Článek
Měl jsem tu čest se s nimi opakovaně setkat, s generály Aloisem Šiškou, s oběma Františky Fajtlem, Peřinou a dalšími. Jejich vyprávění byla úžasná. Byli to hrdinové, kteří bojovali za svobodu své země proti hroznému nepříteli. Mnozí z nich pro svoji vlast obětovali to nejcennější, co měli - vlastní životy. Bohužel, když budu parafrázovat píseň country skupiny Taxmen iSestřelen, nezachovala se vděčně jejich rodná zem.
Generál Šiška s bombardérem Wellington, jemuž velel, nouzově přistál v roce 1941 v Severním moři, kde v záchranném člunu strávil šest dnů bez vody a jídla. Do konce války pak byl v německém zajetí a v Praze vyslýchán na gestapu. Po roce 1948 byl několikrát zatčen, vyšetřován, vyhozen z armády a vystěhován z Prahy. Už dříve na srazu hrdinů RAF v Červené Lhotě na Jindřichohradecku mi k tomu osobně řekl. „No pravda, to, jak nás trápili komunisté, bylo horší než to, co nám dělali nacisté. Od Němců jsme nic dobrého nečekali, to byli naši nepřátelé a to, že s námi budou zacházet krutě, s tím jsme počítali. Ale za komunistů nás týrali vlastní lidé - Češi, za jejichž svobodu jsme bojovali. To bylo hrozné a bolelo to moc.“
Generál Šiška sedící u procesu s nacistickými válečnými zločinci.
Tohle se samozřejmě nedělo jen v Československu, markantní to bylo například též v Polsku, kde hrdinové protinacistického odboje končili i na popravištích. A z toho, co řekl generál Šiška, je třeba posuzovat i výrok důstojníka Zemské armády Witolda Pileckého, kterého rudí po válce surově mučili a v květnu 1948 ve Varšavě popravili. Pilecki prohlásil, že komunistické vězení bylo horší něž Osvětim. Opět to musíme chápat v kontextu. Vyhlazovací lágr v Osvětimi byl samozřejmě peklem na zemi. Jenomže tento polský hrdina to hodnotil tak, že tam jej týrali nacisté, nepřátelé, od kterých nic dobrého nečekal. V komunistických kriminálech ho však trýznili sami Poláci, což jej trápilo daleko víc.
O perzekuci letců bojujících v RAF svědčí i fakt, že před únorem 1948 jich sloužilo v československém vojenském letectvu 444, na konci roku 1950 už jen 13. Mnozí z nich dopadli hůř než generál Šiška, generál Fajtl pobyl 17 měsíců bez soudu v kriminále na Mírově, desítky z nich byly odsouzeni ve vykonstruovaných procesech na dlouhá léta za mřížemi. Josef Bryks zemřel v jáchymovském lágru v srpnu 1957 poté, co mu byla vědomě odepřena zdravotní péče. Často tyto naše hrdiny mučili ti, kteří za války v lepších případech drželi ústa a krok, v horších rovnou kolaborovali s nacisty.
I tato komunistická zvěrstva je třeba si k 80. výročí konce II. světové války připomínat, důkazy toho, že komunisté se od nacistů téměř vůbec nelišili. Člověk by čekal, že s válečnými hrdiny bude zacházeno slušně, budou mít rehabilitaci, kvalitní zdravotní péči atd. Opak však byl pravdou. Místo uznání perzekuce. Zajímalo by mne, jestli se rudí těmto lidem alespoň omluvili?
Zdroje:
Dobrovolník, Jack Fairweather, nakladatelství Cpress, Brno 2020
