Článek
Od zimního slunovratu máme na severní polokouli nejdelší noc a nejkratší den. Od zimního slunovratu se nám začnou dny pomalinku prodlužovat a noci pomalu krátit. Nadvláda zimy pomalu slábne a my můžeme začít vyhlížet krásné světlé dny.
Naši předci slavili zimní slunovrat různě, ale jedno měly oslavy slunovratu společné. Vždy se oslavovalo znovuzrození Slunce, protože Slunce přináší teplo, světlo a život. Slunce přináší novou naději.
Pohané věřili, že se slunce jednou vrátit nemusí a oni uvíznou v temnotě. Pokud se slunce vrátilo, znamenalo to příslib života, přežití a plodnosti po celý další rok. Proto lidé v noci o zimním slunovratu bděli a intenzivně se modlili za to, aby slunce znovu vyšlo.
Rituálem předávaným po staletí byla také očista domova, vymetání a stírání všeho starého, aby mohlo přijít nové. Očištění od negativního. Bylinkami se zdobily domy. Jmelí z posvátného dubu mělo vždy zaručit štěstí po celý rok.
U Slovanů bylo při večeři zvykem prostírat i zemřelým členům rodiny, jež bývali před večeří pozváni a na jejichž počest pak bývalo připíjeno. Podle Slovanů se předkové za zimního slunovratu mohou objevit i v podobě neznámých příchozích, proto každý i neznámý příchozí musí být řádně pohoštěn.
Keltové v době zimního slunovratu slavili svátek Yule. Tradiční oslavy svátku Yule zahrnovaly zdobení jedlí, zavěšení jmelí a cesmíny v domě i rozdávání darů. V některých zemích se pálilo posvěcené poleno, které mělo hořet 12 dní.
Byť se zimní slunovrat odehrává uprostřed největší tmy, přesto je nejradostnějším ze starých pohanských svátků. A některé pohanské zvyklosti známe i dnes, z tradičních křesťanských vánočních svátků.
