Článek
Otázky, které muži většinou neuslyší
Sedíte naproti personalistovi. Usmívá se, listuje životopisem, přikyvuje. Zkušenosti dávají smysl, praxe odpovídá. Všechno běží hladce.
A pak to přijde.
- „Máte děti?“
- „Plánujete rodinu?“
- „A kdo by se o děti staral, kdyby byly nemocné?“
Možná padne jemně, skoro mimochodem. Možná zazní otevřeně. V některých firmách se pořád tváří, že jde o běžnou součást rozhovoru. Ovšem u mužů se tahle linka většinou vůbec neotevře.
Někdy to jde ještě dál.
- „Nejste na tuhle pozici překvalifikovaná?“
- „Nemáte pocit, že je to náročná práce pro ženu?“
A nebo je libo něco ostřejšího?
- „V kolektivu máme samé muže. Jak vycházíte s kolegy opačného pohlaví?“
- „Neměla byste problém s drsnějším humorem?“
- „Jaký je váš názor na sexuální obtěžování na pracovišti?“
Otázky, které se formálně tváří jako péče o týmovou dynamiku. Ve skutečnosti testují, jestli zapadnete, nebudete citlivka, nebudete si stěžovat a nepřinesete komplikace.
Tyhle věty často nepřijdou v první minutě. Spíš ve chvíli, kdy už si personalista myslí, že je mezi vámi vytvořený „otevřený prostor“. Jako by šlo o upřímnost. Jako by bylo v pořádku zjišťovat věci, které s výkonem práce nesouvisí.
Zákoník práce i antidiskriminační zákon jsou v tomhle jasné. Otázky na rodinný stav, plánování dětí, zdravotní stav nebo věk nesmějí při výběru zaměstnance hrát roli. Realita pohovorů je ale často jiná a rozdíl mezi muži a ženami je patrný. Muž odpovídá na dotazy na výsledky a plány v práci, žena často i na plány mimo ni.
Jak se k tomu postavit?
Popravdě, většinu žen u pohovoru tyto otázky v dnešní době zaskočí natolik, že nejsou schopné žádné kloudné a asertivní odpovědi. Podívejme se tedy na to, jak můžeme vhodně reagovat. Tedy za předpokladu, že reagovat vůbec chceme. Ne každá práce za to totiž stojí.
Děti, mateřství a plány do budoucna
- „Máte děti?“
„Ano, mám. I manžel je má. A ani jednomu z nás tento fakt nebrání plnit si naše pracovní závazky.“ - „Plánujete další?“
„Moje rodinné plány nemají vliv na kvalitu mé práce.“ - „Jak máte zajištěné hlídání?“
„Stejně spolehlivě, jako mám zajištěné plnění termínů.“ - „Kde se vidíte za pět let?“
„Profesně dál, ideálně tady.“
Věk a životní fáze
- „Už jste pár let po škole, že?“
„Ano. Dost dlouho na dostatečnou praxi a pořád s aktuálním know-how.“ - „Nejste na tuhle pozici už trochu zkušená?“
„Zkušenost je moje přidaná hodnota, ne komplikace.“ - „Je to dynamické prostředí, zvládnete to?“
„Výsledky z předchozí práce ukazují, že ano.“ - „Tým je hodně mladý, nebude vám to vadit?“
„Věk kolegů neřeším. Jejich výkon ale ano.“
Kolektiv, sexualita a hranice
- „Jak vycházíte s kolegy opačného pohlaví?“
„Profesionálně. Stejně jako s kolegyněmi.“ - „Nevadí vám pracovat v mužském kolektivu?“
„Ráda pracuji s profesionály jakéhokoliv pohlaví.“ - „Neměla byste problém s otevřeným humorem?“
„Humor mám ráda. Neúctu ne.“ - „Jaký je váš názor na sexuální obtěžování na pracovišti?“
„Že do zdravé firemní kultury nepatří.“
A co na to muži?
Tak schválně. Zkuste si představit, že by na podobné otázky měli odpovídat muži. Představte si tam třeba svého manžela nebo přítele. A nebo je rovnou položte u pohovoru personalistovi či řediteli, pokud tam bude a začne se takto ptát. :-)
- „Máte děti?“
„Ano, a vy?“ - „Máte zajištěné hlídání, když budou nemocné?“
„Já ano, a co vy a vaše děti?“ - „Jak vycházíte s kolegy opačného pohlaví?“
„Já skvěle. Jak vy vycházíte se ženami ve vašem týmu?“ - „Jaký je váš názor na sexuální obtěžování na pracovišti?“
„Za mě je nepřípustné. Co si o něm myslíte vy? Máte snad jiný názor?“
Informace pro nás
Nezapomeňte ale, že tyhle otázky, pokud na pohovoru padnou, hodně vypovídají o firemní kultuře. Dostáváte tím informaci i vy, aniž byste se musela ptát. Opravdu chcete pracovat ve firmě, která si ohýbá pravidla a takhle přistupuje k ženám?
Ne každá práce stojí za to, abyste hned na začátku musela obhajovat fakt, že máte i svůj osobní život.
