Článek
George Arnstrong Custer se narodil 5. prosince 1839 a zemřel 25. června 1876. Byl známým velitelem 7. kavalerie armády Spojených států. V roce 1861 absolvoval vojenskou akademii ve West Pointu, promoval jako poslední v ročníku z 34 kadetů. V americké občanské válce vedl Michiganskou brigádu, která měla přezdívku Wolverines, Rosomáci. Počátkem léta roku 1876 jeho jednotka tvořila část armády, která měla zahnat indiánské kmeny Siouxů (Dakoty, Šajeny a Arapahy) zpět do rezervace.
Rezervace patřily k oficiální politice vlády USA vedené vůči indiánům, svou roli hrálo rovněž zlato nalezené na jejich území a železnice. Custera jeho vojáci milovali. Stejně jako veřejnost, u které díky své ješitnosti posiloval svůj mediální obraz. Často však neplnil rozkazy a k indiánům se choval surověji, než po něm chtěli jeho nadřízení. Správná vojenská hodnost Custera byla podplukovník, hodnost generála měl pouze propůjčenu v době války Severu proti Jihu, kde bojoval na straně Unie.
27. listopadu 1868 u řeky Washita, dnes Oklahoma, Čejeni rozbili svůj zimní tábor. Custer je za úsvitu napadl, muže v táboře nechal pobít, zajal jen ženy a děti. Jenže většina válečníků vyjela na lov a při jejich návratu se Custer dostal do takticky špatné situace. Použil rukojmí z žen a dětí jako lidských štítů, za což si vysloužil od indiánů přezdívku „Vrah žen“. Z obklíčení se mu díky tomuto kousku podařilo vyváznout, ztratil jen malou část oddílu.
K řece Little Bighorn byl vyslán rozkazem z Washingtonu. Ten zněl zahnat Siouxy zpět do rezervace. Vydal se za nimi v čele 7. kavalerie. V táboře bylo asi patnáct tisíc lidí, mezi nimi skoro šest tisíc indiánských bojovníků. Custer sám odhadoval jejich počet maximálně na dva tisíce a byl si příliš jistý sám sebou, aniž by naslouchal varováním svých zvědů. Chybně tedy odhadl síly protivníka, navíc proti němu stáli odhodlaní muži, kteří se domnívali, že nemají co ztratit. Šlo zejména o náčelníka Crazy Horse, Šíleného koně, náčelníka Oglalů. Tento muž měl velké zkušenosti z šarvátek a bitek s vojáky USA a vedl přímý útok na Custera v první linii.
Další náčelník Siouxů Sitting Bull, Sedící býk sice samotnou bitvu řídil zpovzdálí, lze ho však považovat za hlavního duchovního i vojenského vůdce indiánů. Využil toho, že Custer rozdělil svůj oddíl na tři části. Podplukovník neměl prozkoumaný terén a neznal brody na řece Little Bighorn. Se svou částí kavalerie se chystal provést podobný kousek jako v roce 1868 u Washity a zajmout ženy a děti. Major Reno se sto dvanácti muži a kapitán Benteen se sto dvaceti pěti měli napadnout tábor z jiných stran. Siouxové však jejich útok odrazili a část sil podplukovníka Custera zatlačili na výšinu.
Na výšině proběhl masakr, z kterého nevyvázl ani on, ani jeho vojáci, a to včetně svých dvou bratrů, švagra a synovce. Z mužů 7.kavalerie jich na výšině našlo smrt 274.
Podle autora válečných teorií Clausewitze je početní převaha strategicky i takticky nejobecnější princip vítězství a nejdůležitější faktor v bitvě. Přeceňování vlastních možností, podceňování síly a bojeschopnosti protivníka patří k nejčastějším omylům, ke kterým ve válkách dochází. Podplukovník Custer zřejmě hloupý nebyl, avšak tohoto omylu se dopustil kvůli svým povahovým vlastnostem. Ješitnost, sobectví, arogance a domýšlivost stály zbytečně život ho, i jeho vojáky.
V únoru 2017 psáno pro iDNES.cz, v říjnu 2024 upraveno pro Médium.cz a Blogosféru
Zdroje: Kniha Vojenské omyly v dějinách, autor Hans-Dieter Otto
Wkipedie.cz, Bitva u Little Bighornu, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Little_Bighornu
Wkipedie.cz, George Armstrong Custer, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/George_Armstrong_Custer
