Článek
Pověst o odlétání zvonů do Říma je všeobecně známá. Na Zelený čtvrtek po odeznění modlitby Sláva na výsostech Bohu zvony umlkají a odlétají do Říma pro požehnání svatého otce. Zvony letí zcela tiše, první letí velké zvony, které znají cestu. Za velkými zvony letí zvony menší a nejmenší, aby se neztratily. Průvod uzavírá zvon Zikmund z chrámu sv. Víta a zvon Marie z Týnského chrámu, které již po léta slouží jako stráž. Když zvony do Říma doletí, papež jim požehná za věrné služby církvi a zvony letí zpět, aby se na Bílou sobotu po Gloria mohly opět rozeznít a sdělit: „Byl jsem tam! Byl jsem tam!“
Zvonění na Bílou sobotu má zvláštní, kouzelnou moc. Když hospodyně při tomto zvonění zamete dům, nebudou se v něm po celý rok držet švábi. Pokud se člověk při zvonění umyje v pramenité vodě, bude prý po celý rok zdráv. Při zvonění na Bílou sobotu se má na zahradě také zatřást stromy, aby se probudily a také by se měly postříkat vodou nebo potřít zadělaným těstem, což jim po celý následující rok má dodat sílu.
Podle pověsti se říká, že zvony odlétají do Říma proto, že se bojí řehtaček. Jiná pověst praví, že ve zvonovém průvodu je možné vidět i podivné hosty. Zvonový kov se podle této pověsti ani po rozlití nezbavuje povinnosti vykonat každoroční pouť do Říma, a tak prý dělostřelci v bitvě na Piavě postrádali o velikonoční noci svá děla. Další pověst vypráví o zvonu z Levoči, který cestou do Říma nesl studenta, který chtěl vidět Řím. A co by se stalo, kdyby se nějaký zvon zapomněl a do Říma neodlétl? Kdyby se tak opravdu stalo, přineslo by to celé obci neštěstí.
