28. září: Den české státnosti - stádnosti: Švejkovo divadlo vás odhalí

Poručík Duba: „S okresním hejtmanem jsme si říkávali: Patriotismus, věrnost k povinnosti, sebepřekonání, to jsou ty pravé zbraně ve válce!“ Právem byl Kafka přirovnáván ke Švejkovi, prvního udivuje vše, druhého nic.

Švejk je tak volný proto, že nic nemá, a tak se nemusí o nic bát. A taky nic nechce. Především tedy: není konstruktivní. Ostatně těžko si vůbec představit, že je to živý člověk.

Obdobná nezištnost jako z postavy Švejka přímo čouhá i z Politických a sociálních dějin strany mírného pokroku v mezích zákona – je to též zvětšující zrcadlo, v němž se odráží politický svět: samý pathos, fráze a sebepřeceňování. Najdeme tu ostatně i text Největší spisovatel český Jaroslav Hašek. „Přikročím nyní zcela krátce k ocenění svého charakteru. Člověk, který píše tak krásně věci jako já, musí mít také duši krásnou.“

Politici jsou nuceni předstírat, že jsou konstruktivní, a zároveň zakrývat, že jsou zištní. Proto říkají něco jiného, než dělají. Případně mluví o něčem úplně jiném, aby zakryli, jaké kujou pikle. A také trpí vysvětlovací mánií, jako Bedřich Kraus von Zillergut. Případně přisuzují svoje neblahé činy nepřátelům, aby vytvořili vlastní mlhu, a tak dále. Zkrátka vše zde probíhá podle hesla, které v Haškově románu ve vlaku na cestě z Českých Budějovic ze spaní vykřikne páter Lacina: „Více omáčky!“

Snad je tedy již z výše nastíněného jasné, že se jedná o něco naprosto odlišného, opačného a se Švejkem to nemá tudíž nic společného. To však ještě neznamená, že je podle jejich slova nepoznáme. Nesmíme zapomenout, že Švejk je pouze a jen zvětšovací zrcadlo, a to za každé situace. Nikdy nezklame. Takže pokud někdo mluví a chce ukázat, že je mravně na výši a že je konstruktivní, a tím se snaží apelovat na naši národní nízkost, nad níž on už se dávno ve svých očích vyhoupl, potom dozajista neodolá a štítivě užije i sova jako švejkování či švejkovat.

Díky onomu zvětšovacímu zrcadlu o takovém jedinci rázem víme, že je člověk nízký, Čecháček, dutý blb, který si sám sebe nesmírně považuje. A co je nejhorší: Nikdy nečetl Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války nebo je nepochopil, jelikož své špatné vlastnosti přisuzuje Švejkovi a díky tomu si připadá neodolatelně bezchybný, zbavený všeho špatného tak elegantně snadným manévrem.

Líbíte se sám sobě?

A na závěr si připomeňme, jak to dopadlo, když byl po krádeži psa Švejk nadporučíkem Lukášem přinucen, aby pohlédl do zrcadla: „Není vám špatně nad vaším blbým výrazem? Vy jste nejpitomější hříčka přírody, kterou jsem kdy viděl. No řekněte pravdu Švejku: líbíte se sám sobě?“ „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že se nelíbím, jsem v tom zrcadle nějakej takovej šišatej, nebo co.“

Haškův román není humoristická literatura – je to pouhý obal velkého intelektuálního výkonu, jenž má zmást povrchní jedince. , kteří kdykoli se na sebe podívají do zrcadla, jsou se sebou nadmíru spokojeni. Kdo zaujme naobědvaný postoj, že Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války jsou jenom taková legrace a Švejk pitomec, ten zbloudil hned na začátku. Ve skutečnosti román o nás lidech přináší otřesnou zprávu, které se musíme smát, protože jiná reakce, než bezmocný smích, nezbývá.

Ondřej Horák, literární historik

(LN Orientace 20.9.2026)

Proč se naše země za posledních 100 let nikdy nebránila? (Wehrmacht z nemalé části vyzbrojily české zbrojovky). Článek Švejkovo zrcadlo vás odhalí, mohu jen doporučit. Výstižná diagnosa české povahy a plebejství. Varovali před ním už KHB, Palacký, TGM a další. Stále nás ovládá, kdy jsme si skutečné elity vylikvidovali sami. Umíme se jen vymlouvat a poraženecky naříkat sami nad sebou.

Čechy podezřelé z krádeží dopadli v Rakousku v kukuřici

Podezřelým mužům se podařilo utéct do sousedního kukuřičného pole, kde se schovali. Nakonec se ale vzdali, když policisté do pátrací akce zapojili vrtulník. Osmadvacetiletý muž měl podle policejního vyjádření při zadržení na kotníku elektronický monitor vydaný českou justicí. …

***

Nedivme se, že zemi, která se sama zbavila svých skutečných elit, stále více ovládá plebejství. Před jeho nebezpečím varovali už KHB, Palacký, TGM a další. Bude hůř, pokud budou všichni čekat na Godota, v rámci české tradice a poté podporovat každého, kdo zajistí „pivo a knedlík“. Stále platí slova císaře Franze Josefa: „Když si vládnou Češi sami, dopadne to špatně. Platí na ně jen cukr a bič.“

Dokáže se země ještě hrdě vzchopit, nebo bude poslušně sloužit místním mocným, či z jiných zemí? Finsko se postavilo Rusku v Zimní válce, ztratilo část území. Dnes nezná korupci a je považována za nešťastnější zemi světa. Vše má svou cenu. Skutečnou svobodu nikde nekoupíme – pro je tak cenná!

P.S.

Premiér ČR je Slovák, mluvčí Úřadu Vlády ČR je Slovenka, ministr dopravy ČR je Slovák, kolik Slováků pracuje v institucích ČR? Kolik Čechů je ministry ve vládě Slovenska a pracuje v jeho státních institucích…?

Jakub Stuhlík mluvčí MPSV: „Zranitelnost se týká PŘIBLIŽNĚ 28 238 domácností“. ČRo OsobnostPlus: „Poslechněte si rozhovor moderátorky Barbory Tachecí“ - a následuje rozhovor moderátorky Světlany Witowské? Následky vykolejeného světa se projevují stále více. Samy od sebe nepřestanou…

Na kolika domech dnes visí česká vlajka? Děti neví, co je to za den, tématem hovorů na ulici, či v hospodách to není…

Den české státnosti? Spíše stádnosti, poslušnosti a čekání na Godota. Na ulicích vládne ticho, většina se mlčky míjí, kouká na mobily, či jiné „krabičky“ a míjí skutečný život, jen nedůstojně, prázdně existuje …

Z odsunu sudetských Němců jsme se dodnes hospodářsky, kulturně a mravně, nevzpamatovali. Pokud by naši zemi opustili i Ukrajinci, naše země se hospodářsky zhroutí. Na všech stupních státní správy chybí skutečné elity, které jsme si sami zlikvidovali. Školský systém, základ všeho, se hroutí, včetně justice a policie.

Bez poctivé práce, dobrých mravů a vlády zdravého rozumu, nikdy nebyli trvale „koláče“. Každý musíme začít sám u sebe. „Jeden odvážný je více než většina!“ Tomáš Baťa.

Jan Šinágl 
***

„Nemám dnes mnoho naděje, že nastávající pokolení mladé vzhledem ke společenskému blahobytu mé milované rodiště před hrozícím úpadkem zachrání. Bodejž ve městě co nejdříve vyvstanou osvícení mužové, kteří, vedeni šlechetnou láskou, lidumilností, poctivou snahou a jasným rozumem, tuto moji rmutnou předtuchu zažehnati by dovedli. Pak s Pánem Bohem - ať na mně lpí nechvalná pověst krátkozrakého proroka.“

Ludvík Vorel 1886 (kronikář města Žebráku)