Článek
V našich zeměpisných šířkách jsme sice palmy nahradili kočičkami, ale symbolika zůstala: eufórie, sláva, jásot a pocit, že všechno před námi je a bude skvělé.
Historie je však nejlepší ironik, a tak hned zítra startuje Pašijový týden. Je to fascinující sonda do lidské loajality: ukazuje nám, jak rychle se dokáže veřejné mínění otočit o 180 stupňů. Od „fanklubu“ a nadšeného „Hosana“ k pátečnímu „Ukřižuj“ to tehdy trvalo necelých sedm dní. Pašijový týden je zkrátka takový historický předchůdce dnešních virálních vln a digitálních poprav, jen v analogové verzi.
Co nás čeká (kromě akce na mazanec)?
Pašijový týden má svá specifika a pro moderního člověka jsou to často jen matoucí názvy v kalendáři:
- Modré pondělí a Šedivé úterý: Dny zasvěcené úklidu. Zatímco v kostele se rozjímá, v českých domácnostech se odehrává bitva s vysavačem. Zřejmě proto, že věříme, že když vymeteme pavučiny z koutů, nějakým zázrakem se nám vyčistí i svědomí. Často však spíše propadáme depresi z toho, že okna stále nejsou průhledná.
- Škaredá středa: Den, kdy se na nikoho nesmíte mračit, jinak vám to zůstane. Pro průměrného internetového diskutéra je to nadlidský úkol, a pro národ, jehož základním nastavením je mírné remcání na všechno od počasí po vládu, je to nejtěžší den v roce. Zkuste se celý den usmívat v MHD – buď vás budou považovat za osvíceného, nebo za blázna. Pokud se však na někoho zamračíte, tradice praví, že budete mít „kyselý obličej“ každou středu v roce. Upřímnou soustrast vašemu okolí.
- Zelený čtvrtek: Pijeme zelené pivo a jíme špenát, abychom byli zdraví. Duchovní rozměr (poslední večeře) se v Česku úspěšně transformoval do „tekuté formy“.
- Velký pátek: Den smutku a klidu. Ideální čas pro naše „experty na všechno“, aby si dali pauzu od makroekonomie a zkusili aspoň chvíli mlčet. (Spoiler: Nepovede se to).
- Bílá sobota a Velikonoční neděle: Vrchol všeho. Světlo vítězí nad tmou, život nad smrtí. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně a konečně pořádný oběd.
Proč to všechno
Pašijový týden (z latinského passio – utrpení) nám připomíná, že cesta od slávy k totálnímu zatracení je velmi krátká. Takže až zítra vstoupíme do tohoto týdne plného symboliky, zkusme si uvědomit, že ty „pašije“ nemusíme prožívat jen u pokladny v supermarketu.
Možná je to dobrá příležitost na chvíli vypnout svůj vnitřní kádrovací proces a zamyslet se nad tím, jestli ty ratolesti, kterými dnes máváme, zítra nepoužijeme jako bič na někoho, kdo má prostě jen jiný názor.
Finále: Velikonoční pondělí aneb „Omlazení“ bičem
A pak to přijde. Vyvrcholení všeho duchovního snažení – Pomlázka. Cizinci na to koukají jako na scénu z hororu, ale my v tom máme jasno. Skupina mužů (často posílená „tekutou vírou“ už od rána) obchází sousedství s upleteným vrbovým proutkem a „omlazuje“ ženy. Psychologie pomlázky je geniální:
- Oficiální verze: Předání svěžesti a pružnosti proutku na ženu.
- Realita: Legální způsob, jak sousedce vyplatit to, že vám loni v říjnu vynadala kvůli špatnému parkování, a ještě za to dostat panáka a nabarvené vejce.
Je to náš unikátní příspěvek ke světové kultuře. Zatímco zbytek světa hledá vajíčka v trávě nebo rozjímá nad vzkříšením, my se s vervou sobě vlastní věnujeme rituálnímu šlehání, u kterého recitujeme básničky o hodech a doprovodech.
Velikonoční pondělí je v Česku jediný den v roce, kdy je společensky přijatelné (a v některých regionech dokonce povinné) požívat tvrdý alkohol už od osmi ráno. Takže pokud jste v roli koledníka, čeká vás logistická výzva: jak obejít deset sousedek, u každé dostat „jedno na zahřátí“, a nezměnit se přitom sám v mluvící proutek.
Jak se s tím vypořádat? I když jste přišli pěšky a bydlíte ve vedlejším vchodu, tvařte se, že za rohem parkujete s autobusem plným sirotků, které musíte odpoledne vézt do zoo. Anebo připomeňte, že je stále ještě dozvuk Pašijového týdne a vaše tělo je momentálně chrámem, do kterého vpouštíte pouze vajíčka z volného chovu a bylinkový čaj. (Pozor: Tato metoda vyžaduje velmi vážnou tvář).
Závěrem
Pašijový týden nám připomíná, že život je plný protikladů. Od slávy k utrpení, od tichého rozjímání k hlučnému koledování. Tak si tu cestu užijte a hlavně se ve středu nemračte, ani u regálu s vajíčky. Byla by škoda mít tenhle výraz v obličeji až do příštího jara.
