Článek
Stojím za závěsem a čekám až přijdu na řadu. Je nás tady mnoho, na začátku fronty stojí mladý a vyplašený muž v hnědém saku. Pouští jednu dívku za druhou a posílá je na pódium. Čte jména z popsaného papíru, na kterém je nejlépe vidět, že se mu klepou ruce. Největší strach ze všech mám já. Zvedá se mi žaludek. Držím se těžkého závěsu a svírám ho, jako kdybych ho chtěla strhnout dolů. Buší mi srdce a nohy se klepou. Je strašné horko, možná mám horečku. Jestli mi červenají tváře, dojde jim, že se mnou není něco v pořádku.
Mladík zvolá nervózním hlasem moje jméno. V okamžiku, kdy vstoupím na pódium mi vyletí žaludeční kyseliny až do krku. Panebože, prosím, ať se nepozvracím, prosím. Přijdu ke kolu, postavím se k němu a převezmu řídítka od dívky přede mnou. Dostanu pokyn a přejdu s kolem přes celé podium. Do obličeje svítí světla, do hlediště nevidím. Jenom tuším, kde sedí. Viděla jsem je venku. Několik mužů v kožených kabátech a hnědých uniformách. Nafoukaní, arogantní a hluční. Kouřili jednu cigaretu za druhou, tvářili se důležitě a pohrdavě si nás prohlíželi. Občas něco pokřikovali německy.
Pořád stojím a třesu se. Z hlavy mi stéká pot a kape na pódium. Někde si mě prohlížejí ženy, které viděly, jak jsme vlekla kolo od Bati. Jestli mne poznají, umřu, a se mnou možná celá rodina. Já se tak bojím, mám takový strach! Muž volá další jméno. Další jemné ruce přebírají řídítka a konečně odcházím druhou stranou pódia pryč. Úleva se nedostavuje. Na konci cesty se mi podlamují kolena a já se v poslední chvíli zase chytám za závěs. Cítím na sobě pořád pohledy. Těch žen, gestapáků, ostatních dívek, dokonce i toho mládence. Budu je na sobě už cítit pořád. Asi až do konce života.
„Je nepochopitelné, že se Jindřiška neprozradila minimálně stresovým chováním.“ Český historik Vojtěch Šustek.
Jindřiška Nováková se narodila 6. května 1928 a zemřela 24. října 1942. Byla nejmladší dcerou Václava a Marie Novákových a měla další čtyři sourozence. Před druhou světovou válkou bydleli v dnešní části Děčína, v Podmoklech. Ty se nacházely v Sudetech, takže po podpisu Mnichovské dohody na podzim roku 1938 musela celá rodina svůj domov opustit. Přestěhovali se do pražské Libně, kde se rodiče zapojili do domácího odboje.
27. května 1942 se Jindřiška vrátila domů ze školy. V jejich kuchyni ošetřovala maminka zraněného parašutistu Jana Kubiše, který k nim doběhl po útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Dívka ho už znala. Kubiš požádal Jindřišku, aby zašla pro jízdní kolo, které nechal stát kus od bytu, u obchodu firmy Baťa. Když Jindřiška kolo vyzvedávala, zpozorovaly jí Františka Sedláková a Cecílie Adamová. Ptaly se dívky, proč kolo bere. Jindřiška odpověděla, že patří tatínkovi, který měl úraz. Odvedla ho a postavila k nim na dvůr, kde ho později vyzvedl další člen odboje.
Kubiš se od Novákových přemístil do dalšího konspiračního bytu. Mezitím obě ženy vykládaly kolemjdoucím, že viděly zraněného muže s kolem, pro které si přišla dívka. Když gestapo rozjelo pátrací akci, dostaly strach, že budou popraveny, pokud neučiní udání. Františka Sedláková napsala proto anonym s popisem kola i dívky pražské kriminální policii, která dopis obratem předala nacistickým úřadům. Psala sice, ať je nikdo nehledá, ale gestapo obě ženy brzy vypátralo a rychle začalo dívku s kolem hledat.
Ve středu 3. června 1942 gestapo zatklo 260 dívek z blízkého okolí. Všechny odvezli do Petschkova paláce, kde se na pódiu kina jedna dívka za druhou musela procházet s jízdním kolem. Svědkyně je pozorovaly průzorem pro filmovou promítačku. Ani jedna však Jindřišku nepoznala. Možná proto, že maminka stačila dceru ostříhat, možná také úmyslně, protože ženám došly možné následky jejich chování.
Po zradě parašutisty Karla Čurdy byla, tak jako mnoho jiných, rodina Novákova zatčena 9. července 1942 gestapem. Všichni byli převezeni nejprve do Petschkova paláce k výslechu, při kterém je krutě mučili. Následkem útrap maminka Jindřišky, paní Marie Nováková, zešílela. Odtud rodinu odvezli do Terezína a potom dne 23. října 1942 do koncentračního tábora Mauthausen.
Mladá tmavovlasá dívenka byla zavražděna dne 24. října 1942 v 11 hodin a 12 minut. Byla nejmladší z obětí, které nacisté v Mauthausenu zavraždili.
Nejvíce obdivuhodná byla statečnost Jindřišky na pódiu, na kterém se musela projít s jízdním kolem. Přes své mládí si musela dobře uvědomovat, jaké tresty by čekaly všechny, kteří byli zapojeni do pomoci parašutistům, kdyby se zhroutila. Atmosféra strachu v protektorátu, násobená událostmi po atentátu na Heydricha a prostředím, v kterém gestapo předvedlo dalších 260 vyděšených dívek, musela být opravdu děsivá.
Hrdinství čtrnáctileté Jindřišky Novákové připomíná malá pamětní deska na Základní škole Bohumila Hrabala v Praze 8. Je na ní její fotografie a stojí tam:
Jindřiška Nováková
* 6.5.1928 Podmokly
+ 24.10.1942 Mauthausen
Navštěvovala tuto školu v letech 1938-1942. Byla popravena za pomoc členům skupiny Anthropoid při vykonání atentátu na zastupujícím říšském protektorovi Reinhardu Heydrichovi.
Nezapomeneme.
Psáno pro blog iDNES.cz v květnu 2020
P.S.: Nejsem první bloger, který tuto statečnou dívku a její osud připomíná. A dovolím si doufat, že ne poslední…
Zdroje:
Fotografie s pamětní deskou, server skolnibudovy.cz, odkaz:
Wkipedie, otevřená encyklopedie, odkaz:
Článek na serveru iDNES.cz, odkaz:
Článek na serveru Lidovky.cz, odkaz:
Reportéři ČT, pořad Panenka proti Heydrichovi
Dokumentární seriál Heydrich - konečné řešení, díl Zmizelí 40/44, YouTube.cz:
