Článek
Se zájmem jsem si přečetl komentář Masaryk a Beneš upláceli lidi ze státních peněz od Zdeňka Prázdného, ředitele Českého královského institutu na webu Echo24.cz. Uvádí v něm pro někoho možná šokující nicméně pravdivé informace. Tato dvojice podporovala své příznivce v často lehkovážném životě někdy i miliony korun. K ním patřili například generál Jan Syrový, spisovatel Jaroslav Kvapil, slovenský politik Vavro Šrobár a další. Nedařilo se jim, nasekali dluhy, tak šli za prezidentem či ministrem zahraničí jako do banky. A většinou neodcházeli s prázdnou, ale, jak se říká, s naditou prkenicí.
Problém ovšem je, že tito pánové platili tyto své privátní aktivity z veřejných zdrojů. To byl rozdíl od mecenášů, jakými byli například Josef Hlávka, Josef Jan Frič, Alois Klár nebo třeba i císař František Josef I., který vydatně podpořil stavbu českého Národního divadla. Všichni tito jmenování ale podporovali potřebné lidi, nadané studenty, umělce, dětské domovy, domovy seniorů, nemocnice a další dobročinné aktivity ze svých vlastních soukromých prostředků, kdežto Masaryk a Beneš vesele utráceli peníze daňových poplatníků a navíc nikoliv za dobročinné účely, ale pro vlastní prospěch.
O Masarykovi je rovněž známo, že měl na svém výplatním seznamu novináře v různých médiích, kteří pak psali v jeho zájmu. Něco podobného pak praktikoval i Beneš. Vůbec Beneš byl spíše tragickou figurkou české politiky. Historik Antonín Klimek to ve své knize Boj o Hrad napsal přesně, jeho zahraniční politika byla pro dobré časy, ale nikoliv do špatného počasí, což se v roce 1938 plně potvrdilo. A navíc často mlžil, respektive lhal o údajně skvělých výsledcích mezinárodních konferencích, které pro Československo ve skutečnosti dopadly hodně špatně.
Chápu, že pro některá jedince tato fakta nejsou příjemná, jenomže s tím se nedá nic dělat. Kdysi také hodně lidí bylo přesvědčeno, jaký je to Stalin úžasný dobrý člověk. Když pak vyšlo najevo, že se jedná o masového vraha a těžkého zločince srovnatelného s Hitlerem, jeho fanatičtí obdivovatelé tomu zatvrzele odmítali uvěřit. A to jaksi platí i v jiných případech.
Zdroje:
Boj o Hrad 1. a 2., Antonín Klimek, nakladatelství Tomáš Krsek, Praha 2017
