Článek
Batole zastavilo let. Kdy rodičům dojde, že létat s dětmi je vrchol sobectví?
Zkuste na chvíli myslet na to batole. Ne z pohledu rodiče, ale zkuste se vžít do jeho kůže. Co asi v letadle cítí? Jak mu vlastně je? Miminka a batolata na palubě potkáte v současnosti zcela běžně. A právě to je ten velký průšvih – udělali jsme z toho normu.
Jaké to pro mimčo či batole je?
Batole, které zastavilo let, protože se odmítlo připoutat, nám jasně ukázalo, co se s ním v tu chvíli dělo. Pro takto malé děti je pobyt v letadle a následný let extrémní zátěží.
Představte si to jako Matějskou pouť v uzavřeném prostoru: všude hluk, hudba extrémně nahlas, davy cizích lidí a malé dítě se křečovitě drží mamky nebo tatínka za ruku, protože je přehlceno vjemy a jeho nervová soustava na pokraji zhroucení. Je přetížené. Logicky se cítí v bezprostředním ohrožení a mozek velí: „braň se“ nebo „uteč“.
Já bych teda na Matějskou pouť v uzavřeném prostoru nešla. Co vy?
Vývojovou psychologii nelze ignorovat ani zaměňovat s „drzostí“
Že nejde o žádné vztekání z rozmaru, potvrdil i samotný incident kanadské aerolinky Porter Airlines.
„Přesný věk dítěte aerolinka neuvedla. Podle svědků ale mělo jít o batole. „Nechovalo se rozmrzele ani nepříjemně, mám pocit, že se spíš bálo,“ řekl Sky News jeden z cestujících s tím, že se dítě schovalo i pod sedadlo, protože se nechtělo připoutat“.
Dítě se schovalo pod sedadlo. To není drzost nebo odraz špatné výchovy. Je to prostě prvoplánový strach a pokus zachránit si holý život před neznámým obrem, kterým pro něj letadlo v tu chvíli bylo.
Vývojová psychologie mluví jasně. Dvouleté nebo tříleté dítě jednoduše nemá plně rozvinutý prefrontální kortex – tedy část mozku, která zodpovídá za logické uvažování, sebeovládání a zpracování extrémních emocí. Když se dostane na hranu přetížení, přebírá řízení amygdala a velí nekompromisně: „Bojuj, nebo uteč!“
Zbytečná fyzická i psychická zátěž
Opravdu si myslíte, že miminko či batole bude nadšené z moře a bude si to pamatovat? No, jasně, že nebude. Stačí mu daleko „obyčejnější“ zážitky a nemusí se harcovat několik hodin v letadle. Pro takhle malé děti je létání do cizích krajin nadměrná a hlavně zbytečná fyzická i psychická zátěž.
Abych nevypadala, jako úplný odpůrce tohoto trendu, jednu výjimku uznávám - zdravotní problémy. Pokud batole trpí kožními nebo respiračními neduhy a moře mu prospívá, pak nechť k moři jede.
Jaké procento rodičů s dětmi odlétá k moři ze zdravotních důvodů?
Rizika při létání pro malé děti
Kojenci a batolata nemají dostatečně vyvinutý termoregulační systém, tudíž jsou pro ně letní vedra nadměrnou zátěží. Snadno se přehřejí a ještě snadněji dehydratují. Prudké změny klimatu v exotických zemích pro ně představují obrovské zdravotní riziko. S dehydratací bývají spojené i časté průjmy, které mohou být zejména pro děti do tří let velmi závažné.
Změny tlaku a rozhozená psychika: Batole není malý dospělý
Malé dítě, které trpí na časté záněty středního ucha, snáší změny tlaku v letadle neskutečně těžko. Vy jako dospělý už máte rozum a víte, že tlak v uších při vzletu za chvíli odezní. Ale batole není malý dospělý. Cítí ostrou bolest, neví, proč trpí. Neumí si to logicky vysvětlit. K tomu si přidejte suchou klimatizaci, velký hluk a rozhozený časový režim.
Batole potřebuje především stabilitu a bezpečí, volný pohyb. Potřebuje objevovat svět a zkoušet první samostatné krůčky. Pohyb je naprosto zásadní. Jakmile ho omezíte na několik hodin v těsné sedačce, vnímá to jeho nervová soustava jako svěrací kazajku. To, že se batole odmítne připoutat, není rozmazlenost, drzost či tvrdošíjnost, ale přirozená reakce na senzorický a emotivní šok.
Kdo to batole do té situace dostal?
Je tady jedna zásadní věc: žádné batole si samo nevybralo, že poletí do exotických krajin.
O tom rozhodli rodiče. A proč? Často ze sobectví a touhy cestovat k moři. „Máme sice malé dítě, ale přeci kvůli tomu nezahodíme možnost letět k moři!“
A když pak přehlcená nervová soustava dítěte tu situaci prostě nezvládne - protože v tomto věku ještě nemůže -, vina se hodí na malého pasažéra.
„Chce to tvrdou ruku“ Opravdu?
Pod článkem o batoleti, které se odmítlo připoutat, se objevila lavina komentářů. A překvapivě se nesly v duchu: „Dítě je nevychované,“ „Chce to tvrdou ruku,“ „Když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém,“ nebo „To jsou ty dnešní rozmazlené děti“, „Dětské vývojové fáze, nevývojové fáze,…“.
Jen hrstka diskutujících poukázala na věk dítěte – na to, že mohlo být ve stresu a jednoduše mít strach. Dítě může být přirozeně citlivější, může mít rysy ADHD či autismu. To se u takhle malých dětí ještě nediagnostikuje, ale v extrémních podmínkách (což let letadlem bezpochyby je) se tyhle vlastnosti projeví v plné síle.
Lidé se v diskuzích pozastavovali i nad tím, jak přece batole může mít takovou sílu, že se ho nepodařilo připoutat bezpečnostním pásem. No, já tedy nevím… Vlastně vím. Když si vzpomenu na svoje vlastní batole – když něco opravdu nechtělo, dokázalo vyvinout neskutečnou sílu. Byly momenty, kdy s ním měli co dělat i doktoři - a to byli silní chlapi. Takže tuhle situaci na palubě si dokážu živě představit.
Výchovný vzdor a panický strach není to samé
Lidé, kteří mají hned jasno o „tvrdé ruce“, si totiž pletou dvě úplně odlišné věci: výchovný vzdor a panický strach.
Pokud chcete tomu malému vylekanému tvorečkovi v neznámém prostředí přidat ještě další hrůzu, pak se tam ta „tvrdá ruka“ hodí. Proboha, to dítě je vyděšené, neví, co se s ním děje - a místo pochopení, objetí a pocitu bezpečí má přijít další facka?
Na vylekané dítě v panickém záchvatu facka ani řev opravdu nefungují. Celou situaci, se kterou si malé dítě neví rady, tím jen zkomplikujete. Fyzický trest ani křik reakci mozku v režimu „bojuj, nebo uteč“ nevypnou. Dítě nezklidníte. Jen ho uvrhnete do ještě hlubšího traumatu a bezmoci.
U podobných komentářů mi chybí i jen špetka empatie. Je v nich vidět buď úplná neznalost nebo ignorování – což je ještě horší – základního neurofyziologického vývoje dítěte.
Nic vám neuteče. Moře počká
K moři můžete jet, až z toho váš potomek bude mít pěkné zážitky a ne pouze stres. Rozumím každému nadšenému cestovateli. Já také ráda objevuji různé destinace. Ale víte co, pár let mi stačila nádherná Česká republika. Máme tady fakt všechno, rybníky, řeky, potoky, hory, hrady i zámky. Krásnou přírodu i pamětihodnosti.
Ale když je fakt maličké děťátko, stačí bohatě chalupa.
Malé děti nepotřebují k moři. Daleko víc si užijí třeba Třeboňské rybníky.
Moře zůstane. Palmy také.
A batolata se s vámi půjdou nejraději čvachtat do potůčku.
Uvidíte, že za pár let si let k moři užijete daleko více. Stejně jako my, také jsme si počkali, až synek bude chápat souvislosti, bude se s ním rozumná řeč a bude se do letadla těšit.
Zdroje:
Zdroj: https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/654317-male-dite-odmitlo-v-letadle-poslechnout-aerolinka-zrusila-let-vsem-cestujicim?campaignsrc=tn_clipboard
https://www.novinky.cz/clanek/zena-deti-cestovani-k-mori-je-pro-kojence-rizikem-40202892
