Článek
Seděla jsem v horké tramvaji, v létě.
Se zalíbením jsem se podívala na muže, který seděl bokem, vlevo.
Mladý a sympatický a prostě moc hezký, pro mé oči.
Měl opravdové svaly, ale vypadal, že umí i číst.
Prostě krása na pohled.
No a TENTO muž se náhle rozhlédl - a očima ulpěl na mně.
No, ok.
JENŽE - on lehce naklonil hlavu… a VSTAL - a šel PŘÍMO ke mně!!
Normálně bych otevřela pusu, ale to by mi neslušelo, tak sem se ZMOHLA na lehký úsměv ve stylu „hustý, jsi navíc i hrdina, úžasné!“
Ty 3 vteřiny, než jistým krokem došel ke mně, jsem použila na tuto úvahu:
a) přepudrovat se nestíhám a vlastně nemám pudr 💄
b) jestli mě pozve na dvojku vína, tak normálně PUDU!
Prostě chci být spontánní - a je to jak z filmu!!!!
A navíc je to důkaz, že JSEM i ve „svém věku“ krásnáá!
Že jsou v tramvaji i mladé a hezké slečny a proč nevidí JE, jsem už do úvahy nestihla…
Podíval se na mě rovným mužným pohledem - a řekl laskavým hlasem:
„Revize jízdenek. Váš jízdní doklad, prosím.“
---------------
TOHLE se mi opravdu stalo. Vloni na Kubáni, ve 22 😆
Pokračování už tak filmové nebylo - já tu pusu otevřela, jak TELE
a pár vteřin sem se nebyla schopná vůbec pohnout.
Krasavec zopakoval výzvu, tuše provizi z pokuty.
Já se zhluboka nadechla - a dostala TOTALNÍ záchvat smíchu.
On hleděl…
Sdělila sem mu po pravdě, že sem myslela, že mě jde pozvat na skleničku. (Abych jako odůvodnila své hlasité hýkání…)
On - profík zvyklý na lecjaké debžonské výkruty černých pasažérů, ani nemrk a začal vytahovat bloček!
Já že to néé, že doklad mám - do toho sem mu musela - poté, co jsem řekla, že sem očekávala rande, HAHA - ukázat svou MHD lítačku, kde je kolonka „datum narození“.
Dorazila sem to „vtipným“ komentem, že ten rok narození používám falešný, že TOLIK mi samozřejmě není! 🤡
Už stejně nebylo co ztratit, kromě toho tam DOST chrochtaly smíchy dvě ženy v mně podobném věku, které to patrně závistivě sledovaly od chvíle, kdy na mě hezoun začal vilně koukat…
Korunu tomu nasadil dědek, co seděl hned za mnou, který vykřikl: „já bych vás SLEČNO na to vínečko ale velmi rád pozval, když dovolíte, protože jste taková veselá!“
I jemu sem řekla po pravdě, že S NÍM na žádné vínečko vůbec nechci, že jsem chtěla tady s tím mladým fešákem.
Dědek se urazil a řekl, že už se mnou TAKY nikam nechce.
To už se smála celá tramvaj - ale nejvíc mě pobavilo, že ten revizor celou dobu držel poker-fejs, naprosto neuhnul z vážné tváře.
On na tom prostě asi neviděl nic veselýho.
Tvářil se vážně i u dalších lidí, které pak začal kontrolovat a neřešil, že se paní řechtaly a halekaly, že TOLIK jim také není…haha.
-----
No, tak já jen, že na mě v MHD koukal mladý hezký muž.
Děkuji, že jsem se sem mohla vypsat…
Myslím, že mi z toho zůstalo trochu trauma, asi.. 🙂
Hezké jaro, dámy
JANA MARIE
