Článek
Za světový mír se bojovalo a stále bojuje všemi možnými i nemožnými způsoby. V socialismu dokonce i zpěvem nebo tanci, budováním vlasti nebo překračováním norem v pracovním procesu. Jiné země bojovaly za mír zbraněmi, což je stejně iracionální jako heslo o práci, která osvobozuje.
Všechna tato hesla a výkřiky do tmy pominuly a lidé, kteří je vykřikovali jsou buď mrtví, nebo si raději na nic takového nepamatují. Zkrátka boj za světový mír v těchto podobách má jepičí život.
Ovšem vytrvalcem, který v boji za mír nepolevil, ani nepřevléknul kabát je pan Amar Bharati. Ten se tomuto boji věnuje od roku 1973, tedy dlouhých 53 let. Jako věřící Ind oddaný bohu Šivovi se rozhodl, že ten mír vybojuje a vytáhl do boje. Zvedl pravou paži a od té doby již už nedal dolů.
Amar Bharati na slavnosti Kumbha Mela v roce 2001, kdy držel vztyčenou paži už 28 let
Amar Bharati byl obyčejným indickým mužem, milujícím manželem a otcem třech dětí se slušným místem bankovního úředníka. V roce 1973 ho napadlo, že i on by měl přispět k boji za mír a rozhodl se jednat.
První dva roky byly podle něj ty nejhroznější v jeho životě. Silné bolesti vedoucí často až ke ztrátě vědomí ustoupily poté, co ztratil v ruce cit a byl v ní přerušený krevní oběh. Chrupavka v lokti zcela vyschla, takže i kdyby chtěl svůj boj vzdát a ruku sklopit, zřejmě by nastal i fyzický problém.
Pro zpravodajský portál *History of Yesterday* Bharati uvedl: „Nežádám mnoho. Proč mezi sebou necháváme bojovat naše syny? Proč je mezi námi tolik nenávisti a nepřátelství? Chci jen, aby všichni Indové i celý svět žili v míru.“
Když se rozhodl pro tuto cestu stát se sádhuem a vést život oproštěný od materiálních potřeb i jakéhokoli nečestného či hříšného jednání, nebyl to žádný zdlouhavý proces přemýšlení. Jednoho dne ho zčista jasna osvítilo prozření, které ho přimělo opustit rodinu, zaměstnání i přátele a vydat se za svým náboženským posláním.
Slavnost Kumbh Mela
Bharati neuvádí, co na jeho prozření řekla manželka a děti, popřípadě kolegové v bance. Když se ho ptali, co ho to popadlo a proč ruku drží nahoře, odpovídal stereotypně, že tímto bojuje proti válkám a podporuje světový mír.
Světový mír je téma, které se v indickém náboženství, filosofii a kultuře objevuje odedávna. Navzdory všem válkám ve starověku i v moderní době jsou Indové svým založením pacifisté. Védy, jako soubor náboženských textů, obsahují například tyto verše:
„Kéž hledím na všechny živé bytosti přátelskýma očima. Kéž na sebe ve společnosti hledíme přátelskýma očima.“
„Ó Bože, jenž vše chráníš, kéž jsou vůdci naší společnosti mocní a kéž jsou tvůrci míru…“
„Jednota srdcí, jednota myslí, osvobození od nenávisti.“
Nejstarší védský rituál provozovaný do dnešních dnů Athirathram (vybudování ohniště a provedení jagny (obětního obřadu) během noci) je ve skutečnosti výzvou k míru. Provádějí ho Nambúdíriové, což je skupina brahmánů v indickém státě Kerala. Athirathram jagny má šířit vlny pozitivní energie prostřednictvím očišťování atmosféry.
Procesí Nagas během festivalu v Haridwaru v roce 1998
Pokání není pro obyvatele Indie ničím novým. Myšlenka „Vasudhaiva kutumbakam“ – tedy „svět je jedna rodina“ – má v tamní kultuře zásadní význam. Světový mír je proto pro Indy – a konkrétněji pro hinduisty, buddhisty a džinisty – hodnotou nejvyšší. Sádhu Amar Bhárati je ztělesněním této starobylé indické filozofie, která hlásá zásadu „žít a nechat žít“ a usiluje o světový mír.
Amar Bharati je „sádhu“, tedy hinduistický asketa, který se vzdal běžného rodinného a pracovního života. Občas pobýval v ášramech, chrámech a je často na cestách po poutních místech Indie. Opakovaně se účastnil velkých náboženských shromáždění Kumbh Mela, na kterých získává mnoho sympatizantů a následovníků.
V roce 2010 ho novináři zastihli v Haridváru, kde pobýval ve stanovém táboře mezi dalšími sádhuy. Tam měl několik svých duchovních žáků a napodobovatelů, pokud jde o boj za mír a vztyčenou paži. Někteří to vydrží, dva, jiní deset, ale zatím není nikdo, kdo by žil s rukou vzpaženou tak dlouho jako Amar Bharati.
Neznámý sádhu na Kumbh Mela v roce 2013
V Indické tradici je zakořeněná úcta ke svatým mužů, a proto je lidé podporují jídlem, drobnými penězi, oblečením nebo noclehem. Poskytnout sádhuovi jídlo je pro mnoho hinduistů nábožensky záslužný čin.
Přestože je Amarova pravá paže po desetiletích nehybnosti těžce atrofovaná, ztuhlá a nedokáže ji už spustit dolů, není úplně závislý na pomoci druhých. Levou ruku běžně používá k normálním činnostem. Může sedět a chodit a spát samozřejmě se zdviženou paží.
Nevyhýbá se ani novinářům. Poskytuje rozhovory i zahraničním, evropským stanicím. Je to svým způsobem celebrita. Jenom ten celosvětový mír ne a ne přijít.
Nepálský sadhu v Káthmándú
Zdroje:
