Článek
Ne snad, že by třeba v sousedním Polsku, kde politici momentálně slibují čtyřmetrový plot na hranici s Běloruskem a armádní vybavení, na které by potřebovali několik ročních rozpočtů, nebyli machři v politických slibech.
O to více je k pousmání Scholzova vláda v Německu, v důsledku jejíž politiky zažilo Německo už 2 energetické krize a světlo na konci tunelu stále není vidět. Němečtí zelení, kteří slibovali sladké hrozny elektromobility, jsou, pokud se někde na veřejnosti objeví, okamžitě vypískáni.
První věcí, která mě za poslední rok zaujala u nás, jsou non-stop sliby našich Okamurovců, že ČR vyvedou z Evropské Unie. Czexit ale nemají zpracovaný a vymyšlený a ani nemohou mít. První kdo by se těmto plánům postavil, by byli průmyslníci. Ani se nedivím. Celní a hraniční bariéry by posílaly naši ekonomiku ke dnu. O práci by přišly statisíce lidí.
Naši liberální progresivci do politiky přinesli, i přes své politické sliby, jen ostré lokty vůči názorové opozici a nedemokratické politické manýry. Jedním z nich je, že nechtějí uznávat výsledky voleb, které sami nevyhráli. A to slibovali demokracii.
Neméně úsměvně působí kampaň ANO do krajských voleb vedená pod sloganem „Vrátíme Vám, co vám vláda vzala“. Takovéto téma se dá řešit jen na vládní úrovni. Nikoli z pozice krajských zastupitelů, i kdyby ANO vyhrálo volby ve všech krajích.
Vrcholem nereálných slibů naší politické vrchnosti je ale nepřekonaný, přes 18 let starý slib našich Bursíkových Zelených, že pokud uspějí ve vládních volbách v roce 2006, tak za jedno volební období jsou ČR schopni elektrifikovat z 80 procent jen solárními panely. Sliby ve volbách zafungovaly, Zelení se dostali do vlády a až po volbách nějaký student VŠE Praha spočítal, že by na takovou investici naše země potřebovala cca 60 státních rozpočtů ročně.
V tomto srovnání působí slib našeho pana premiéra, že u nás budou do 4 let platy jako na západě, jen docela úsměvně.
A tak mne napadá.
I když většina našich obyvatel jistě dokáže rozlišovat mezi většími a menšími politickými lháři, nemáme nakonec takovéto politiky zaslouženě?