Článek
Staroměstská radnice není jen orloj
Radnice vznikla v roce 1338 jako sídlo samosprávy Starého Města Pražského. Tvoří ji komplex několika budov, které byly postupně připojeny do jednoho celku. Jednu z nejstarších částí tvoří 69,5 metrů vysoká hranolová věž s arkýřovou kaplí a proslulým orlojem.
Pražský orloj je patrně nejlépe zachovaný středověký orloj vůbec. První zmínka o orloji pochází ze 14. října 1410, podle níž hodinář Mikuláš z Kadaně vytvořil za pomoci výpočtů nejlepšího pražského matematika a astronoma Jana Šindela mechanický hodinový stroj a astronomický číselník. Dnešní podoba orloje je však výsledkem řady oprav v průběhu následujících staletí. Kolem roku 1470 přibyla sochařská výzdoba orloje, kterou vytvořila dílna známého stavitele Petra Parléře, kalendářní deska je zase dílem Josefa Mánesa a instalována byla v průběhu oprav v letech 1865-66. Nepřehlédnutelnou součástí je 12 apoštolů, kteří se každou hodinu objevují ve dvou oknech nad ciferníkem, a 9 dřevěných soch, z nichž některé doprovázejí pohyb apoštolů drobnými pohyby.
Mariánský sloup a pomník Mistra Jana Husa
Pomník Mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna byl odhalen v roce 1915 u příležitosti pětistého výročí upálení náboženského reformátora Mistra Jana Husa. Symbolizuje dvě skupiny lidí, z nichž první jsou husitští bojovníci a druzí protestanti.
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí nestojí dlouho. Na místě jej můžete vidět od 5. června 2020.
Mezi mariánským sloupem a pomníkem Mistra Jana Husa můžete vidět Pražský poledník, který byl historicky definován stínem Mariánského sloupu v pravé poledne. Gnómón ale zpravidla obsahuje hrot či jinou ostrou linii, takže Mariánský sloup nemohl sloužit k přesnému určování času či poledne.
Kostel sv. Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše je barokní kopulová stavba z let 1732 až 1735 od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Výzdobu tvoří štukatury od Bernarda Spinettiho, freskový obraz od Kosmy Damiána Asama a plastiky od Antonína Brauna. Kostel byl za vlády Josefa II. zrušen a sloužil k různým účelům. V roce 1871 byl kostel předán k užívání ruské pravoslavné církvi a opraven. Z té doby pochází obrovský lustr ve tvaru carské koruny vyrobený v Harrachovských sklárnách. Od roku 1914 kostel sloužil jako posádkový kostel a skladiště. Od roku 1920 patří kostel církvi československé husitské.
Týnský chrám
Stavba Týnského chrámu probíhala od poloviny 14. století do 16. století. Trojlodní kostel s dvojicí věží v západním průčelí je zbudován z neomítaných kamenných kvádrů, plastické články architektury a sochařská výzdoba jsou tesány z místní opuky.
Starobylé uličky a tajemné průchody
Kolem Staroměstského náměstí najdeme mnoho domů, které jsou propojeny průchody. Průchody jsou krásně vidět v mapách, ale na náměstí si všimnete jen zlomku z nich. Průchody vedou nejen z domu do domu, ale můžete si s nimi zkrátit cestu z náměstí. Sama bych vám doporučila vzít mapu do ruky, vybrat si průchod a nechat se unášet v rytmu historie. Jen tak totiž poznáte kouzlo Staroměstského náměstí, které je většině lidí nadobro skryto. Mapu budete potřebovat jen u několika prvních průchodů. Uvidíte, že brzy poznáte průchody sami.
Jedním z mých oblíbených průchodů je průchod kolem bývalého kostela sv. Michala, ke kterému se jinak než průchodem nedostanete, dál do Jilské ulice. Zde se zastavím na kávu v kavárně Sladká cesta, u které mne první průchod vypustí. Dál pokračuji Řetězovou nebo Zlatou ulicí do Anenské, kde mne další průchod zavede do Karlovy ulice, odkud je to jen pár kroků mezi lidmi na Karlův most. Pokud chcete jít více na jistotu, můžete vyrazit do pražského Klementina. I v něm je několik průchodů, o kterých většina lidí neví.
Na Staroměstském náměstí a v jeho blízkém okolí najdeme i nádherné historické domy a paláce, mnohé navrhované a stavěné známými staviteli. Za zmínku určitě stojí například palác Kinských, dílo Kiliána Ignáce Dietzenhofera, který se podílel i na stavbě kostela sv. Mikuláše. Nechybí muzea, galerie a zajímavá zákoutí, která většina lidí nikdy nenavštíví, neboť na Staroměstské náměstí se přeci chodí jenom a pouze za orlojem.
Zdroj: janulanatoulkach.cz, mapy.cz
