Článek
Jistě to ještě nemůže být věkem. Proleťme se od Alexe Fergusona po Carla Ancelottiho… A proč chodit tak daleko? Připomeňme si starého lišáka Karla Brücknera či Miroslava Koubka a jeho kouzla s plzeňskou Viktorkou. Věk trenéra rozhodně nemusí znamenat zkostnatělost! Koneckonců ve věkovém srovnání těmito personami je Hašek stále ještě mladík.
„Posílám na hřiště hráče, kteří jsou nejlepší, lepší nemáme!“ To je častá, až inflační věta našeho reprezentačního trenéra. Ano, ale pak bychom mohli napsat reprezentační sestavu všichni, kteří známe hodnotu hráčů. Od kouče nároďáku se ale přece čeká něco víc: Odvaha stanovit nějakou originální taktiku, která ponese i odvážná personální řešení. Taktiku, která může přednosti soupeře eliminovat, může protivníka překvapit i potrápit. Tedy minimálně ty soupeře, kteří jsou fotbalově dál a se kterými si to prostě nemůžeme jen tak na férovku rozdat pro radost z fotbalu.
V rámci tří povinných vítězství kvalifikace MS byla ta dinosauří konzervativnost vlastně asi v pořádku. Předvedené výkony byly sice kostrbaté, ale dosáhlo se očekávaného. Bylo jasné, že budeme dobývat a útočit, a pak by byl nesmysl, aby nehrál Patrik Schick, náš nejlepší a nejproduktivnější útočník, aby nehrál Václav Černý, náš pohříchu jediný skutečně kreativní útočník schopný přejít přes obránce soupeře, nebo se o to alespoň pokusit. Ale v Chorvatsku jsme přece byli v úplně jiné roli!
Myslíte si, že Xabi Alonso, bývalý trenér Patrika Schicka a dnes trenér Realu Madrid, byl tak hloupý, abychom se domnívali, že když Patrika nepostaví, dělá vlastně strašnou chybu, protože nechá sedět na lavičce druhého nejlepšího bundesligového střelce? Nikoli. On ho posílal na hřiště, když to odpovídalo zvolené taktice, když to mělo smysl. Pro mužstvo i pro Patrika. I to stačilo k tomu, aby dal 21 gólů.
Schick je geniální a jistě jeden z nejlepších útočníků v Evropě, ale jen za jediného předpokladu - že mu budou jeho mimořádně šikovní spoluhráči do vápna sypat jeden centr za druhým a přihrávku za přihrávkou. Bez toho jeho užitná hodnota velmi rychle padá. A často padá až k nule. Sám si šanci nevypracuje, nepřejde přes tři hráče, není to ani typický rychlík a brejkový hráč. O jeho mizerné schopnosti bránit a presovat nemůže být ani žádná vážná diskuze. A Václav Černý je také muž především do útoku, brání špatně a ledabyle.
A teď to zásadní: Očekávalo se snad, že zahrneme tu úžasnou partičku neobyčejně šikovných a ve světových klubech hrajících (ale i srdcem bojujících) Chorvatů v bouřlivé domácí kulise útočnou smrští? Možná to bylo přání trenéra Haška, kterému sestavu přizpůsobil. Realista by ale přemýšlel úplně jinak.
Co asi tak může pomoci slabšímu soupeři proti soupeři vyspělejšímu? Ano, nenechat toho soupeře hrát. Presovat, dřít a věřit, že tu partu „dědků“ nějak uhoníme. A nebojím se říci, i když mám chorvatský fotbal i Chorvaty rád: že to těm technikům prostě znechutíme, třeba i tak, že je trochu pokopeme, nenecháme je jít do trvalejšího tlaku, budeme hru přerušovat a drobit a kazit jim to. Prostě jim ten fotbal trochu otrávíme. To nemají žádní jižané rádi, může je to rozhodit. Ale jistě platí o to, že se sami budeme snažit využít každý zisk míče pro protiútok, to ano.
Pokud bychom měli volit tuto racionální obranářsko – kazičskou variantu (minimálně pro první polovinu zápasu), pak ale bez Patrika Schicka a bez Václava Černého. Ti bránit neumějí či nechtějí, případně obojí současně. Namísto nich bych nabídl dravého Chorého s Kušejem, kteří už mají dobře zažit náročný presink ze Slavie, určitě bych namísto všesměrně ladně, ale často i marně poletujícího Sadílka nasadil speciálně na tento zápas buldoka Červa, který umí rozdat i přijmout a naštvat soupeře, vymodlit si nejednu standardku či karetní trest pro protivníka. A dokážu si představit namísto nedotknutelného Součka (vím, že dal gól), alespoň na část zápasu drzého a šikovného Zorvana, který právě v naší lize dokázal, jak umí bez respektu překvapovat a vyzrávat na papírově silnější týmy. Když už ho trenér povolal… A co takhle Douděra namísto vysychajícího Coufala? Nebyl by nepříjemnějším soupeřem pro výborně hrajícího nejdražšího hráče na hřišti Joška Guardiola, kterému Václav Černý poskytl luxus nevšímavosti?
Neznamená to jistě, že by Schick a Černý měli zahřívat lavičku celý zápas. To by byl luxus. Ale nechat odpracovat či spíše odedřít první část zápasu především dravé obranáře (kteří ale také umějí dávat góly), a pak tyto borce nasadit čerstvé dle vývoje zápasu, to by mi přišlo rozumné. A možná i překvapující pro soupeře, který si jinak českou konzervativní sestavu „a la Hašek“ mohl napsat sám.
Jistě bychom se mohli bavit i o tom, proč namísto brilantně a pravidelně chytajících brankářů Staňka a Jedličky má trenérskou důvěru pravidelně nehrající a nejistý Kovář, mohli bychom se zastavit u dvou nešťastných penalt Holeše i neúplně jistých zadních řad, ale upřímně: Dnes útočí i brání celé týmy, a kdyby tomu tak v defenzivě bylo na naší straně v tomto zápase, průšvihové krizové okamžiky vůbec nemusely nastat.
Chorvati se nám vysmáli. Nejen proto, že neumíme fotbal tak jako oni, ale i proto, jak jsme byli naivní a čitelní. A obávám se, že nebudou jediní, dokud budeme pod tímto trenérským vedením.
Lepší hráče nemáme, ale můžeme mít lepšího trenéra, který dokáže vyždímat ze současného kádru vše, čeho je schopen, a na těžké soupeře vždy „něco vymyslet“. To nemůžeme chtít od hráčů, kterým snahu nelze upřít. Takoví trenéři u nás existují, ale je otázkou, zda je možné některého získat. Naše liga jde nahoru kvalitou i příjmy a oproti tomu se kostrbatě hrající reprezentace prostě nejeví jako nejlepší trenérská adresa…
