Článek
1) Politika, která mluvila „o lidech“, ale nemluvila s lidmi
Pětikoalice (SPOLU, STAN a Piráti) vsadila na účetní jazyk: konsolidace, parametry, trajektorie. Funguje to sice na tiskovkách, ale nikoli už v obýváku. Ve chvíli, kdy inflace klesla a mzdy začaly růst, měla vláda politicky „sklízet“. Neudělala to – a voliči si prostě nevšimli, že se trend otočil. ODS zůstala v roli přísného správce, nikoli lídra, který umí říct: „Takhle budete žít lépe.“
Efekt: pocit „stálé drahoty“ přežil i prudký pád inflace. Emoce porazily indikátory.
2) „Seriózní profesor“ bez štítu – (i když Štít Demokracie fungoval na 110 %)
Petr Fiala přinesl politice slušnost a klid. Jenže klid bez životného příběhu vede v kampani k prázdnu a dnes bohužel pro slušnost asi nezbyl prostor. Fialův styl – rozvážný, argumentační, tichý – prohrál bitvu s ukřičeným marketingem, který servíruje jednoduché viníky a rychlé spásy. Odpovědnost vzal na sebe a po dlouhých letech odchází z čela ODS. Odpovědné gesto, které ale přišlo buď pozdě, nebo možná i zbytečně.
Efekt: SPOLU už nebylo „proti něčemu“, ale „pro nic moc“. Koalice tak logicky povolila ve švech.
3) Babišova protikampaň: „Já vás slyším“
ANO nabídlo psychologii úlevy: zastavíme experimenty, vrátíme jistoty, nebudeme se obětovat za cizí válku ani Green Deal. Kritici Babiše mluví o lžích a o dotační kauze, kterou znovu řeší soudy – jenže pro jeho voliče je důležitější, že má odpověď na každou bezmoc. O ekonomice a Evropě mluví jazykem denních starostí, ne grafů. To v dnešní konzumní době bohužel stačí.
Efekt: i „měkký“ volič se přiklonil k jednoduchosti. Ne proto, že by věřil každému slovu, ale protože slyšel jasný plán – byť drahý a rozmazaný.
4) Národní nerv: Motoristé a protest na čtyřech kolech
Nová protestní platforma využila každodenní tření: parkování, mýto, cyklopruhy, Green Deal. „Někdo vám bere auto.“ Je to konkrétní, hmatatelné a sdílené napříč regiony. Tam, kde se tradiční pravice bála mluvit „proti Bruselu“, Motoristé nemrkli. Výsledkem je průlom, který přeskupil pravici i protestní scénu.
Efekt: srozumitelný nepřítel (regulace) přinesl srozumitelný zisk (mandáty).
5) SPD a normalizace radikalismu
SPD roky posouvala hranice přijatelného jazyka. Část scény nad tím krčila rameny – „to přejde“. Nepřešlo. Pokud se radikální rámec (referenda o EU/NATO, zastavení pomoci Ukrajině) stane jednou z tržních položek při vyjednávání vlády, už nejde o okraj. Jde o normalizaci. Ostatní strany to podcenily – reagovaly morálním odporem, nikoli konkurenční nabídkou pro stejné voliče.
Efekt: okraj se stal štěrbinou, kterou teď může protékat vliv na vládu.
6) Sociální sítě: lajky místo důvěry
V kampani rozhodoval pocit. A ten dnes nevzniká v debatách, ale v mobilu. TikTok, Facebook, YouTube – směs reality a dojmu. Bez ohledu na to, co si o tom myslíme, algoritmus vyrobí náladu rychleji než tiskovka vlády. A pokud ji přiživují falešné účty a umělé „lajky“, je naděje některých hnutí nafouknutá bublina. Jenže i bublina dokáže přitáhnout pozornost – a proměnit ji ve skutečné hlasy.
Efekt: online „hluk“ přetěžoval seriózní komunikaci. Když publikum slyší stále totéž, přestane slyšet cokoli jiného. V těchto volbách jsem si to sám v online světě ověřil: opakovaná lež se stává pravdou – minimálně v očích voličů.
7) Data vs. příběh: kde se to u SPOLU zlomilo
Reformní vláda ukázala tabulky, ale nevyprávěla příběh lepšího života. Když už začaly růst reálné mzdy a inflace se vrátila k cíli, nezměnila tón – nezjednodušila, nezlidštila, nevysvětlila „co z toho máte vy“. Opozice naopak přeložila politiku do každodennosti: ceny, auto, energie, bezpečí. A vyhrála v prostoru, kde se nehádají experti, ale sousedi.
Co z toho plyne (pro příští roky)
- Komunikace je politika. Ne jen „k tomu“. Je to základní služba státu. Kdo neumí mluvit, vládne krátce.
- Reformy bez příběhu jsou trest. Volič nepotřebuje excel, ale smysl.
- Síť je bojiště, ne PR kanál. Kampaň 2025 nebyla jen o programech, ale o algoritmech.
- Normalizace okraje pokračuje. Pokud jí mainstream nenabídne alternativu (pevně prozápadní, ale sociálně vnímavou), bude růst.
A poslední otázka
Možná bychom se neměli ptát, proč vyhrál Andrej Babiš, ale proč tolik voličů přestalo věřit, že stát umí mluvit jejich jazykem.
