Článek
Jak vše začalo? Nevím, dlouho jsem si její závislosti nevšimla. Nijak se nezmiňovala, že ji něco trápí nebo si neví se svým životem rady. Měla čas od času špatnou náladu, přisuzovala jsem ji k tomu, že byla ve finanční tísni a rozešla se s partnery svých dvou nezletilých dcer. Dcery byly ve střídavé týdení péči obou rodičů.
Časem šlo vše z kopce, začala střídat zaměstnání, nikde prakticky nevydržela déle, než jeden měsíc i přes počáteční nadšení. Původně jsem se domnívala, že začala holdovat alkoholu a utápí tak svůj žal z rozchodů.
Dříve jsme se pravidelně navštěvovaly, ale najednou byly návštěvy méně časté. Snažila jsem se s manželem pomáhat s dětmi, jak jen to šlo. Domnívali jsme se , že dcera upadá do deprese, někdy nebyla schopna vstát z postele a postarat se o ně. Děti byly o víkendech často u nás a od nich jsme zjistili, že dcera pořád spí, nevaří , neuklízí.
Loni v červenci dcera skončila v psychiatrické nemocnici, kam byla převezena záchrannou službou. Od lékařky jsme zjistili, že je závislá na pervitinu a je třeba, aby začala s intenzivní léčbou.
Otcové si samozřejmě zažádali o dočasnou péči svých dětí. Každý druhý víkend jsme s nimi trávili čas i my (já s manželem a zbytkem rodiny). Jezdili jsme na výlety a různé dětské akce. Dcera u soudu slíbila, že nastoupí do zaměstnání, zajistí si podnájem pro sebe a děti, aby vše bylo pro jejich dobro. Oba otcové dětí si našli partnerky s bytem a nastěhovali se k nim. Vnučky tak rázem poznaly své nové tety a jejich syny, se kterými i momentálně sdílí domov.
Děti tato zkušenost velice poznamenala, především mladší vnučka (6let) byla nešťastná, stýskalo se jí a k otci, který měl jinou partnerku nechtěla, plakala při každém předání. Starší vnučka (10let) je otcem z mého pohledu zmanipulována, často její mysl utíká někam do snu, protože jsme si všimli, že nevnímá realitu.Od těchto zážitků má v očích tik.
Dcera v nemocnici podepsala reverz a byla propuštěna. Tvrdila, že se jí stýská po dětech a musí je vidět. Vyzvedla jsem ji a odvezla k nám domů, kde projednáme další kroky.
Mezitím se již do zachranné akce své sestry zapojily i naše další děti, dcera a syn. Se svou setrou si vážně promluvili, sehnali léčebnu, kam jsme ji převezli. Zajistili a zaplatili advokáta, aby nám bylo umožněno pravidelně vídat vnoučata. Zdálo, se, že si dcera uvědomila své selhání vůči dětem i rodině a na vše přistoupila.
Odvezla jsem ji tedy do léčebny drogově závislých, kde měla trávit 2 - 3 měsíce. Samozřejmě jsme se domluvili, že ji budeme pravidelně navštěvovat i s dětmi, aby byly co nejvíce v kontaktu. Bohužel realita byla jiná, dcera sama usoudila, že má vše pod kontrolou a léčebnu opustila. Od té doby vidíme, jak se dcera mění, práci dosud nemá, navíc neplatí ani výživné na děti.
Když ji kontaktuji telefonem, nezvedne ho a ani na zprávy neodpoví. Dceru nyní vídáme každý druhý víkend, když jsou u nás vnučky. Vidíme, jak se mění vizuálně před očima, s námi se téměř nebaví, jen má před sebou telefon. S dětmi se obejme, promluví s nimi a to je vše.
Když navrhneme, že pojedeme k vodě, tak s námi nejede, většinou se na něco vymluví a slíbí, že se zastaví, až se s dětmi vrátíme, což ale bohužel někdy ani nedodrží. Nijak ji nenutíme, jen se snažíme, aby získala zpět chuť vychovávat své děti a žít jako každá normální fungující rodina.
Nevíme, jak dál. Nyní dcera dluží nejen na výživném, ale i na zdravotním pojištění, logicky se domníváme, že ji to dovede k odsouzení a trestu. Všichni se velice trápíme, chceme jí pomoci, ale nedaří se. Dceru i vnučky milujeme, přejeme si, aby vše bylo jako dříve.
