Článek
Ačkoliv se jedná o velmi známý film, já ho shlédla poprvé až v téměř důchodcovském věku. A jsem za to ráda.
Dokázala jsem vidět a vychutnat si to, co bych v mladším věku přehlédla a nebo nepochopila, nedocenila. O výborných hereckých projevech herců, hrajících hlavní a i vedlejší postavy, už zde bylo napsáno hodně. Dokonce bych napsala i to, že snad nejsou vedlejší postavy, že všechny jsou v určitém úhlu pohledu důležité, hlavní a mají obrovskou výpověď. Je zde i jemně zobrazené lidské emoce, strach, nebojácnost, a to bez zbytečných přehrávání. Výborný je i výběr herců a hlavně lokace. Ale za mně je tu ještě jeden důležitý aspekt, který je vedle hlavní dějové linky snad nejdůležitější. A to je výpověď o době, o společnosti, o tom, jak se žilo, jak se bydlelo, co tvořilo rodinu a co bylo všem vlastní. Způsob obyčejného života, jeho každodenní projevy, které si dnes už nikdo nedokáže představit. A protože jsem dozvuky této doby zažila a vyrůstala jsem na zlomu poválečných let, a doby utvářené už poválečnou generací, vím, že nejen doba, možnosti a způsob života, ale z toho pramenící i způsob myšlení, jednání a reakcí, patří do jednoho velkého obrazu. Dnes nechápeme hovory v rodině, strach, vztahy mužů k ženám, vztahy obchodníků a zákazníků, konkrétní vybavení bytů, a s nimi propojení s obchody, potřeby obyčejných lidí. Protože to vidíme optikou dnešní doby. Ve filmu je to vše neuvěřitelné vystižené. S poměrně malým počtem postav se zde odrazila konstelace celé společnosti.
Je zde ukázána statečnost i zbabělost lidí, láska k sobě a ostatním na jiném principu a jinak vyjádřenou než v dnešní odlidštěné době. Nechápeme malichernost a nebo nabubřelost některých situací, primitivnost některých jednání. A vidíme zde lidskost i nelidskost v té nejobnaženější podobě… A zachycení této doby v naturální podobě i se vším, co k tomu patří, vystihnutí a rozehrání všech protipolů v každém z nás bez příkras, podbízení a zbytečných kliše. Je to mistrovské dílo, které je nadčasové, i když možná časem pro některé nepřijatelné a nepochopené. Četla jsem, že nebylo rozumět hercům kvůli nářečí. I to patří k té době. A díky za to. Urputné prosazení tvůrců, aby švitořila Ida Kaminská svojí mluvou, patří do toho koloritu. Pamatuji si, že bylo ještě nedávno běžné, že každý kraj, okres měl svoje nářečí, a tak jsme cestou přes naši republiku a hlavně na cestou na Moravu upadali neustále do trapnosti, protože jsme vedli rozhovory, u nichž jsme téměř třetinu slov nepochopili a styděli jsme se na ně zeptat. Ať to bylo v Liberci, Semilsku nebo na Hané či na Ostravsku nebo v Brně. Nářečí, kterým mluvili všechny generace, dnes díky mediím a školám téměř vymizelo. Ale my jsme neměli problém i s nářečím se domluvit a nebo si poslechnout pořad ve slovenském jazyce. Byli jsme nějak v tomto otužilí. Čemu jsme nerozuměli to jsme si domysleli nebo pochopili z gest. Dnes jsem ráda i za tuto připomínku. Jsem ráda, že film ukazuje kus historie ať se nám líbí nebo ne. Na této společnosti a v této společnosti se rodil náš život.
