Článek
Český energetický trh s bateriemi naplňuje hned několik předpokladů pro to, aby prošel podobně překotným vývojem jako tomu bylo v případě fotovoltaik. Tedy že po obrovském boomu bude následovat přesycení a v důsledku toho i konec řady klidně i větších výrobců či dodavatelů této technologie. Výrazně tomu dopomůže i říjnové nabytí novely s označením Lex OZE III, která umožní stavbu samostatně stojících baterií. Tato legislativa prakticky odšpuntuje možnosti pro celou řadu firem, které čekají, až se do těchto projektů budou moci oficiálně pustit.
Investory totiž aktuálně láká finanční zajímavost investice do baterií. Opakovaně jsme se v posledních měsících setkali s tvrzením, že úložiště je za aktuálních podmínek možné realizovat i jen s minimálním dotačním příspěvkem, případně úplně bez něj. Návratnost takového projektu je rychlá, řada investorů se proto rozhodla o dotaci s ohledem na extrémní administrativu nakonec ani nežádat. Podle parametrů dotačního programu by stejně dosáhli jen na jednotky procent celkové plánované investice.
I z tohoto důvodu se tak aktuálně na trhu s bateriemi začínají objevovat firmy, které tvrdí, že budou baterie dodávat a instalovat, aniž by s tímto odvětvím měly jakékoliv zkušenosti. Samy přitom tvrdí opak. Jedná se tedy v bledě modrém o stejný scénář jako v případě fotovoltaiky – na první pohled lákavá investice, kterou si chce zkusit každý. Výsledky na trhu s FVE přitom cítíme dodnes – řada i velkých subjektů musela kvůli finančním problémům skončit, nad dalšími hrozba krachu stále visí.
Zkušenosti z ostrovů
Nemusíme chodit příliš daleko, abychom viděli, že podobný scénář u baterií opravdu není sci-fi. Příkladem je Velká Británie v období okolo roku 2020. Tehdy se na trh nahrnula celá řada investorů, kterým bateriová úložiště díky možnosti vyrovnávání sítě výrazně vydělávala. Jakmile však baterií začalo rychle přibývat, ceny za vyrovnávání sítě začaly prudce klesat a řada projektů se dostala do finančních potíží.
Ceny za služby výkonové rovnováhy přitom pomalu klesají i v Česku a dosavadní vývoj nasvědčuje tomu, že tomu tak bude i nadále. Jakmile totiž bateriových úložišť začne přibývat, bude to znamenat vyšší konkurenci, a tím pádem i pokles cen.
V první fázi by mělo jít zejména o velké množství baterií o nízké kapacitě v jednotkách megawatt. Zároveň už ale nyní víme o plánovaných projektech s kapacitou 200 – 500 megawatt, které se do plného provozu dostanou v horizontu zhruba 4 let. Jakmile se tak stane, bude to pro malé baterie velmi pravděpodobně znamenat zásadní problém. Provozovatel přenosové soustavy totiž bude mít pro vyrovnávání sítě primárně zájem využívat velká úložiště a malá ztratí na významu.
Možná záchrana? Paradox složité administrativy
Určitou nadějí pro to, aby trh s bateriovými úložišti nesměřoval ve stejných kolejích jako fotovoltaika, jsou složitější povolovací procesy. Zatímco menší FVE bylo možné postavit poměrně lehce a velmi zjednodušeně ji člověk mohl dát prakticky na každou střechu, u baterií může nastat hned několik překážek.
Pro řadu projektů totiž bude nutné získat stavební povolení. Aby ho investor získal, bude potřebovat vyjádření všech dotčených orgánů, distributora či správců sítí. Daný subjekt musí také mít licenci na podnikání v energetice, kterou vydává Energetický regulační úřad. A v neposlední řadě pak bude konkrétní investor potřebovat i volnou kapacitu pro připojení zařízení. Právě ta bývá v řadě oblastí v Česku zásadním problémem, neboť prostě není k dispozici. A v takovém případě má potenciální projekt stopku.
Je tedy možné, že pro určitou část investorů budou zmíněné překážky dostatečně silné na to, aby bateriových úložišť v Česku nepřibývalo skokově. Scénáře, kterých jsme byli svědky u fotovoltaiky, by se tak nemusely vyloženě opakovat, aktuálních rizikových faktorů s ohledem na přesycení trhu a následné krachy je však v případě baterií v Česku stále víc než dost.
V září 2025 uveřejněno na Ekolist.cz
