Článek
Přesně to je řešení alespoň větší části problému. Celý svět pomáhá Ukrajině odolat nepříteli a bojeschopní Ukrajinci jsou všude možně, jen ne tam, kde by byli potřeba. Jaký má význam bojovat za Ukrajinu, když ani samotným Ukrajincům nestojí jejich vlast za to, aby ji bránili?
Když Ukrajinci nechtějí bránit svou zemi, je načase jim pomoci. Alespoň tak na mne působí vyjádření nevyjádření francouzského prezidenta Emanuela Macrona. V celém článku se sice jedná pouze domněnky, ale nejsou to právě domněnky a spekulace, které „unikly“ na veřejnost a za pár chvil se z nich stala realita?
Milý pane Foltýne, a Vy se lidem divíte? Pokud ani samotným Ukrajincům nestojí jejich vlast za obranu, proč by se Čechům měly povinné odvody líbit? Obzvlášť ve chvíli, kdy se argumentuje právě válkou na Ukrajině? Lidé se bojí a není se čemu divit. Roky nám „nic nehrozilo“ a nyní bychom měli dávat svá data a později snad i životy všanc světu proto, abychom mohli v případě nouze narukovat? Za co bychom měli bojovat?
Myslím si, že v naší republice žije hodně lidí, kteří by za vlast bojovali. Ale bojovali by za svou vlast. A asi už ani ne za ní, jako za celek, ale za místo, kde žijí. Bránit si své je přirozené. Ale bránit cizí, když vidíme, že to ani vlastním za to nestojí? To po nás přeci nemůžete chtít.
Nerada se vyjadřuji k politice a válce na Ukrajině, ale dnes mi to nedalo. Přečetla jsem si pouze tři zprávy dne, které do sebe krásně zapadají, jako celek dávají řešení, přitom řešení problému se hledá opět někde jinde. Ale čemu bych se měla v dnešní hyperkorektní společnosti divit. Kdyby zprávy nebyly tak smutné, musela bych se opravdu smát. A asi bych se smála do chvíle, než bych si vzpomněla na slova tehdejšího ministra obrany pana Martina Stropnického.
