Článek
Otřesnou scénu lidské arogance a agresivity zažili lidé u Karlova mostu před vyhlášenou restaurací Lokál. Bezohledný majitel prázdného kočárku, posilněný dvanáctistupňovým pivem, okupující svým pozadím obrubník a rozvalující se po silnici v domnění, že mu všechno patří a pravděpodobně i majitel několikátého roběte, se tam rozhodl zvýšit si své sebevědomí na ženě – řidičce. Ta se služebním vozidlem velmi pomalu vjela do ulice, kde uviděla toto individuum, jež zřejmě vytušilo svou šanci na konflikt. Několik desítek sekund a rychlostí hlemýždě v důchodu se žena s vozidlem posouvala po milimetrech vpřed v domnění, že takto ostentativně dá ignorantovi na vědomí, že sedí na silnici, kde nemá co dělat. Bez použití klaksonu s ohledem na robě, samozřejmě. Leč majitel kočárku a titěrné postavy, tušící svou životní šanci na zvýšení sebevědomí na něžném pohlaví, vyskočil ze země, jako by byl smyslů zbavený, a již v patřičném emotivním rauši se chopil své příležitosti. Následovala smršť bezvýznamných slov směrem k řidičce, její zděšený výraz nad koexistencí takových odporných lidí mezi námi a její odjezd z místa, aniž by byl kdokoliv ohrožen nebo přišel k fyzické újmě.
Tento text vznikl kvůli této řidičce v naději, že si ho zde přečte. Byla totiž v právu a někdo se jí zastal, což už neví, protože stejnou rychlostí hlemýždě v důchodu respektující pravidla z místa odjela. Byl tam totiž jeden spravedlnost milující, a aroganci nesnášející muž, který tomu okolí nerespektujícímu titěrovi řádně vyčinil. Řidičce může být snad alespoň trochu útěchou, že na muže si už nedovolil a velmi rychle mu došly argumenty. Byl slovně i morálně potupen a snad i do dalšího života vychován, že takhle se chovat nebude.
