Článek
Svatý Štěpán byl jeden z prvních sedmi jáhnů první křesťanské komunity v Jeruzalémě, který podle Skutků apoštolů neohroženě hovořil o vzkříšení Ježíše Krista. Byl ukamenován za tvrzení před synedriem, že jsou Židé vinni Ježíšovou smrtí a že Ježíš je roven Bohu. Rozsudek byl vykonán mezi lety 35 a 37 před Damašskou bránou do Jeruzaléma.
Na skutky svatého Štěpána dnes již moc nevzpomínáme. Zato tento den odpočíváme a dopřáváme si tradiční pečenou husu nebo kachnu se zelím a knedlíkem. Jak tento hodovní zvyk vznikl? V dobách dávno minulých lidé věřili, že na Boží hod vánoční i na svatého Štěpána musí být podávána drůbež. Protože se v těchto dobách jedlo maso převážně jen ve svátcích, a drůbež byla pro většinu lidí nejdostupnějším masem, podávala se po oba vánoční svátky.
Významným pohanským zvykem byla koleda. Pohané věřili, že pomocí koledy na svatého Štěpána mohou změnit svůj osud. Vykoledované předměty symbolizovaly koledníkovu budoucnost. Se sílícím vlivem křesťanství se od koledování na svatého Štěpána postupně upouštělo, později začaly na koledu chodit převážně děti.
Ke svátku sv. Štěpána se váže i několik pranostik. Prý když na Štěpána větry uhodí, příští rok se všecko špatně urodí. Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří. Svítí-li na koledu v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí. Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce. Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato.
