Článek
Některé obchody i restaurace přijímají platbu pouze v hotovosti. Provozovatelé si tím zvolí, na jakou cílovou skupinu se zaměří a mohou tak riskovat úbytek potenciálních zákazníků. Některé lidi to rozčiluje, já se k této skupině nepočítám. Setkala jsem se ale i s opačným případem, kdy byla možná platba pouze kartou. Tak to mě popudilo. Šlo o platbu na ledním stadionu, který byl postaven na krátké zimní období. Bohulibý účel pro městské děti, které bohužel několik posledních let nemají šanci si zabruslit na silné vrstvě zamrzlého rybníka. Takže když si chcete s dětmi vyrazit na brusle a na místě zjistíte, že vlastně nemáte jak zaplatit, tak máte zkaženou naplánovanou sportovní aktivitu. A co děti? Kupodivu se na led těšily. A co máma? Také se těšila.
Skupina, která vlastní platební kartu si stále ještě může vybrat peníze v hotovosti z bankomatu. Opačně to ale nelze. Možná vám to připadá nemoderní, zastaralé, zkrátka sto let za opicemi, avšak stále jsou mezi námi lidé, kteří možnost platit kartou nemají. Jednoduše ji z nějakého důvodu nevlastní. Bojí se eventuálního zneužití, bojí se, že se nenaučí s kartou správně manipulovat či jednoduše mají rádi přehled o své útratě a chtějí vidět reálný úbytek bankovek. Jiní vědí, že virtuální transakce jim dovolí více utrácet a třeba i nedej bože se rychleji dostat do dluhů.
Jak před dětmi platíte?
Mnoho rodičů trápí otázka, že děti neznají hodnotu peněz. Neví, že autíčko za 100 Kč je levnější než autíčko za 500 Kč. A víte, co je nejlepší? Že děti si mnohdy vyhrají daleko více s levnějšími hračkami. Mají širší pole působnosti, když chtějí zapojit svojí fantasii. Když autíčko všechno umí a všechno má, podněcuje to děti ke hře na kratší dobu. A zase je to na nás na rodičích a na blízkém okolí. Vysvětlujeme, proč chodíme do práce, že si za určitou vykonanou práci vyděláme peníze a za ty peníze si potom můžeme koupit jídlo a někdy i nějakou hračku.
Hotovost dítě vidí
Myslím si, že je lepší před dětmi platit v hotovosti. Dítě vidí mince a bankovky a vidí směnu peněz za zboží. Samozřejmě, že ve čtyřech letech ještě nechápe, že jogurt za 12,- Kč je adekvátní cena (dejme tomu) a že jogurt za 20,-Kč už je drahý. Ale už tyto odchylky začíná vnímat. Nenásilnou formou se děti učí finanční gramotnosti. Mimochodem návrh, že by předmět finanční gramotnost byl povinný na základních školách není vůbec od věci.
Karta je virtuální svět
Platba kartou patří do virtuálního světa a myslím si, že mnohé podněcuje k větším útratám. Před dětmi také občas použijeme kartu při platbě, aby děti viděly tento způsob. Ale jejich pozornost to nepřitáhne. Neví, jak se peníze dostaly na kartu, nechápou, jak z karty částky mizí. Můžou podlehnout dojmu, že existuje zázračná karta a bankomaty, kde existují peníze. Ale zase. Ať rodiče vysvětlují.
Ať dítě platí samo
Když zavítáte do malého obchůdku, kde se za vámi netvoří dlouhá fronta s lidmi plnými naštvaných a netrpělivých obličejů, můžete pověřit i malé dítě, aby zaplatilo. Dáte dítěti 20 Kč, dítě si koupí svůj oblíbený jogurt za 12,- Kč, tak mu paní prodavačka ještě vrátí. A vy můžete vaši ratolest pochválit za samostatný úkon a dítě bude mít také radost, že jste mu svěřili „dospělý úkol“.
Kapesné v hotovosti či kartou?
Když dáte dítěti hotovost, má radost, že si může peníze prohlédnout, osahat, spočítat částku. Může si šetřit nebo je utratit podle svého. Často se pochlubí svým nákupem samo od sebe. Nemusí se jednat o věc, ale i o vstupné do kina. Rodiče mají někdy obavy, že dítě bude utrácet za „nesmysly“. Možná zezačátku ano, ale bude prospěšné, když se naučí rozlišovat nesmysly a užitečné věci.
Pokud zvolíte variantu nabíjení kapesného na kartu, nastavíte limit pro útratu, tak máte nad hospodařením vašeho dítka určitou kontrolu. Naučí se zacházet s virtuálními penězi. Jsou to čísla. Dítě se učí, že tato čísla znamenají peníze a podle toho se učí s nimi zacházet.
