Článek
Nejen lidé, ale i domy mají své osudy, často velmi krvavé
Kdysi ve středověku to byla malá vesnice Újezd u sv. Martina. S kostelíkem téhož jména. To ještě pražské městské hradby nestály, zato stál dům „U ruky“. Jako by už ten název předpověděl některé z událostí, ke kterým dojde za stovky let.
Při výstavbě hradeb byla část vsi spolu s dnešním Uhelným trhem zahrnuta do opevnění a také kostel. Od té doby se mu říká svatý Martin Ve zdi. Nejstarším domovním znamením domu „U ruky“ byla ruka, možná obě. Zápis v kronice z roku 1407 uvádí: „Dům, na němž jsou vymalovány ruce“.
Hned vedle stával dům „U křížku“. Kdysi tam byl zasazený kamenný kříž, jako připomínka popravy jistého staroměstského konšela. Když přišel z práce domů, položil městskou pečeť na stůl a šel si po svých. Jeho manželka koupala děcko v neckách, a protože pořád vřískalo, dala mu pečeť na hraní, aby už konečně zmlklo. Po koupeli sice nevylila vodu i s dítětem, ale s pečetí, které si pod vodou už nevšimla.
Ráno ji na ulici sebral jistý měšťan a hned s ní na radnici. Ne že by udával, ale hlásit se to musí. Tak si zavolali purkmistra s dotazem, kde má pečeť. Ten si uvědomil, že ji zapomněl doma, ať ho laskavě následují. Konšelé šli sice za ním, ale s nimi i přivolaný kat. Když pečeť doma nenašel, bylo jasné, co musí následovat. Za ztrátu pečeti byl trest smrti. Kat ho sťal hned před vchodem domu.
Na památku byl na místě jeho popravy zasazen kříž. Co se stalo s vdovou a jeho děckem anály nezmiňují.
Dům „U ruky“ časem změnil název i domovní znamení na dům „U Trnky“ a později na „Malý Platýz“. Dnes je to dům „U dvou koček“ na Uhelném trhu. Kočky zřejmě proto, že jsou to mlsná stvoření a místní hospoda vyváří delikatesy pro mlsné zákazníky. A k tomu plzeňskou dvanáctku.
V nedaleké vinárně Bystrica, což byl známý pražský pajzl, kde se scházela tehdejší galerka, prostitutky a jak by řekl Švejk „samá dobrá společnost“ zasedla skupinka čtyř mužů a jedné dámy.
Když bylo po půlnoci a došly peníze, navrhl jeden, že si půjdou do Perlovky vyzvednout tržbu od jeho přítelkyně, která tam měla být „na štrychu“. Jenže nebyla. A tím pádem peníze také ne. Přítel a pasák v jedné osobě se rozhodl neposlušnou kněžku lásky hledat, zatímco ostatní se klepali zimou před restaurací U dvou koček. Nebyli v úplně nejlepší kondici, jeden potupně vrhl na chodník, ale přesto se rozhodli, že vloupačka by mohla něco hodit.
Rozbili výplň vchodových dveří a toho poblijóna pověřili hlídáním venku. Dostali se až do kanceláře, kde sebrali několik kartonů cigaret a tři lahve vína.
V tu chvíli přicházel do práce kuchař, a protože hlídač zvracel do kanálu, nerušeně vytáhl roletu a vešel na své pracoviště. Když zaslechl jakýsi hluk vyběhl na chodbu a srazil se s jedním ze zlodějů. Došlo na pěsti. Na pomoc přispěchal i druhý a třetí zloděj. Železnou tyčí zasadil kuchaři několik ran do zátylku a bylo po boji.
Mrtvému kuchaři usekli sekáčkem obě ruce a zabalené do starých novin odnesli s sebou. Nikdo z nich později nedokázal vysvětlit, proč to udělali. A tak dostal dům další jméno „U paciček“. Mezi zasvěcenými to byl „Pacifik“, protože se tam fikaly packy. To bylo 19. února.
Až v dubnu vyplavala Rokytce v Libni levá kuchařova ruka. Pachatel nebo pachatelé byli stále neznámí. 30. října 1981 bylo pátrání přerušeno.
Teprve o tři roky později během jiného vyšetřování, ona prostitutka, co nebyla toho 18. února v Perlovce, ale usoudila, že v takové zimě stejně žádného kunčofta nesežene, svého pasáka a bývalého druha práskla. Tehdy poskytnuté alibi učinila ze strachu o život. Její milý jí slíbil, že pokud jen cekne, má to spočítané.
Případ byl znovu otevřen a dvojice vrahů seděla ve vězení za jiné trestné činy. Když si na ně došlápli, hráli to oba na všechny strany. Jednou na duševní nemoc, ztrátu paměti a oblíbenou frázi „já nic, to ten druhý“.
Nakonec detaily poskytla sama pracovnice z Perlovky. Dokonce sama odnesla vražednou zbraň ven a odhodila mezi staré haraburdí na dvoře.
V létě 1985 byli z vraždy obviněni tři z pěti výtečníků. Jeden dostal trest smrti, ale nevykonal ho kat, nýbrž rakovina mízních uzlin.
Další dva vyfasovali osm a půl roku za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Za ty cigarety a víno. Díky „sametové revoluci“ však byli zproštěni obžaloby, protože tento trestný čin byl z trestního zákoníku vyškrtnut.
Paní prostitutka dostala deset měsíců a doživotní umístění v psychiatrické léčebně.
Ten, co zvracel místo aby hlídal pět měsíců nepodmíněně, ale rakovina plic jeho trest definitivně zkrátila.
Zdroje:
