Článek
Venku už je tma, dům utichl. Na obrazovce se rozbíhá nový dokument o nepolapitelném vrahovi nebo se z podcastu line klidný hlas popisující detaily zločinů, ze kterých normálnímu člověku stydne krev v žilách. Místo abyste strachy přepnuli na komedii, sedíte jako přikovaní. Podle statistik netflixových hitů a nejstahovanějších podcastů zažívá žánr true crime (skutečné zločiny) nevídaný boom.
Psychologové si dlouho lámali hlavu nad tím, proč lidé dobrovolně vyhledávají příběhy plné brutality a strachu. Odpověď leží v nejstarších, skrytých zákoutích naší psychiky. Zlo nás totiž nefascinuje proto, že bychom ho schvalovali, ale proto, že funguje jako černá díra – nemůžeme od něj odtrhnout zrak.
Evoluční trenažér strachu
Největším překvapením pro badatele bylo zjištění, že přes 70 % věrných fanoušků true crime žánru tvoří ženy. Z evolučního pohledu jsou přitom právě ženy fyzicky zranitelnější vůči násilným zločinům. Proč tedy dobrovolně studují chování monster?
Psychologie to vysvětluje jako podvědomý obranný mechanismus a instinkt přežití. Sledování příběhu o vrahovi funguje pro ženský mozek jako simulátor krizových situací. Podvědomě si kladete otázky: „Jaké udělala oběť chyby? Jak si vrah vybíral terč? Jak se jí podařilo utéct?“ Sledováním těchto zrůdností se mozek v naprostém bezpečí domova učí číst varovné signály nebezpečí (tzv. red flags) a připravuje se na nejhorší možný scénář reality.
Pohled do propasti bez následků
Lidská mysl má v sobě skrytou stinnou stránku – koncept, který popsal už Carl Gustav Jung. Všichni v sobě nosíme potlačenou agresi, temné impulzy a emoce, které společnost tabuizuje. Psychopaté a sérioví vrazi tyto společenské smlouvy naprosto ignorují. Žijí bez pravidel, bez výčitek a bez svědomí.
Fascinace těmito lidmi je vlastně bezpečným způsobem, jak nahlédnout za hranice lidskosti. Chceme pochopit nepochopitelné. Toužíme zjistit, jaké to je nemít žádné morální zábrany, ale sami takoví být nechceme. Zločinec na obrazovce se stává obětním beránkem, na kterého můžeme projektovat své vlastní skryté napětí a úzkosti, a možná i tužby. Když je ale vrah na konci dopaden a potrestán, prožije náš mozek obrovskou emociální katarzi – pocit, že spravedlnost zvítězila a svět je opět v bezpečí.
Když se obdiv zvrtne: Syndrom Hybristofilie
Existuje však i temnější odnož této fascinace, která překračuje hranice pouhého sledování dokumentů. Vzpomeňte si na Charlese Mansona, Teda Bundyho nebo Richarda Ramireze. Všichni tito brutální vrazi dostávali do vězení tisíce milostných dopisů od žen, které se do nich bezhlavě zamilovaly.
V psychiatrii se pro tento jev používá termín hybristofilie (v pop-psychologii známý jako syndrom Bonnie a Clydea). Jde o poruchu, kdy člověka sexuálně a emociálně vzrušují lidé, kteří spáchali těžké zločiny.
Tyto ženy často věří, že jsou jediné, kdo dokáže vrahovo „zraněné srdce“ vyléčit a změnit ho. Často v tom hraje roli i touha po sdílené slávě nebo podvědavá touha být v blízkosti absolutního, predátorského alfa samce, který však sedí bezpečně za mřížemi a nemůže jim ublížit.
Monstra pod mikroskopem
Většina z nás naštěstí hybristofilií netrpí. Naše večerní sledování true crime příběhů je jen přirozenou snahou lidského rozumu pochopit anomálii. Chceme rozebrat monstrum na součástky a zjistit, co ho pohání.
Až si tak příště pustíte další mrazivý dokument, nevyčítejte si to. Vaše fascinace není důkazem toho, že jste špatní. Je to naopak důkaz, že vaše emociální kontrolky fungují správně – studujete tmu jen proto, abyste si o to víc vážili světla a bezpečí, které kolem sebe máte.
Zdroje:
- Hare, Robert D.: Without Conscience (v češtině vyšlo jako Psychopati bez svědomí). Dr. Hare je přední světový expert na psychopatii a autor oficiálního testu na její odhalení (PCL-R). Kniha srozumitelně a s mrazením v zádech vysvětluje, jak funguje mozek lidí bez svědomí a proč nás tito predátoři tak fascinují.
- Vicary, Amanda M. & Fraley, R. Chris: Captured by True Crime: Why Are Women Drawn to Tales of Rape, Murder, and Serial Killers? (Odborná studie, 2010). Zásadní vědecká studie, která jako první popsala a daty podložila fakt, že ženy tvoří drtivou většinu publika žánru true crime, a vysvětlila to evolučním instinktem přežití a snahou naučit se sebeobranné techniky.
- Jung, Carl Gustav: Archetypy a nevědomí (případně eseje o konceptu Stínu). Klasické psychologické dílo. Jung skvěle vysvětluje, proč potřebujeme vidět zlo zvenčí (v knihách či na obrazovce), abychom mohli bezpečně zpracovat své vlastní potlačené temné impulzy.
