Článek
Adventní věnec je asi nejznámějším symbolem Vánoc pro malé i velké. Tradice adventního věnce sahá do 19. století a má v různých regionech různou podobu. Tradice adventního věnce v katolických zemích vychází z židovské tradice, kdy se o svátcích zvaných Chanuka, zapaluje osm svící.
Adventní věnec má mít podle tradice 4 svíčky, z nich tři jsou fialové nebo modré a jedna je růžová. Fialové, případně modré svíčky, symbolizují pokání, ztišení a čekání, růžová svíčka oznamuje blížící se konec adventního období.
Na první adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka symbolizuje proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Druhou vánoční neděli zapalujeme také svíčku fialovou, takzvanou betlémskou. Betlémská svíčka symbolizuje lásku a Ježíškovy jesličky. O třetí adventní neděli zapalujeme svíčku růžovou, tzv. svíčku pastýřskou. Růžová svíčka je symbolem radosti z toho, že adventní období je skoro u konce. Poslední adventní neděli zapalujeme čtvrtou fialovou svíčku, tzv. svíčku andělskou. Čtvrtá svíčka na adventním věnci symbolizuje mír a pokoj.
V 19. století se adventní věnce povětšinou zavěšovaly na stuhy. Dnes není výjimkou, že adventní věnec není věnec, ale svíčky jsou stavěné vedle sebe. Tradičně barvené svíčky na adventních věncích jsou dnes raritou. Ale i přesto, že jsme tradiční adventní věnce značně přizpůsobili moderním trendům, které se každý rok mění, na jedno bychom zapomenout neměli. Adventní věnce mají i nadále symbolizovat zastavení, radost a očekávání. Tak se zastavme a užijme si adventní čas tak, jako naši předci.
V dobách dávno minulých nebyly adventní věnce pouze se svíčkami. Vily se i prosté věnce bez svící. Na vití těchto věnců se používaly různé rostliny, které měly symbolický význam a svému majiteli měly zajistit lásku, štěstí, zdraví a bohatství.
Věšení jmelí je další vánoční tradicí, kterou zná většina z nás i dnes. Tradice věšení jmelí sahá až do doby Keltů. Jmelí má do našich domovů přinášet štěstí, požehnání a plodnost. Políbení pod větvičkou jmelí má zajistit vzájemnou lásku až do dalších Vánoc. Tak jděte a líbejte se. Hlavně nezapomeňte, jmelí by mělo být podle tradice darované.
Další známou tradicí je pečení cukroví. Taková tradice pečení vánočních perníčků sahá až do 12. století. Perníčky se pekly na začátku adventu, aby stihly do Vánoc změknout.
Kromě pečení perníčků je tradicí i pečení vánočního cukroví. Tato tradice má původ v pohanské tradici oslav slunovratu a mělo funkci ochrannou a obřadní. Později se pečení cukroví stalo tradicí slavnostní, kdy se na pečení cukroví podílela celá rodina a u pečení si zpívala koledy.
Již méně známou tradicí je u nás stavění betlémů. Betlémy, nebo také jesličky, se stavěly po vzoru sv. Františka z Assisi. K betlémům se dávala vánočka a ovoce, které mělo zajistit hojnost v dalším roce.
Na svátek sv. Barbory 4. prosince se vžila tradice řezání barborek. Do Vánoc rozkvetlá barborka přinášela do domu štěstí a svobodným děvčatům předpovídala vdávání a svatbu. Barborky se řezaly z různých, převážně ovocných, stromů. Děvčata si oblíbila hlavně větvičky třešní, aby měly větší šanci, že jim barborka do Vánoc vykvete.
Asi největším symbolem Vánoc je zdobení vánočního stromečku. Tato tradice k nám prý přišla přibližně v 19. století z Německa. Před touto tradicí si lidé zdobili obydlí větvemi jehličnatých stromů. Ke zdobení používaly perníčky, ořechy a ovoce, později pak stuhy, slaměné ozdoby a kraslice. Svíčky na zdobení stromečků se údajně používají až od roku 1860.
Vím, vánočních tradic máme mnohem víc. Dnes jsem se zaměřila na ty známé. Ale nebojte se, v dalších dnech si budete moci přečíst i o tradicích méně známých.
