Článek
Divadlo pro děti mě trošku zklamalo - herci za to však nemohli
Povídání o pejskovi a kočičce jsme jedno období četli stále dokola. Synek si dokonce zapamatoval všechny pohádky a pak je sám vyprávěl. I když už od té doby uplynul nějaký ten čas, zalíbení v tomto krásném díle od Josefa Čapka nevyčpělo.
Na programu měly být následující pohádky
Jak pejsek s kočičkou myli podlahu
Jak pejsek s kočičkou vařili dort
O panence, která tence plakala
O pyšné noční košilce
Moc jsme se na představení těšili a synek byl zvědavý, zda se herci budou držet literární předlohy nebo si text či děj trošku přizpůsobí. Samozřejmě, že si ho trošku přizpůsobili, ale jenom s drobnými změnami. Vždycky když se produkce lišila od autorova díla, synek mi to potichu pošeptal.
Dobrý zvukař je k nezaplacení
Herci hráli moc pěkně, měli spoustu rekvizit, hlavní představitele kočičku a pejska a pak další důležité doplňky, které potřebovali ke svému představení. Paní i pán, kteří propůjčili kočičce a pejskovi své hlasy, byli dobří herci.
Jenže dobrý zvukař je k nezaplacení
Bohužel na začátku představení bylo velmi špatné ozvučení, časté pískání, volume zbytečně doprava.....musela jsem si nejdříve zacpávat uši. Nicméně asi po pátém zásahu zvukaře bylo konečně dobře slyšet. Hurá.
Interakce s dětmi
Na zahradě si děti mohly sednout před několik řad židlí na deku s polštářky. To také většina dětí využila, protože z tohoto místa dobře viděly. Některé děti jsou však raději u svých rodičů, takže takové si sedly na některou ze židlí připravených na divadlo. Tady už nemusel být tak skvělý výhled, protože záleželo na tom, kdo si sednul před ně. Střídaly se malé děti s dospěláky.
U představení pro děti musí herci počítat s interakcí s dětmi. Některé jsou téměř žádané nebo očekávané, například, že děti napovídají pejskovi nebo kočičce, kde mají jaké věci. Nebo napovídají, jak bude příběh pokračovat. To je vše v naprostém pořádku. Také herci musí počítat s tím, že když mají vtipnou scénku, děti se možná budou smát déle, než by se jim hodilo.
Když se interakce změní v drzost
V určitém bodě se děti z deky posunuly na podium a začaly dokonce sahat na pejska či kočičku. Kočička jim řekla mile, ať si jdou sednout. A děti nic, naopak pokračovaly a sahaly na pejska. Ještě jednou to řekl pejsek mile, zase nic.
Co mě zarazilo nejvíc?
Ani ne tak, že děti hned neuposlechly - to každý rodič zná moc dobře. Ale reakce jejich rodičů? Se stoickým klidem nechali své děti dál dělat neplechu. A tohle nepochopím. Přece i když je to dětské představení, tak je jeviště od hlediště přece jasně odděleno. A to se přeci má vštěpovat i malým divákům. Jak to teda nakonec dopadlo?
Pan herec, který měl roli pejska vyšel ven před stěnu a klidným, ale rozhodným hlasem upozornil děti, že pokud si nesednou do hlediště a budou dál na pódiu, představení nebude moci dál pokračovat.
V tu chvíli mi bylo líto těch hodných/vychovaných dětí, které se chovaly slušně a i ony by přišly o část představení, vždyť je to přeci nefér.
Jenže život prostě není fér.
Toto zabralo
Toto zabralo a skutečně všechny „drzé“ děti se poslušně usadily do hlediště na deku a potichu poslouchaly další pohádky.
Stejně se všechny pohádky neodehrály
Kvůli těmto vyrušením ubíhal čas rychleji, a proto jsme se nedočkali poslední pohádky „O pyšné noční košilce“.
Hercům byl odměnou zasloužený potlesk a u mě mají obdiv, že tu nepříjemnou situaci takto dobře vyřešili.
Přeci jenom si ale myslím, že v určité chvíli měli zasáhnout rodiče, což se z velké většiny nestalo.
Co si myslíte vy? Měli v určité fázi, když děti překročily hranice jednat rodiče nebo to měli nechat na hercích?
Setkali jste se s podobnou situací? Těším se na vaše komentáře.
--------
Děkuji za přečtení článku, potěší mě vaše „líbí se“, „komentář“, když se přidáte k mým odběratelům nebo mě finančně podpoříte či budete můj článek šířit dál. Je to pro mě cenná zpětná vazba, která mě podpoří v tom, abych ve své tvorbě dál pokračovala. Děkuji všem přispěvatelům.
---------
Zdroje:
Autorský text
