Článek
Hladomor vyvolaný Stalinem v SSSR byl genocidou na vlastním národu
Se Sovětským svazem přišla bída na zem. Věta, která se tradovala po dlouhá léta v socialistickém Československu. Někdy šeptem, jen mezi známými, s jistým ironickým podtextem.
Ale nebyla to bída, kterou přinesl první stát dělníků a rolníků. Byl to hladomor, genocida a kanibalismus. Nic podobného se v novověké Evropě jinde nestalo. Napříč všem válkám a nacistickému běsnění.
A přesto dál existovali a existují lidé, kteří se hlásili ke zvrácené ideologii masového vraha Stalina, k jeho odkazu a jménu.
Hladomor z let 1932-33, který vyvolal bolševický systém nezasáhl jen Ukrajinu ale i jiné oblasti jižního Ruska. Nevznikl jako důsledek nepříznivých povětrnostních podmínek nebo přírodních katastrof. Byl to záměrně a uměle vyvolaný proces k likvidaci rolnického stavu, bič i popravčí kulka pro miliony lidí, ze kterých bylo třeba udělal poslušné otroky.
Zákon „pěti klásků“, vydaný bolševickou vládou znamenal jediné. U koho se našlo pět klasů obilí, byl zatčen. Obchod s obilím přestal existovat. Za zásobování vesnic potravinami bylo vyhnanství v gulagu nebo trest smrti zastřelením. Nesplnitelné odvody dávek znamenaly další tresty. Zabavení obilí určeného pro setbu. Zabavovala se mouka, zelenina i hospodářský dobytek.
Důvodem tohoto nařízení byla snaha o zlikvidování soukromého rolnictva obecně jako třídy. Přestože se mělo jednat o stát dělníků a rolníků, jak hlásaly hesla po celé širé Rusi. Násilná kolektivizace, neschopnost a nekompetentnost bolševiků, kteří se rvali o moc a nutnost platit vyváženým obilím do zahraničí za zboží, které stát nedokázal vyrábět, ale nutně ho potřeboval.
Zoufalí lidé lovili kočky, jedli žáby i hmyz. Pokud měli trochu kukuřičné mouky přidávali do ní kopřivy, plevy a trávu. Mleli nebo drtili kůru ze stromů. Kilo mouky mělo větší hodnotu než zlaté náušnice a šperky. Lidé umírali, leželi tam, kde vysílením padli, školy i vesnice zely prázdnotou. Města i polní cesty byly posety mrtvolami lidí, kteří se vydali hledat jídlo, ale vysílením padli a umřeli.
Bolševický teror proti vlastnímu lidu vrcholil událostmi, o kterých se Evropa domnívala, že patřily do středověku nebo mezi domorodé kmeny, žijící v době kamenné. Kanibalismus. Nastala doba, kdy rodiče prosily své děti, aby je zabily a nasytili se.
Samozřejmě, že veškeré informace o hladomoru, které unikly do zahraničí byly bolševickou vládou kategoricky odmítnuté. Komunisté z řad zahraničních spisovatelů a politiků byli zváni do země, kde zítra znamená již včera a byly jim předváděny Potěmkinovy vesnice s blahobytně žijícími vesničany.
V létě 1933 přijel do Kyjeva Edouard Herriot, bývalý francouzský premiér. Rok prázdné výlohy obchodů byly rázem zaplněné všemi druhy potravin. Po návratu do Francie Herriot velebil sovětské zemědělství a v kolchozech viděl budoucnost evropského zemědělství.
Těch bolševiků, kteří prohlédli hrůznost systému bylo minimum. Komunista je podivný tvor v živočišné říši. I když krvavá ruka soudruha tyrana zasáhne přímo jeho nebo jeho nejbližší, zůstával nadále komunistou.
Michail Gorbačov to přes různé komunistické sekretariáty dotáhl až na pozici nejvyššího bolševika Sovětského svazu i přes to, že v roce 1933 zemřela hlady téměř polovina obyvatel jeho rodné vesnice Privolnoje. Včetně dvou sester a bratra jeho otce. I tak se stal hrdým členem a funkcionářem komunistické strany.
Počet obětí sovětského hladomoru se různí. Obvyklý odhad uvádí 7 a 10 milionů mrtvých. Vyjádřeno v procentech to bylo asi 13,3 % obyvatel Ukrajiny a 3,2 % obyvatel Ruska. Do vymřelých oblastí začala vláda násilím stěhovat rodiny z jiných částí země, protože z tisíců vesnic se staly vesnice duchů.
Dnes se mnozí ze současných i bývalých komunistů klaní obětem hladomoru, který způsobili jejich souvěrci. Kladou věnce a vzájemně se ujišťují že nedovolí, aby k něčemu podobnému ještě někdy došlo. Hladomor v Sovětském svazu byl mnoha zeměmi prohlášen za akt genocidy stalinistického režimu.
Zdroje:
