Článek
Stále častěji slýchám od mladých lidí, že touha maďarského lidu po svobodě bylo zbytečné krveprolití. Po tatarském vpádu a turecké nadvládě i Habsburkové potlačili snahu o sebeurčení. I když stáli při Marii Terezie pouze Maďaři, a v katedrále sv. Martina v Pozsony (Pressburg, Bratislava) jednomyslně nabízeli ,,vitam et sanguinem,, život a krev.
Povstaní Thököly, Wesselényi, 1848, 1956, byly krutě poraženy
Nyní byly poslední snahy o sebeurčení, vedeni vládou Viktora Orbána, rozdrceny Metou, lži šířící, liberální levicím podporované proválečným Bruselem. Jejich loutková vláda odstranila prezidenta, vězní bývalé ministry. Za půl roku nenašli jediný důkaz o zneužívání. Právě probíhá nové vykrvácení Maďarska.
Maďaři jsou svobodu milující národ!
Před sedmdesátém výročím revoluce v roce 1956, jsem uslyšela zprávu, že dne 6.10.2026 zemřel András Pongrátz, nejmladší ze šesti bratrů, bojovníků za svobodu, který odolávali sovětskému tankovému útoku v Budapešti v prostoru Corvin. Naposledy promluvil na vzpomínkové akci 23.10. 2023.
Dne 23.10.1956 povstalci požadovali: stažení sovětských vojsk, rozpuštění Varšavské smlouvy, rozpuštění ÁVH (Rákosiho StB) a zavedení pluralitního systému.
Gergely Pongrácz (1932-2005) se stal vrchním velitelem Corvin köz. Spolu se svými pěti bratry bojovali proti útokům okupačních sovětských vojsk.
András Pongrácz (1938-2026) vedl demolici Stalinovy sochy v Městském parku, zúčastnil se demonstrace, před budovou rozhlasu, kde členové AVH stříleli do davu.
Kristóf Pongrátz (1927–2009) a Bálint Pongrátz, dovezli malé dělo, (Bálint ho opravil) na křižovatku Corvin, z továrny přivezli zbraně.
Ödön Pongrácz (1922–2009): osadil malé dělo, poslal chlapce do horního patra protějšího domu, odtud dával znamení, kdy je tank na dohodnutém místě, aby všechny jejich výstřely zasáhly tank.
Ernő Pongrátz (1920–1978): 23.října promluvil v rozhlase a v parlamentu jménem revolucionářů. Přivedl Imre Nagyho a požádal ho, aby promluvil k davu shromážděnému na Kossuthově náměstí. Protože v parlamentu měli pouze státní vlajku s komunistickým erbem, vystřihl ji nožem. Vlajka s otvorem se tak stala symbolem revoluce 1956 a boje za svobodu.
Události od 23. října do 28. října 1956, kdy revoluce zvítězila, jsou povznášející, ale zároveň nesmírně zarmucující pro každého maďarského vlastence
Následující myšlenka je již bolestná, když si vzpomeneme, že útokům postupujících sovětských tanků dokázali odolávat ,,jen,, do 15. listopadu, kdy byla revoluce potlačena. Celý svět zklamal chlapce z Pešti, kteří chtěli svobodu. Navzdory povzbuzování z vysílání Rádia Svobodná Evropa, dala Amerika volnou ruku Sovětům.
Hrdinové z prostoru Corvín se pod vedením Gergelya Pongrátza zapsali do dějin
Dokonce i jejich sestra Marie pomáhala svým šesti revolučním bratrům a telefonicky hlásila přesun ruských vojsk přijíždějících do Budapešti. Po potlačení revoluce musela celá rodina uprchnout nejprve do Vídně a poté do USA.
Od října 1956 bylo mezi Maďary, kteří uprchli na Západ, několik tisíc dětí, které se vydaly na cestu samy, nebo byly odděleny od svých rodičů (rodiče byli během útěku zabiti nebo zajati
Podle údajů rakouského ministerstva vnitra bylo v Rakousku mezi 28. říjnem 1956 a 1. únorem 1959 registrováno 180 461 Maďarů. Na konci února 1957 se v Rakousku stále nacházelo 5273 maďarských dětí bez doprovodu. V Jugoslávii tvořili více než čtvrtinu z 200 000 uprchlíků děti, z nichž 67,3 % překročilo hranice samo, včetně 101 sirotků mladších 14 let. To jsou zdrcující čísla. Svědčí o tom, že v poválečných letech se stát nestaral o válečné sirotky a děti mužů a žen, kteří byli odvedeni z ulice na Sibiř do Gulagu.
Na ,,málenkuju rabotu,, bylo odvezeno cca 300 000 lidí
Sirotci, kteří zůstali bez rodiny nebo příbuzných, žili na ulici. Na starých záběrech proto můžeme vidět mnoho dětí z ulice. V době událostí roku 1956 jsem byla čtyřletá, ale dobře se pamatuji. Zanechaly ve mně vzpomínky plné strachu.
Ani později jsem nechápala, proč to dobří sovětští vojáci udělali, a když to udělali, proč by měli být oslavováni?!
Hodně jsem se dědečka ptala. Od něho jsem slyšela, že devět sourozenců Pongrátzových se narodilo v Szamosújváru (dnes Rumunsko) v katolické maďarsko-arménské rodině, která se kvůli rumunské okupaci přestěhovala do Budapešti. Otec revolučních bratrů z roku 1945, řekl, že se nebude holit, dokud Rusové neopustí zemi. Nedožil se jejich odchodu. V 1956 byl pohřben s vousem až po hruď…
Po pádu revoluce komunisté běsnili, použili krvavý teror, kruté mučení, a to i na ženách, 338 zajatých a zraněných bylo oběšeno, popravovali i demonstranty na základě vykonstruovaných obvinění
Maria Witnerová, která se během revoluce starala o zraněné, a sama byla zraněna, přeběhla se svými spolubojovníky, do Rakouska, ale vrátila se. Dne 16. června 1957 byla uvězněna, odsouzena k smrti, strávila 200 dní v domě smutku čekajíce na den popravy (rozsudek jí změnili na doživotí). Roku 1990 po změně režimu a propuštění byla několikrát zvolena poslankyní parlamentu. V té době levici připomínala, že revolucionáři a hrdinové žijí ve svých malých bytech, zatímco jejich soudci a kati žijí v zabavených vilkách v Budapešti. Za své nejdůležitější poslání považovala splnění slibu, který dala ve vězení, poté co byla její přítelkyně oběšena: Udržovat živou památku těch, kteří bojovali v roku 1956, padlých, popravených a těch, kteří nemohli dělat nic jiného než utéci do zahraničí.
U příležitosti desátého výročí revoluce z roku 1956 napsal Pietr Francesco Pingitore píseň Avanti Ragadzi di Buda (Vpřed, budapešťská mládeži), na hudbu Dimitri Gribanovskiho ji zazpíval Pino Caruso. Píseň si v Itálii získala obrovskou popularitu, rozšířila se do univerzitního prostředí: „Neříkej mé matce, že dnes v noci zemřu, ale že se vrátím na Jaře…“
V roku 1990 po návratu domů se Gergely Pongrátz stal známým svými radikálně pravicovými, protikomunistickými názory a byl terčem četných útoků. Na památku svých spolubojovníků hrdinů z roku 1956, s pomocí bratrů, založil v Kiskunmajse Muzeum 56, protože viděl, že levicové vlády si je nepřipomínají. Ať říkají cokoli, ať si jejich nově vzniklé strany nazývají sociální, demokratickou koalicí, jakkoli, jsou to potomci komunistů, jsou stejní.
Bylo to znát i v roce 2006, za vlády Gyurcsânya, když byla pokojná vzpomínková akce rozháněna se slzným plynem, gumovými projektily, donucovacím prostředkem zvaným zmije a gumovými obušky.
Nevím, na jakou vzpomínkovou akci, se chystá nová vláda letos, když už včera začali s rozmisťováním těžkých vojenských vozidel v hradním obvodu?
U sochy ,,budapešťského chlapce,, v Corvin köz, je ohlášena na 23.10.2026 kondolence. Také se tam chystám. Napsala jsem i báseň, kterou budu u sochy chlapce recitovat.
Aurélia Pongrácz
16.10.2026
***
Hrdinové z Corvinu
Dnes je vlajkou smutku zakrytá a černá je ČERVENÁ.
Okupanti s komplici se spojili, proti povstání a proti nám.
Půda byla nasáklá krví demonstrantů, spálená a začouzená.
Na tento den smutku, čestný Maďar zapomenout nemá!
Dnes je vlajkou smutku zakrytá a černá je BÍLÁ!
V našich srdcích je tolik smutku, že se do ne nevstřebá.
Vy, hoši z Corvinu v Pešti, bojovali jste za svobodu.
Čelili jste hrdinně útočníkům, i za cenu svých životů.
Dnes je vlajkou smutku zakrytá a zčerněla i ZELENÁ!
Tanky duněly, rozdrcely kosti, země nasákla nevinnou krví.
V bitvě na život a na smrt chalani proti tankům bojovali.
Ale šest bratrů s přáteli bránilo Corvin platz dva týdny.
Svět je povzbuzoval z rozhlasu, ale všichni je zklamali.
Ti, co věděli, opustili své domovy, vlast a uprchli.
Aby unikli dopadení, doživotního vězení, trestu smrti.
V letech teroru lidé byli všichni vyděšený a moc se báli.
Bojovníci, povstalci byli svých domovů zbavení.
Hrdinové žili hořce, ve svých malých pokojích.
V zabavených budínských vilách jejich soudci.
Soudruzi a jejich rodiny, si dodnes v blahobytě užívají.
Hrdinové Corvinu, na vás myslíme se slzami v očích.
I nyní jak v roce dva tisíce šest, zmateni a poraženi.
Kluci z Pešti, bratři Ponrátzovi, nebyli jste důstojně oceněni.
Odcházíte jeden po druhém, ale IDEA svobody zůstává tady!
Paprsek podzimního slunce kolem vás věnec ze zlata utkává.
Toto blahé světlo nám svatozář připomíná.
S perlami našich padajících slz obsypáváme,
obtlučeme svými srdci dokola, sochu Chlapce z Corvina.
P.S.
Připojuji FOTOGALERII. Po jejím slavném předkovi zůstala památka i v Praze – Pankrác, jak symbolické!
JŠ
