Článek
Pravda, která se dnes nenosí
Říct nahlas, že dnešní mladí se často neosamostatňují ne proto, že nemohou, ale proto, že nechtějí, je společensky riskantní. Snadno dostanete nálepku boomera, moralisty nebo člověka, který „nerozumí dnešní době“.
Jenže některé věci je potřeba říkat i za cenu nepopularity.
Ano, bydlení je dražší. Ano, svět je složitější. Ale to neznamená, že dospělost má přijít bez nepohodlí. Každá generace měla své překážky. Rozdíl je v tom, že ta dnešní se je naučila pojmenovávat jako důvod, proč se nehýbat z místa.
Mamahotel: pohodlí s alibi
Mamahotel není jen bydlení u rodičů. Je to mentální nastavení.
Je to stav, kdy:
- dospělý člověk deleguje základní starosti na rodiče,
- finanční realitu odkládá na „až někdy“,
- a každé nepohodlí označí za systémovou nespravedlnost.
Argumenty se opakují pořád dokola: „Nájem je drahý.“ „Nechci jít do kompromisu.“ „Chci si nejdřív užít život.“
Přeloženo: Nechci si pohoršit.
A právě tady je jádro problému.
Za nás to opravdu šlo — ne proto, že bychom byli lepší
Ne, předchozí generace nebyly hrdinové. Nebyly pracovitější, chytřejší ani morálnější.
Byly ale ochotné snížit nároky.
Bydlelo se:
- v garsonkách,
- ve spolubydlení,
- v bytech bez kuchyňské linky,
- s nábytkem z druhé ruky,
- bez nároku na ideální lokalitu a komfort.
Dnešní mladí často odmítají cokoliv, co nesplňuje představu „důstojného bydlení“. Jenže důstojnost se dnes zaměňuje za komfort, na který si ještě nikdo nevydělal.
Nejde o peníze. Jde o ochotu zchudnout
Skutečně zásadní rozdíl není v cenách nemovitostí. Je v ochotě krátkodobě si pohoršit.
Osamostatnění totiž skoro vždy znamená:
- méně peněz,
- horší bydlení,
- víc starostí,
- a méně pohodlí.
To platilo vždy.
Rozdíl je v tom, že dřív to bylo bráno jako investice do svobody. Dnes je to považováno za nepřijatelný downgrade životního stylu.
Dospělost bez bolesti neexistuje
Současná kultura mladým slibuje, že všechno má být:
- bezpečné,
- příjemné,
- autentické,
- a ideálně bez stresu.
Jenže dospělost taková není.
Dospělost znamená:
- dělat rozhodnutí bez jistoty,
- nést následky,
- a přijmout, že první verze života nebude ideální.
Mamahotel umožňuje tuhle realitu odkládat. A čím déle se odkládá, tím bolestivější návrat je.
Komfort jako droga
Život u rodičů funguje jako tlumič reality.
Neplatíte plné náklady. Nemusíte řešit krizové situace. Vždy je tu záchranná síť.
To není chyba rodičů. Je to pochopitelné.
Problém nastává ve chvíli, kdy se z dočasného řešení stane trvalý stav a z pohodlí právo.
Svoboda ale nevzniká v bezpečí. Vzniká v okamžiku, kdy už není na koho se vymlouvat.
Kontroverzní otázka, kterou si nechceme položit
Co když problémem není trh s bydlením — ale neochota začít níž, než bychom chtěli?
Co když mladí nečekají na lepší podmínky, ale na ideální podmínky?
A co když ideální podmínky nikdy nepřijdou?
Závěr: Samostatnost není nárok. Je to volba.
Mamahotel není ostuda. Ostuda je zůstat v něm z pohodlnosti a tvářit se, že je to morální postoj.
Ano, svět je těžký. Vždycky byl.
Rozdíl je v tom, že dřív se to bralo jako výzva. Dnes jako omluvenka.
A dokud bude komfort důležitější než svoboda, budou mamahotely plné — a dospělost prázdná.
