty, stejně jako kdyby v bitvě útočili na nepřítele. Chlapci se postavili do zástupu po osmi, každý svým štítem tlačil do zad hocha před sebou, jenom ten první do stromu. Potom všichni napnuli síly.
Když první nemohl, vystřídal ho další, pak další a tak to šlo dokola, dokud nebyl strom vyvrácen. To mohlo trvat i několik dní, téměř bez spánku. Při neustálém bušení štíty o strom a záda zkrvavených, zvracejících, omdlévajících, často pokálených a pomočených chlapců, na které řval nepřetržitě instruktor. Smyslem této metody byla příprava na tvrdý boj v sevřené, obdélníkové formaci pěchoty, zvané falanga. V ní každý muž svým štítem tlačil a bušil do nepřítele stejným způsobem, jako narážel při výcviku do stromu.
V čelním střetu byla falanga chráněná štíty a dlouhými kopí. Ve své době se stala nepřekonatelnou. Muži v ní byli také cvičeni, aby se vyjadřovali stručně a výstižně, proto se takovému projevu dodnes říká lakonická mluva. Mladíkům se dovolovalo, aby po dosažení dvaceti let věku uzavírali manželství. Jejich výcvik končil ve třiceti letech, museli však být kdykoliv připraveni na to, že budou povoláni. I potom se často účastnili několikadenních cvičení. Vojenské povinnosti spartského bojovníka skončila až v šedesáti letech. Tento neuvěřitelný celoživotní a stresující dril dokázali spartští muži beze zbytku zúročit v bitvě u Thermopyl.
Další článek na dané téma příští středu
V listopadu 2016 psáno pro blog iDNES.cz, v lednu 2025 upraveno pro Médium.cz a Blogosféru
Zdroje:
Wikipedie, Bitva u Thermopyl, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Thermopyl
Wikipedie, Sparta, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sparta
Kniha Sparta: Heroická historie, autor: Paul Cartledge
Kniha Ohnivá brána, autor Steven Pressfield
