Článek
Proč nám (většinou) nevadí, koupí-li si bohatší člověk lepší auto, dům nebo dovolenou, ale vadilo by nám, kdyby si koupil lepší rozsudek soudu, volební hlasy nebo přednostní operaci? Odpověď je jednoduchá: u některých věcí nechceme, aby bylo možné je získat za peníze. Mimo jiné proto, že peníze v jejich případě mění sám charakter společnosti.
Některé věci by prostě na prodej být neměly. Slyšeli jste však tento požadavek od některého politika?
Tržní ekonomika a tržní společnost
Trh, či lépe řečeno konkurenční tržní ekonomika, je jeden z nejlepších vynálezů lidstva. Je založena na motivacích: vyrábět to, co lidé chtějí, s nejnižšími možnými náklady.
Nástrojem, na němž je založena, jsou ceny, a to, že svou cenu má vše, co má pro lidi hodnotu. Když lidé něčeho chtějí více, cena vzroste a výrobci dostanou signál, aby toho více vyrobili. Když je něčeho příliš, cena klesne a výrobcům se vyplatí vyrábět něco jiného. Když zákazník není spokojený, může odejít ke konkurenci, a když podnik vyrábí draze a špatně, trh mu to spočítá.
Právě tak trh funguje a ve většině oblastí pozoruhodně dobře. Tedy je-li skutečně konkurenční, jsou-li nastavena jasná pravidla a stát nemá své oblíbence, kterým na trhu fandí, a občas jim podstrčí nějakou tu dotaci nebo výjimku.
Konkurenční trh je však založen i na mechanismu aukce. Je-li něčeho nedostatek, pak cena toho vzroste. A koupí si je tak ti, kteří na ně mají, a jsou ochotni za ně zaplatit. Ostatní odejdou s prázdnýma rukama. Trh totiž není jen způsob, jak stanovit, co vyrábět a prodávat. Je to i způsob, jak rozhodovat, komu určitý statek připadne.
Tržní společnost je něco trochu jiného. Je to společnost, kde si lze za peníze koupit vše,tedy kde trh a jeho princip aukce fungují všude.
Nelíbí se vám známky, které vaše dítě ze školy nosí? Kupte mu lepší. Nelíbí se vám, jak ve vašem případě rozhodl úřad nebo soud? Kupte si rozhodnutí, které vám vyhovuje. Zdá se vám, že je váš termín operace příliš vzdálený? Kupce si bližší. Chtěli byste pracovat na ministerstvu nebo jiném lukrativním úřadě? Tak si to místo kupte. Nedostali jste se na dobrou vysokou školu? Zaplaťte a přijetí si kupte. Chtěli byste sedět v parlamentu? Kupte si hlasy voličů, a ti vás tam pošlou.
Zdá se vám to absurdní? Pak vítejte v severních Čechách: šlo o komunální volby v Krupce na Teplicku v říjnu 2010, kdy krajský soud v Ústí nad Labem zaujal právní názor, že nabízení peněz voličům za hlas není porušením volebního zákona. V odůvodnění uvedl: „pojetí volební kampaně obchodně-tržním způsobem, spočívajícím v předávání finanční odměny za příslib hlasování určitým způsobem, není jednáním, které by představovalo nějaké porušení volebního zákona“
Ano čtete správně: soud použil výraz „pojetí volební kampaně obchodně-tržním způsobem“. Teprve pak přišel Ústavní soud, který rozhodnutí krajského soudu zrušil.
A nejde jen o volby. Podobný pokus proměnit veřejně důležitou službu v tržní transakci se objevil i ve zdravotnictví: v roce 2006 požadoval lékař 20 tisíc korun od pacientky za posunutí její operace kyčle. Peníze měly změnit její místo ve frontě.
Neostrá hranice
Hranice mezi tím, co si koupit lze, a co by na prodej být nemělo, není ostrá. Aerolinky v některých případech dražily nebo draží volná místa v letadlech: při omezené kapacitě letadla nabízejí letenky přednostně těm, kdo nabídnou nejvíce. Názory na tuto praxi jsou různé.
A jsou pochopitelně i zdravotní služby, které si normálně kupujeme, například nadstandardní pokoj, a můžeme zaplatit i lékaři za jeho práci. Ale neměli byste si koupit místo před pacientem, který potřebuje operaci naléhavěji. Tedy způsobem: „Pane Nováku, jste na řadě.“ „Výborně.“ „Ale vlastně ne. Pan Novotný právě zaplatil o dvě stě tisíc více.“ U transplantace by to bylo ještě citlivější: vzácný orgán by nedostal pacient, který ho podle medicínských kritérií potřebuje nejvíce, ale ten, kdo za něj nabídl nejvíce.
Podobně i ve škole můžete zaplatit učiteli za doučování, ale neměli byste si koupit jedničku, či v politice, kde si můžete v mezích zákona podpořit stranu, ale neměli byste si koupit volební hlas. Můžete zaplatit i právníkovi, ale soudce není řemeslník, kterému řeknete: „Dobrý den, potřeboval bych trochu příznivější rozsudek, na ceně se domluvíme.“ Totéž platí pro policii, státní zastupitelství nebo výkon veřejné funkce.
Z hlediska trhu by podobné transakce mohly pochopitelně probíhat velmi hladce. Existuje poptávka, té se přizpůsobí nabídka, vznikne cena, a máme vyhráno. Například ve škole: za jedničku zaplatíte tisíc korun. Za dvojku pět set. Trojka je zdarma. Ekonomicky vzato dokonalý obchod.
Společensky ovšem katastrofa. To, co jsme právně zlikvidovali je právní stát: bohatí by si mohli koupit všeho včetně politického vlivu a moci více než chudší.
Co se stane, když trh přeneseme do dalších oblastí
A tady začíná problém, o kterém se u nás po roce 1989 debata příliš nevedla: kde má trh končit a kde mají rozhodovat jiná pravidla.
Transformace ekonomiky řešila privatizaci, liberalizaci cen, konkurenci a vlastnické vztahy. Otázka „co všechno může být předmětem trhu?“ je však jiná než otázka „jak má trh fungovat?“ Je to otázka, které věci mají být před trhem chráněny, neboli chceme tržní ekonomiku, nebo tržní společnost?
Pokud bychom zvolili tržní společnost, mohli bychom odstranit volby, konkursy, přijímací zkoušky, soudy a výběrová řízení. Všude by rozhodoval elegantní a transparentní mechanismus nabídky a poptávky. Zároveň by to však byla společnost, ve které by se postupně vytratila rovnost před pravidly, spravedlnost a některé formy solidarity. Protože trh je velmi dobrý v odpovědi na otázku: „Kolik je za to někdo ochoten zaplatit?“ Mnohem horší je jeho použití tam, kde se ptáme: „Kdo na to má mít právo?“
Trh potřebujeme tam, kde má motivovat výrobce a spotřebitele: kde konkurence zvyšuje kvalitu, snižuje náklady a cena přenáší informace o nedostatku a poptávce.
Tam, kde má být rozhodující spravedlnost, rovnost před zákonem, veřejný zájem, nebo občanská rovnost, může být cena, resp. nabídka a poptávka velmi špatným rozhodčím. Ne proto, že peníze jsou špatné. Ale proto, že některé věci mají hodnotu právě proto, že nejsou na prodej.
A to je možná jedna z nejdůležitějších věcí, kterou jsme si při budování kapitalismu měli říct. Kapitalismus není systém, kde je vše zbožím. Je to systém, ve kterém má trh své místo, a společnost ví, kde vládnout má, a kde už vládnout nemá. Pokud to nevíme, zjistíme, že jsme sice možná vybudovali fungující trh, ale ztratili při tom fungující společnost: začali jsme totiž trhem rozhodovat i o věcech, které nikdy zbožím být neměly.
Seznam zdrojů k tématu
Ústavní soud – Krupka, Pl. ÚS 57/10
Základní pramen ke kupování hlasů a hranici mezi volbami a „obchodně-tržním způsobem“.
Nález Ústavního soudu – Pl. ÚS 57/10
Ústavní soud – oficiální informace ke Krupce
Stručnější vysvětlení případu.
Ústavní soud – Krupka
Ministerstvo vnitra – Zpráva o korupci 2005–2006
Pramen k případu úplatku za přednostní operaci.
Zpráva Ministerstva vnitra o korupci
Michael Sandel – What Money Can't Buy
Teoretický základ rozdílu mezi tržní ekonomikou a tržní společností. Harvard – Michael Sandel: What Money Can't Buy
