Článek
Pozoruhodná ukázka střetu dvou osobností, dvou světů – svobodného a za železnou oponou.
Z odpovědí novináře a spisovatele Ferdinanda Peroutky na otázky Václava Havla:
Neodpovídat na něco, co je blbé – Nelze polemizovat proti absurdnostem – Jako demokrat věřím ve vývoj, nevěřím, že se něco změní skokem + Každá změna, která se nevžije do lidí, není plně zakořeněna – Demokratický smysl je jedině vývoj, ne okamžik – O všem co se děje rozhoduje duch doby – Kde jinde mohl vzniknout než v zemi, která má tolik demokratických tradic a má se o co opřít – Národ je tradice živých a mrtvých a ti živí tradici teprve žijí – Amerika není pro Čecha vlast a Čechy jsou pro něj cizina – Když člověk necítí život na vlastní kůži, tak neví, co to je – Návrat kam? Ke kamením, budovám, mostům, hradům a když si člověk vše prohlédne, co dál? Co by mi v mém věku zbývalo? Navštívit pár hrobů a dál nevím, poněvadž moji lidé zemřeli. Tedy zbývá individum mezi dvěma zeměmi a neví dobře kam patří…
***
Takových osobností jako byl Ferdinand Peroutka nebude nikdy dost, jak pro jeho rodnou zemi, tak pro ostatní svět. Jsou to majáky, které se snaží ukazovat smysluplný směr života jedince a společnosti. Budou vždy vadit těm, co mají pouze své egoistické zájmy a uznávají jen svůj „jedině správný“ směr. Ohrožuje většinu a nakonec i je, tedy nás všechny.
Svět se opět nachází na křižovatce dějin. Dokáže ho ještě zachránit zdravý rozum, nebo ho až další tragédie přivedou k rozumu, pokud se zcela sám, nevratně nezničí, a vrátí zákonitě opět na začátek?
Jan Šinágl
***
„První věc, která národu je třeba, je duchovní pořádek a uznání, že zlo je zlem… Jde o to, aby národ měl jasné představy o tom, co je hanebné. Je to boj o duši národa.“
Ferdinand Peroutka
