Článek
Pojedu ale vůbec?
Jak to vidím já, každá reprezentace stojí na třech pilířích, které se musí vzájemně podporovat, aby měl úspěch na čem stát. O dvou čteme v poslední době hodně. Vedení nároďáku a českého fotbalu teď předvádí příšerné výkony. (Ne)odvolání trenéra Šilhavého, komunikace prazvláštních rozhodnutí, zmatené (ne)nominace hráčů do A týmu, trenérovo kňourání na tiskovkách a v pozápasových rozhovorech. Zlomený muž. Lidé, kteří se bojí odpovědnosti. Z toho je fanouškovi špatně.
Druhým pilířem jsou hráči. O nich a o jejich výkonech se také dočteme dost. A někdy jsou komentáře podle mě až zbytečně negativní. Myslím si, že po dlouhé době má náš nároďák kvalitu. Tým se může opřít o kapitána Součka, Coufala, Černého (když hraje). Spoustu kluků máme v Bundeslize, hráči hrají v Portugalsku, Itálii, Nizozemsku. Díky formě Sparty, Slavie a Plzně máme odkud brát i z české ligy. Rozhodně máme jména na to předvádět mnohem lepší výkony. Mnohem lepší fotbal. Škoda jen zranění a nižší herní vytíženosti některých opravdu kvalitních hráčů (Schick, Hložek, Jurásek, Lingr…). Kdyby měl tenhle pilíř podporu těch dvou dalších, rozhodně si myslím, že čtvrtfinále ME by nemusela být jen náhoda, ale mohli bychom ho dosahovat pravidelně.
A tím se dostávám ke třetímu pilíři. O něm se moc nedočtete. Vedení českého fotbalu se mu nevěnuje. Hráči se o něj opřít nemůžou. Třetí pilíř jsou pro mě fanoušci.
Dávno pryč je u nás fanouškovská nálada na úrovni, kde byla za časů Nedvěda, Kollera, Baroše a Rosického. Podporovat tým, když se daří, to by nám šlo. V časech krize za repre ale stojí jen hrstka věrných. A i ta začíná být zoufalá.
Když vezmu situaci z pohledu čísel, jsme jednu výhru doma nad Moldavskem od postupu na EURO. Nálada mezi fanoušky je ale mizerná. Kritika týmu neustává. Vadí mi to. Naprosto rozumím kritice po nepovedených zápasech, rozumím kritice trenéra. Vidím ale, že hráčům není jedno, že se nedaří. Snaží se. Fanoušci oproti tomu podle mě podávají na stadionech i mimo ně podstatně horší výkony.
Pojďme se podívat do Albánie. Jedenáct bojovníků. Trenér motivátor. V zádech burácející stadion. Enormní zájem o lístky. Statisíce fanoušků chtělo vidět duel s Českem. A při zápase to bylo znát. V Albánii momentálně fungují dohromady všechny tři pilíře. Celkem kvalitní hráči, výborný trenér a neuvěřitelná podpora fanoušků. Proto nás Albánie umlátila.
Vzpomeňme na stejný duel v Praze. V hledišti to bylo půl na půl. A co podpora za bezbrankového stavu doma s Faery? Atmosféru v Plzni dělal hlouček náctiletých kluků za brankou. Jim všechna čest, ale jinak bláznivá vizitka toho, jak daleko od sebe a v jakém stavu jsou v současné chvíli naše tři pilíře. Na nich teď úspěch nevybudujeme.
Chci v každém fanouškovi probudit jednu otázku. Není třeba začít od nás samotných? Pojďme stát za naší reprezentací. Pojďme na zápasech fandit. Pojďme na ně vůbec chodit. Neurážejme hráče na sociálních sítích. Pojďme jim vyjádřit podporu. Štve mě, že převažující reakce na grafiku se jmény v nominaci je pokaždé „HAHA.“
Pokud nebudeme stát za naším nároďákem, vysíláme hráče do boje samotné. A potom se nedivme, že fanoušci ostatních zemí si budou říkat „HAHA“ v reakci na naše výsledky.
