Článek
Poslechněte si ČT zamlčenou hymnu v ND na počest Věry Čáslavské! Praha, Národní divadlo, 12.září 2016, 10:00 hod.: „Vzpomínání na Věru Čáslavskou.“
Jen velcí lidé dokáží, aby jim takto spontánně a od srdce byla zazpívána státní hymna. Emotivní chvíle přišly ve chvíli, kdy sál spontánně začal pět hymnu. Když pak na samém konci celé Národní divadlo spustilo českou a slovenskou hymnu, přidaly se i současné olympijské hvězdy: Oštěpařka Barbora Špotáková, snowboardistka Eva Samková, veslař Ondřej Synek či pětibojař David Svoboda. A oči jim začaly zalévat slzy. „Odolávala jsem, ale měla jsem tam slabé chvilky. Nechtěla jsem plakat, ale na konci trošku. To k tomu patří,“ pravila Špotáková. „Konec byl asi nejvíc, co mohl být. Přiznám se, že jsem brečel,“ doplnil ji Synek, chlap jako hora. „… Tak jak jsem paní Věru mohl poznat, určitě by programem nadšena nebyla. Nebyl to její vkus. Měla vždy cit co, kde a jak říci, co se hodí a co ne. Scénka s Husákem byla zcela „mimo mísu“ a právem budila kroucení hlavou mnoha návštěvníků. Rodiny Věry Čáslavské byla proti jejímu uvedení. Řečníků bylo příliš a většinou nezaujali. Některé výroky stojí za to ale připomenout pro jejich aktuálnost a nadčasovost:
Ondřej Synek: „Bojovat srdcem.“ Věra Čáslavská: „Občané, nejezděte načerno.“
Je smutné, když někteří řečníci už nezvládají promluvit spatra pár vět. Překlad projevu zástupce Japonska nebyl zajištěn?! On jediný se uklonil před fotografií paní Věry a obecenstvem – při příchodu i odchodu. Zdaleka ne všichni pozdravili přítomné zástupce rodiny. Přítomné zástupce vlády ČR a velvyslance, nepozdravil nikdo. V tomto směru zůstáváme stále na východě.
Je dost smutné, že nikdo, zejména ze starších řečníků nepřipomněl, jak komunisté udělali z nejlepší sportovkyně světa a druhé nejslavnější ženy roku 1968 uklízečku, když předtím odmítla nabídku Hollywoodu, či jak ji soudruzi prodali za uhlí Kubě do Mexika. Bezduchost některých řečníků byla až zoufalá. Neschopnost, autocenzura, nepopudit? Jako by byl v nás stále usazen instinktivní strach neříci něco špatně a co by mi mohlo přinést problémy? Takový strach Věra Čáslavská nikdy neměla!
Vrcholem večera byl projev dokumentaristky Olgy Sommerové, její Requiem za Věru a závěrečný chorál při zpěvu čs. státní hymny. Desítky lidí mi děkovali s tím, že zpěv hymny byl pro ně největším zážitkem večera. Zástupce slovenského Sokola v sokolském kroji mi řekl, že byl také připraven začít. Nikoho v sokolském kroji z Čech jsem nezahlédl? Do pamětní knihy jsem napsal: Vážená paní Věro, Věřím, že čs. hymna na závěr Vás potěšila a zpívala jste s námi jako my s Vámi. Nemusím Vám říkat, kdo ji začal zpívat.
V úctě a s díkem
Váš Jan
***
Dne 12.09.2016 v 22:23 Radka Cimrmanova napsal(a):
Vážený pane Šinágle,
dovolte mi, abych Vás ještě jednou oslovila - seděla jsem dnes v Národním divadle za Vámi a velice mě potěšilo Vaše rychlé rozhodnutí, začít zpívat naši hymnu. Pro mě to byl ten nejsilnější zážitek, který mě fakt rozbrečel dojetím, fakt mě mrazilo a připomnělo mi to ty okamžiky vítězství na OH apod. takže Vám ještě jednou moc a moc děkuji. Možná se pletu, ale připadalo mi to, že to nebylo naplánováno a bez Vás by to skončilo jen tím dlouhým potleskem ve stoje.
Právě jsem se dodívala na ČT 1 na záznam tohoto pořadu a nevěřila jsem tomu, že by to někdo ukončil dříve - před tou hymnou (můj brácha tím vyhrožoval hned odpoledne), nevěřila jsem tomu a teď mi to přišlo strašně nefér … na internetu se píše o průběhu, že byla hymna součástí a najednou nic. Své přátele jsem upozorňovala na ten nejhezčí konec a ono nic :-( Mrzí mě to.
Na závěr jen krátké vysvětlení - nejsem gymnastka, jen velká obdivovatelka Věry - především pro její charakterové vlastnosti - celých snad 50 let !!! Byla mi celý život vzorem, několikrát jsme se pak společně sešly - teď v posledních třech letech nejvíc, velice o to stála a zvala nás k sobě domů, představovala nám svou rodinu a opravdu z ní vyzařovala ta pozitivní energie i přes tu strašně těžkou nemoc. Nikdy na ni nezapomenu, takových lidí je u nás opravdu minimum, spíš nikdo … žádná druhá Věra už není, stejně jako byl jediný Václav Havel …
S pozdravem
Radka Cimrmanová z Liberce
***
Nikdy nezapomenu jak mne Věra Čáslavská a Marta Kubišová v srpnu 2011 požádaly, abych jejich jménem položil kytici růží k rakvi zemřelého Ctirada Mašína v Clevelandu v USA.
Jan Šinágl
13.9.2016
***
Divácké centrum ČT mi na telefonický odpovědělo dne 14.září, že to "nebylo ve smlouvě a už nebyl čas"?! Až se jednou zpozdí pohřeb prezidenta, také bude přerušen přímý přenos, protože to "nebylo ve smlouvě"?! To není o hlouposti, ale o vědomém záměru. Máme stále na co navazovat v odkazu Věry Čáslavské!
Jan Šinágl
15.9.2016
P.S.
Považoval jsem mé video z vystoupení v Národním divadle za ztracené (po zrušení mého YouTube kanálu díky nesmyslným stížnostem Agentury MM Praha). Zřejmě má osobní návštěva u zastoupení GOOGLE v Praze a má argumentace zapůsobily. Moc tímto firmě děkuji.
Byl jsem asi prvním v bohaté historii Národního divadla, kterému se dostalo cti začít zpívat obě části hymny našeho bývalého státu ve „Zlaté kapličce“. Nepochybuji, že by se přidaly statisíce, či miliony diváků ČT, kdyby přímý přenos nebyl předčasně ukončen. Byl by to projevem té největší možné úcty ženě, která toho pro naši zemi tolik udělala. Stále nejsme jejího mravního odkazu hodni. Svým životem byla příkladem nám všem.
Jan Šinágl
15.9.2026
***
„Krásná, odvážná a bojovná byla Věra Čáslavská. Byla jednou z nejstatečnějších žen XX. století. Byla to skutečně národní hrdinka, která se nikdy nepokořila, v době, kdy je naše svobodná demokracie ukrajována kus za kusem, je pro nás Věra inspirací.“
***
V odlehlé chatě na Vřesové studánce se po srpnové okupaci 1968 ukrývala Věra Čáslavská. Místo kladiny měla kládu. I v horách se připravovala na olympijské hry v Mexiku, odkud přivezla čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile.
