Článek
Termín subjektivní realita
Subjektivní realita je pohledem běžného jazyka realita, která je někým vnímána subjektivně. V tomto seriálu však bude subjektivní realita používána jako přesně vymezený technický pojem. Je to termín, kterým označujeme velmi specifickou představu o původu a povaze reality jako celku. Termín subjektivní realita (dále též „SuRe“) představuje ucelenou teorii a filozofický systém, který se zabývá nejzákladnějšími otázkami bytí člověka jako pozorovatele v jeho vlastní „soukromé“ realitě.
V prvním dílu seriálu je nezbytné trošku proniknout do teoretických základů, ale nebojte se. Tolik toho zase nebude. A poté půjdeme skutečně až „na krev“ a s ostatními dosud dominantními světonázory rozehrajeme otevřenou partii – karet. Co je to ta realita vlastně zač? Kde se tu pro nás vůbec vzala?
Materialisté a idealisté
V základním sporu o povahu reality stojí dnes proti sobě dvě dominantní skupiny světonázorů. Jsou to materialistické a idealistické světonázory. V čem se odlišují?
Materialisté věří tomu, že základem reality je neživá hmota, která prostě je. Postupnou organizací neživé hmoty se vytvořily podmínky pro vznik toho, čemu dnes říkáme vědomí. V naší zjednodušené mapě světonázorů je idealistická představa právě opačná. Na počátku všeho nestojí neživá hmota, ale vědomí. Toto Nejvyšší vědomí (v různých tradicích nazývané různě) nějakým způsobem stvořilo realitu hmot, energií a dalších forem nižších vědomí včetně člověka.
S rozdělením představ o vzniku světa na materialistické a idealistické bychom mohli i souhlasit, nebýt ovšem jedné skutečnosti. Tímto rozdělením se nám do koše „idealismus“ dostaly současně dvě výrazně odlišné světonázorové skupiny. Jsou odlišné natolik, že bychom je do jednoho koše házet opravdu neměli. V čem je problém?
Objektivisté versus subjektivisté
Materialismus ze své podstaty předpokládá objektivní povahu reality, která existuje nezávisle na pozorovateli. Vědečtěji lze napsat, že materialisté věří, že realita má objektivní atributy. Atributy, které platí pro všechny, můžeme zkoumat, objevovat a průběžně poznávat. Z jiného úhlu pohledu jsou materialisté objektivisté. Možná vás to překvapí, ale naprostá většina stoupenců různých idealistických světonázorů je na tom úplně stejně jako materialisté. Většina významných náboženských a metafyzických idealistických světonázorů věří, že Nejvyšší vědomí stvořilo tento svět jako jeden společný pro všechny. Tedy i oni jsou objektivisté.
Je zajímavé, jak si idealisté-objektivisté představují stvoření společného světa Nejvyšším vědomím. Přestože formy stvoření jsou v různých tradicích různé, princip stvoření bývá velmi podobný. V představách idealistů-objektivistů Nejvyšší vědomí uplácalo společnou realitu tak nějak vedle sebe. A poté si zachovalo podstatný (řídicí) vztah ke všem stvořeným objektům. Jako když malíř namaluje obraz kytice.
Existuje však i zcela jiný typ představy o tom, jak Nejvyšší vědomí stvořilo realitu. Existuje možnost, že Nejvyšší vědomí stvořilo realitu tak, že si ji uvnitř sebe sama prostě představilo. Realita stvořená jako ryze informační fikce uvnitř Nejvyššího vědomí má však jeden kritický háček. V takovém případě totiž vůbec z ničeho nevyplývá, že musí existovat právě jedna realita společná pro všechny. Pokud si Nejvyšší vědomí realitu pouze představuje, poté si může současně představit tolik realit, kolik jen dokáže. Poté ale každý pozorovatel může pozorovat úplně jinou – a objektivně odlišnou – variantu reality. A právě to je základem SuRe. Jako když si malíř představí varianty obrazů kytice.
Velká schovávaná
Současné rozdělení základních světonázorů na materialistické a idealistické skrývá tu skutečnost, že se jedná o představy jedné jediné reality společné pro všechny. Kdo má pocit, že si na jedné úrovni může svobodně vybrat svůj pohled na svět, na jiné úrovni mu na výběr dáno není. Jakmile si vybere, je – objektivistou.
Jak skrýt existenci pravé? Rozděl levou na vnitřní a vnější. Pak lidé v hlubokém sporu o lepší ruku nepostřehnou, co jim uniká.
Dva axiómy SuRe
Axiómy si lze představit jako nezpochybnitelné základy teorie, které se nedokazují. Změnou axiómu nelze původní teorii vyvrátit, ale pouze vytvořit teorii novou. V SuRe máme základní axiómy právě dva. První axióm říká, že zdrojem všeho je Absolutno (Nejvyšší vědomí), ve kterém má původ vše stvořené. Tím se paradigma SuRe jasně hlásí ke svým idealistickým kořenům.
Druhý axióm říká, že Absolutno tvoří tak, že si všechno pouze představuje. Jakákoli forma reality má potom bez výjimky výhradně informační charakter. Analogie se snem nebo s počítačovou simulací se rozhodně nabízí. Nikdo z nás není schopen si představit kapacitu a možnosti Absolutna jako „platformy“, na které probíhá imaginace realit.
Jak Absolutno imaginuje či propojuje reality, můžeme popisovat asi jen velmi naivními domněnkami. To, co ale můžeme o Absolutnu s velkou jistotou tvrdit, je něco jiného. Vyplývá to z naší vlastní existence uvnitř reality.
Vysněný pozorovatel
Pokud Absolutno vytváří reality tak, že si je představuje, kým je člověk? Kým jsem já? Protože člověk je součástí jedné stvořené reality, je jejím vnitřním pozorovatelem. Absolutno pozoruje a prožívá své reality skrze pozorovatele tak, jako člověk pozoruje a prožívá svůj sen skrze jeho hlavní postavu, kterou je sám. S určitou nadsázkou lze říci, že člověk je vysněný pozorovatel Absolutna. Jeden pozorovatel pozoruje jednu realitu. Je to jeho vlastní subjektivní realita. Nikde a nikým není zaručeno, že jiní vysnění pozorovatelé Absolutna pozorují tutéž společnou realitu jenom z jiného úhlu pohledu. Tato objektivistická představa v SuRe neplatí. V prostoru nekonečného počtu variant různých realit se žádné jevy a objekty nemohou navzájem vylučovat.
První karta do hry – REALITA. (Pro lepší čitelnost textů si obrázek zvětšete.)
Absolutno jako beneficient
Nabízí se zajímavá otázka: Co získá Absolutno z mého prožívání právě jedné varianty z nekonečného počtu možných realit? Tato otázka jde podle mého názoru dál než otázka: „Co je smyslem života?“. Jde tak daleko, že podle jedné hermetické tradice se na podobnou otázku neodvážil odpovědět ani Hermes Trismegistos. Když se ho na ni zeptali jeho žáci, pouze pevně sevřel rty a mlčel. Myslel snad na to, že nekonečný počet možných realit ještě nutně nemusí znamenat nekonečný počet jejich pozorovatelů? Odpovídat na takové otázky se určitě pokoušet nebudu. Zkuste se však zeptat sami sebe: Co získávám z prožívání svých snů právě já? Myslíte si, že vůbec nic?
Otázky tisíce a jedné moci
Tento filozofický základ SuRe byl pro začátek seriálu nezbytný. To, co přijde v dalších dílech, se už může někomu jevit téměř šílené. Pohledem mainstreamu tedy rozhodně. Ale co to ksakru vlastně je ten mainstreamový pohled v realitě, která je jenom moje? Otázek, které se v paradigmatu SuRe vynořují kolem každého našeho všedního dne, je mnoho. A všechny jsou zajímavé, často provokativní, zpochybňující, až psychedelické. V následujících dílech si k nim rozdáme další karty a postupně se pokusíme zahrát nějakou tu „vyšší hru“.
Poznámka k seriálu závěrem
A ještě jedna věc. V diskusích pod články budu spíše naslouchat než odpovídat. Vaše otázky, připomínky a postřehy však budu sledovat. Mohou být pro další pokračování seriálu určitě inspirativní.
