Článek
V únoru 1942 se pilot letounu Bristol Beaufighter Královského letectva vracel z bojové mise na mateřskou základnu v Leuchars. Nepřátelskou palbou těžce poškozené letadlo klesalo níž a níž, až narazilo na hladinu ledového Atlantiku.
Při nárazu posádka zatáhla za popruhy gumových člunů a všichni byli vymrštěni prudkým nárazem rozlomeného stroje. Jeden člen posádky celou dobu křečovitě svíral klec s modrou holubicí, kterou však neudržel. Všichni ji zoufale hledali kolem sebe, jejich naděje se však tenčila. Když vojáci nakonec klec zahlédli, zjistili, že je poškozená.
Naštěstí se holubici podařilo osvobodit a vzlétnout ještě dřív, než by vysoké vlny s naftou a olejem zalily její křídla.
Posádka se nacházela 120 mil (192 km) od nejbližšího přístavu. V pozdním odpoledni se začalo rychle stmívat a počasí se zhoršovalo. Na základně sice už věděli, že letoun havaroval do moře, ale netušili kde.
Vyčerpaná a mokrá holubice vletěla do holubníku na základně Leuchars za úsvitu následujícího rána.
Překvapený seržant Davidson z Holubí služby RAF zjistil, že pochází ze ztraceného letadla. Na základě časového rozdílu, směru větru a zamaštění peří, určil přibližnou trasu a místo, kde spadlo letadlo.
Během patnácti minut se člun s posádkou podařilo lokalizovat a zanedlouho ji vyzvedl záchranný tým.
Při večeři, uspořádané na počest holubice, posádka zjistila, že nemá žádné jméno. Doposud ji brali jen jako inventární číslo NEHU 40 NS1. Dali ji jméno Winkie.
Poprvé ve druhé světové válce se stalo, že holub zachránil posádku RAF. Holubice proto 2. prosince 1943 obdržela Dickinovu medaili, na které stálo: „Za doručení vzkazu za výjimečně obtížných podmínek a za přispění k záchraně osádky letounu ve službě pro RAF v únoru 1942“.
Holubi sloužili na palubách letounů RAF často, ovšem nejen tam. Jejich použití ve válkách sahá hluboko do lidské historie. Při přechodu Alp je v roce 240 př.n.l. posílal Hannnibal k doručení informací mezi částmi své armády.
Se zprávami tito ptáci létali i během obléhání Paříže v roce 1870 nebo v Búrské válce v letech 1899-1902. Za první světové války nahrazovali narušenou komunikaci třeba u Verdunu a na Sommě. Na vysoce utajovaných misí létali pro tajné služby jako MI6, MI9 nebo SOE.
Ve druhé světové válce je používali Američané, Britové, Francouzi i Němci - za každého počasí, v různých klimatických podmínkách a na dlouhé vzdálenosti. Jen Britové jich měli k dispozici asi 200 000.
Orientační smysl holuba je velkou záhadou. Najde totiž vždycky cestu domů, a to přes jakkoliv obtížné podmínky. Jistě se ví, že přilne ke svému holubníku, partneru a trenérovi. Možná právě láska je hlavním důvodem jejich spolehlivých cest a návratů.
Za druhé světové války jich přežilo jen devět procent z celkového počtu nasazených, ale důvodem, proč se nevrátili do holubníku, nebylo jejich selhání. Většina z nich byla zabita nebo chycena nepřítelem. Všechny strany si moc dobře uvědomovali, jak spolehlivé a efektivní nasazení holuba je.
Za druhou světovou válku britská služba udělila na dvě stě pochval těmto pozoruhodným ptákům. Jeden takový dokázal absolvovat 170 hlídek v RAF.
Německá rozvědka usilovala o rozvrácení britské Holubí služby, ale nikdy se jim to nepodařilo. Těžko se už dozvíme, kolik výzvědných a špionážních akcí s cílem zničit holuby existovalo, stejně jako není zaznamenáno, kolik lidských životů holubí letky zachránily.
Příchod moderní bezdrátové komunikace roli holubů potlačil. Jejich nasazení ztratilo smysl s nástupem satelitního spojení. Navíc v současných válkách, kdy si nebe zabraly drony a rakety, je jejich použití těžko představitelné.
Za druhé světové války, během okupace Belgie a Francie, Němci vylepovali letáky s následujícím textem. Vyplývá z něj, jakou vážnost holubům přikládaly válčící strany (citace z knihy Mlčenliví hrdinové, hrdinství a oddanost zvířat ve válce):
„Nepřítel má ve zvyku vypouštět z letadel malé košíky s poštovními holuby, jejichž úkolem je získat informace z této strany fronty. Na koších je umístěn nápis „Otevřete, prosím“. Kdokoliv najde podobný košík, musí nález neprodleně nahlásit nejbližšímu vojenskému úřadu. Je zakázáno otevírat koše nebo dopisy k nim připevněné nebo je přesunovat na jiné místo. Obyvatelé, kteří neuposlechnou toto nařízení se vystavují trestu. Pokud se pokusí uniknout, budou okamžitě zastřeleni. Každé město, které bude ukrývat třeba jen jediného z těchto holubů, dostane pokutu 10 000 až 100 000 franků.“
V květnu 2018 napsáno pro blog iDNES.cz, v červenci 2025 upraveno pro Médium.cz
Zdroje: Kniha Mlčenliví hrdinové, hrdinství a oddanost zvířat ve válce od Evelyn Le Chéne
