Článek
Shoda je na tom, že msta neskončí, dokud jsou v zainteresovaných rodinách nějací muži, s výjimkou žádosti o usmíření. Msta se nesmí týkat žen, jedině v případě „burneša“ což je další albánské specifikum. „Panna z přísahy“ je žena, která na sebe vzala, z různých důvodů, mužskou povinnost msty.
Jedinou možností, jak si zajistit na určitou dobu bezpečí, je „besa“. Je to období garantovaného klidu a trvá po domluvenou dobu. Po dohodě obou stran se může prodlužovat nebo opakovat a v některých případech je „besa“ trvalá. Nejdéle trvající krevní msta trvala dlouhých 240 let a na jejím konci už dávno nikdo nevěděl, co bylo její příčinou.
Muž, kterého se krevní msta týkala, se uchýlil do kamenného domu, podobného věži zvané „kula“, jen s malými okénky a uzavřeným nebo zabarikádovaným vchodem. Tím se jeho rodina dostala do tíživé situace, protože práce muže převzala žena nebo děti. Dnes, pokud muž vydělává peníze v továrně nebo obchodě, přichází rodina o výdělek a často je pomstě, na místo ukrytého muže, vystavena jeho žena nebo i děti.
Takový muž nesl označen jako „ďaksur‘“. Tedy „ten, který je na řadě“. Často byl na celé roky odsouzený k pobytu ve studené, vlhké a temné místnosti. Seděl nebo polehával na dekách s dlouhou puškou a několika náboji, modlil se, aby neonemocněl, aby se jeho rodina dokázala uživit bez jeho pomoci. Aby se jeho synové, až jim bude šestnáct let, nezpronevěřili kodexu cti. V případě, že bude zabit, ať se vydají na cestu krve a pomstí otcovu smrt na mužích z rodiny vraha.
„Ďaksur“ se ještě zúčastnil pohřbu oběti kde byl hájený. Dokonce by jeho neúčast urážku pozůstalých ještě zvětšila. Podobné to bylo ještě v době žní nebo na svatbách svých dětí. Jinak se od východu do západu slunce stával lovnou zvěří. Pokud byl přistižen mimo „kulu“, nesměl být zastřelený zezadu. Musela k tomu stačit jedna rána a nesměl být po smrti oloupený, ani odzbrojený.
Problémem se kupodivu stala postupná emancipace ženy. Dospělé dívky odešly z hor do měst, našly si práci a žily normálním životem městského člověka tohoto století. Takové ženy se podle všelijak pokřivených výkladů „kanunu“ staly terčem krevní msty, protože byly považovány za rovna muže.
Pouhá dvě slova určují celý „kanun“.To první je „krev“, ať už ta prolitá, nebo pokrevní příbuzenství. Druhým je „čest“, a dodržování „kanun“ znamená čest si udržet a nepřijít o ni. Na rozdíl od náboženství, které bylo Albáncům vnucováno zvenčí, zvykové právo vznikl uvnitř, mezi albánskými kmeny a stalo se sjednocujícím prvkem celé společnosti.
V současné době krevní mstu většinou iniciují spory o půdu. Nové přerozdělení půdy a pozemků po pádu komunistického systému s koncem kolektivního hospodářství nerespektovalo rozdělení půdy na konci druhé světové války, které odpovídalo zvykovému právu a probíhalo podle nových zákonů a rychlokvašených vládních nařízeních.
Mnohé rodiny toto nové rozdělení půdy nerespektovaly. Cítily se podvedeny nebo okradeny. A nadále uznávají mezníky a hranice stanovené „kanunem“ před započetím kolektivizace.
V některých případech dochází k usmíření znepřátelených rodin. V minulosti vraha rodina přinesla druhé rodině nemluvně přivázané v dřevěné kolébce. Kolébku poté obrátili vzhůru nohama a když se dítě začalo dusit, záleželo na členech rodiny oběti, jestli dítě zachrání, což znamenalo usmíření. V opačném případě se miminko udusilo a krevní msta dále trvala.
V dnešní době je vybraný prostředník, který se snaží o smír. Od rodiny, která se chce pomstít, se požaduje slib příměří na určitou dobu. Aby členové takové rodiny mohli vycházet z domu alespoň do práce nebo děti do školy. Později po dalším jednání je možné za dohodnutých podmínek a finančním odškodnění dosáhnout úplného smíru a proces krevní msty je u konce.
Existuje ovšem víra, že nepomstěná oběť nedosáhne v hrobě klidu, dokud nebude pomstěna. Někdy dochází i ke znovu otevření msty, obvykle mužem z další generace, který usiluje o obnovení rodinné cti a začíná další řetěz vzájemného vraždění.
Různé zdroje uvádí, že každý rok se počet obětí krevní msty pohybuje kolem stovky a zhruba stejný je počet rodin, které jsou díky tomu uvězněné doma.
Jiné odhady tvrdí, že v současné době v Albánii žije až tři tisíce potenciálních obětí krevní msty.
Zdroje:
chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://www.ecoi.net/en/file/local/1148361/1684_1243258524_http-www2-irb-cisr-gc-ca-en-research-publications-index-e-htm.pdf
