Článek
Po 11 letech života na vesnici musím souhlasit s autorem článku. Chci ho v některých detailech ještě doplnit. Bydlím na vsi, která je vzdálená od bývalého „okresního“ města 20 km. Takže všude autem. Je mi 70, brzy mi lékař zakáže jezdit. A co potom? Autobus jezdí těch 20 km déle jak hodinu a poslední spoj z města jede v 17 hodin. Takže žádné kino, žádné divadlo, žádné posezení s přáteli. O možnosti sportovního vyžití ani nemluvím. A co týdenní nákup potravin? Ruksak na záda jako horolezec na Matterhorn? Máme tu obchod s rákosníkem, který prodává 1 druh chleba a bílé rohlíky. To si ale musíte předem objednat, v 9:00 většinou už nic nemá. Je tu i hospoda, ale s nepravidelným provozem, jídlo v poledne za 150, pivo za 50. Z důchodu? Hluk a zápach? 3× týdně zde provádějí cvičné lety Gripeny, patrně schválně nízko, abychom to měli v „plné parádě“. Paní z OÚ mi říkala, že její malé dítě má z toho hluku psychické záchvaty. Není divu. Že tu jezdí kamiony s přívěsy, je horší než ve městě. Pravidelně odvážejí ze zdejšího „zdevastovaného“ lesa stoleté duby a buky. Kam asi? Do Německa či Rakouska? ČR přece nemá téměř žádnou dřevovýrobu. Na podzim pak probíhá pravidelná destrukce zdejší vozovky kamiony s řepou, směřující do dobrovického cukrovaru. A zápach? Hnůj od „kraviček“ voní. Ale obec nemá kanalizaci, takže někteří obyvatelé ve snaze „uspořit“ pár kaček (tedy dnes 1700,-) vyčerpávají své septiky na přilehlé pozemky. V zimním období samozřejmě všichni topí uhlím nebo dřívím. V případě inverze nemůžete ani vyvětrat. Jestli mi nevěříte, přijeďte se podívat, opravdu to stojí za to. Obec se jmenuje Seletice a nachází se v bývalém okrese Nymburk.
