Článek
Na okraji mohutné pískovcové plošiny nad údolím Jizery se mezi skalami ukrývají schodiště, tesané komory, základy dávných staveb a stopy po mostech, které kdysi spojovaly jednotlivé skalní bloky. Drábské světničky patří k místům, kde se přírodní scenérie Českého ráje prolíná s historií tak dokonale, že je někdy těžké poznat, kde skončila práce přírody a kde začala lidská ruka.
Drábské světničky leží nedaleko Mnichova Hradiště, na okraji náhorní plošiny Hrada v Příhrazských skalách. Z dálky vypadají zdejší pískovcové stěny jako přirozená pevnost. A právě této výhody si všimli i lidé, kteří mezi skalami vybudovali jedno z nejpozoruhodnějších opevněných sídel Českého ráje.
Dnes vidíme především holý pískovec. Ve středověku však muselo místo působit úplně jinak. Mezi skalními bloky vedly dřevěné můstky, na jejich vrcholech stály dřevěné stavby a do kamene byly vytesány místnosti, chodby a schodiště. Drábské světničky tak nebyly pouhými jeskyněmi ve skále, ale promyšleným skalním hradem.
Soutěska ve které je po celý rok teplota 10 stupňů
Příběh Drábských světniček nezačíná ve středověku, ale o desítky milionů let dříve. Pro Český ráj jsou typické kvádrové pískovce, které vznikaly z usazenin druhohorního moře. Pozdější geologické pohyby, zvětrávání a eroze postupně rozčlenily souvislé vrstvy horniny na věže, stěny, rokle a izolované skalní bloky. Tak vznikla skalní města, která jsou dnes jedním ze symbolů Českého ráje.
Příhrazské skály jsou jedním z nejpůsobivějších příkladů. Celé skalní město tvoří 178 věží a okrajových masivů, mezi nimiž se ukrývají hluboké rokle a průchody. Drábské světničky stojí na jeho okraji, vysoko nad okolní krajinou.
Právě poloha byla pro zdejší osídlení rozhodující. Kdo ovládal skály, měl výborný rozhled po Pojizeří a zároveň místo, k němuž nebylo snadné se nepozorovaně přiblížit.
Při troše dobré vůle se tam protáhnou i dva lidé
Archeologické nálezy dokládají existenci zdejšího středověkého sídla už ve 13. století. Hrad tvořilo několik pískovcových bloků, mezi nimiž byly rozloženy dřevěné stavby a spojovací konstrukce. Dřevo během staletí zmizelo, a proto může dnešní návštěvník snadno získat mylný dojem, že celý hrad tvořily pouze místnosti vytesané do skály.
Ve skutečnosti byl pískovec jakousi kostrou mnohem rozsáhlejšího sídla. Dodnes jsou patrné pozůstatky osmnácti zcela nebo částečně vytesaných světniček, stopy po sedmi dřevěných stavbách a šesti mostních konstrukcích.
Představit si někdejší podobu Drábských světniček proto vyžaduje trochu fantazie. Nad dnešními skalami bychom museli doplnit roubené budovy, palisády, ochozy, schodiště a mosty. Vstup do hradu navíc chránila dřevěná věž. Z přirozeně obtížně dostupného místa tak vznikla pevnost, kterou bylo při tehdejší úrovni vojenské techniky velmi obtížné dobýt.
Skalní hrad. Pozůstatek tzv. Hradní kaple.
Jedním z nejzajímavějších prostorů je místnost interpretovaná jako kaple. Archeologové zde rozpoznali tesanou lavici, oltářní mensu a další prvky související se sakrální funkcí. Právě kaple zároveň komplikuje jednoduché vyprávění o Drábských světničkách jako o „husitském hradu“.
Drábské světničky bývají s husitským obdobím spojovány velmi často. Je pravděpodobné, že starší hrad byl během nebo po husitských válkách znovu využíván či obnoven. Strategická poloha nad Pojizeřím by tomu odpovídala a nedaleký Valečov byl spojen s přívrženci husitství. Přímý písemný doklad, který by nám přesně řekl, kdo Drábské světničky vlastnil a jakou úlohu během válek sehrály, však chybí.
I proto zůstávají Drábské světničky pro historiky poněkud záhadným místem. Starší turistická literatura někdy vytvářela poměrně jednoznačný obraz husitské pevnosti. Archeologické poznání je opatrnější.
Hrad byl po středověku opuštěn, ale skály nezůstaly zapomenuty. Vytesané místnosti mohly později posloužit jako úkryt v neklidných dobách a dochované nápisy a rytiny svědčí o tom, že lidé místo navštěvovali po další staletí. Archeologové se jejich dokumentováním zabývali například při výzkumu v roce 2016, protože staré nápisy postupně ničí eroze i samotný turistický provoz.
Dostat se nahoru, na oblé kameny není tak obtížné, jak to vypadá
Také původ dnešního jména není úplně jistý. Jedno z lidových vysvětlení spojuje označení s „dráby“, ozbrojenými strážci či pochopy. Objevuje se dokonce vyprávění o loupeživých drábech, kteří měli skály využívat jako své útočiště. Pro takový příběh ale nemáme spolehlivý historický doklad. Jisté je především to, že původní středověké jméno hradu neznáme.
Druhá část názvu je naopak dokonale názorná. „Světničky“ jsou malé prostory vytesané do pískovce. Právě ony přečkaly staletí, zatímco dřevěná část hradu zmizela. A tak vlastně dnešní jméno dobře vystihuje charakter místa: tajemné komůrky ve skalách, jejichž původní obyvatele ani jméno jejich sídla už neznáme.
Význam Drábských světniček pochopí člověk nejlépe při pohledu do krajiny. Pískovcová plošina Hrada se prudce zvedá nad okolím a poskytuje rozhled přes Pojizeří. Nedaleko se navíc tyčí Mužský, se 463–464 metry nejvyšší bod této části Českého ráje.
Právě kombinace rozhledu a obtížné dostupnosti vysvětluje, proč lidé využívali zdejší skalní plošiny už dávno před vznikem středověkého hradu. Drábské světničky nejsou izolovanou památkou, ale součástí širšího historického prostoru. Na plošině Hrada se nacházejí další archeologické lokality a nedaleko leží například Klamorna, další někdejší skalní opevnění. Celá krajina tak působí trochu jako přírodní pevnost o rozloze mnohem větší než samotné Drábské světničky.
Výhled do Českého ráje
Skalní hrady začali ve větší míře objevovat turisté v 19. století, kdy romantismus probudil zájem o zříceniny, tajemná zákoutí a divokou přírodu. Drábské světničky se postupně staly jedním ze symbolů severozápadní části Českého ráje.
Později se dostaly také na trasu Zlaté stezky Českého ráje, jejíž systém byl vytvořen na konci třicátých let 20. století propojením již existujících turistických cest. Zlatá stezka dodnes spojuje řadu nejznámějších míst regionu – vedle Drábských světniček například Valečov, Kost, Trosky, Hrubou Skálu nebo Valdštejn.
Popularita má ovšem i svou odvrácenou stranu. Pískovec je poměrně měkká hornina a desetitisíce kroků postupně obrušují schody, plošiny i další části skal. Proto se v posledních letech řeší nejen bezpečnost návštěvníků, ale především ochrana samotné památky.
Výlet k Drábským světničkám je škoda omezit jen na samotný skalní hrad. Nejbližší okolí patří k místům Českého ráje, kde lze během jediného dne spojit geologii, historii i pěší turistiku.
Vrch Mužský
Jedním z přirozených cílů je vrch Mužský, výrazná čedičová vyvýšenina nad stejnojmennou vesnicí. Z vrcholu se otevírá široký rozhled do krajiny a zároveň je odtud dobře patrný kontrast mezi pískovcovými plošinami a vulkanickými vrchy Českého ráje.
Nedaleko leží také Klamorna, méně nápadná, ale historicky velmi zajímavá lokalita spojená s dávným osídlením náhorní plošiny. Spolu s Drábskými světničkami pomáhá pochopit, že lidé zdejší skály využívali jako přirozené opevnění po velmi dlouhou dobu.
Za návštěvu stojí samozřejmě celé Příhrazské skály. Mezi nejznámější místa patří Studený průchod – úzká a chladná skalní soutěska – nebo okolí Krásné vyhlídky. Zdejší skalní město se 178 věžemi nabízí jednu z nejhezčích turistických krajin v této části Českého ráje.
Výborným cílem je také hrad Valečov. Jeho příběh je s okolní krajinou úzce spojen a v jeho blízkosti se dochovaly skalní prostory, které byly využívány k bydlení ještě hluboko do novověku. Přes Valečov vede i okružní dětská naučná stezka Příhrazskými skalami dlouhá přibližně devět kilometrů.
Zřícenina skalního hradu Valečov (Boseň) od jihu
Kdo má celý den a chuť na delší túru, může se vydat po části Zlaté stezky Českého ráje. Oficiálně popsaná etapa vede z Mnichova Hradiště přes Valečov a Drábské světničky, dále přes Krásnou vyhlídku a Příhrazy směrem k hradu Kost. Celá etapa měří zhruba 22 kilometrů.
Na Drábských světničkách je možná nejpůsobivější právě to, kolik toho nevíme. Neznáme původní jméno hradu ani přesnou totožnost jeho zakladatelů. Nemáme kroniku, která by vyprávěla o jeho obléhání, majitelích a každodenním životě. Zůstaly jen skály, archeologické nálezy a stopy lidských rukou.
Díry po trámech připomínají stavby, které dávno zmizely. Zářezy ve skále ukazují, kudy vedly schody a můstky. Vytesané komory prozrazují, kde se ukládaly zásoby, kudy lidé procházeli nebo kde se modlili.
A právě proto jsou Drábské světničky tak působivé. Stačí se na chvíli zastavit mezi pískovcovými bloky a místo dnešních turistických cest si představit dřevěné lávky zavěšené nad průrvami, palisádu na hraně skály a strážce sledujícího z výšky cestu údolím Jizery. Teprve tehdy začnou Drábské světničky znovu připomínat hrad.
Zdroje:
