Článek
Kapr u nás doma
U nás doma jsme vždy ctili tradici štědrovečerní večeře. Maminka uvařila výbornou rybí polévku a výborný hovězí vývar, jelikož tatínek ryby nejí. I když byla vždycky rybí polévka velmi chutná, byla prostě rybí a dětem, tedy mně a mému bráškovi nechutnala. Když mamka spojila obě polévky a převažoval vývar, občas nám i lehce zachutnala. K večeři nám maminka vždy naservírovala vynikající bramborový salát, s kterým jsem jí pomáhala a od jistých let převzala úplně jeho přípravu na sebe, a smaženého kapra. Tatínek měl samozřejmě vepřový smažený řízek.
Živý kapr
Když se mnou cloumala puberta, maminka mě vyslala, abych šla také koupit kapra. Je pravda, že do té doby jsme ho kupovali živého a jako děti jsme se na něj chodily s oblibou dívat, jak se mrská ve vaně, jenže od okamžiku, kdy ho náš nebohý tatínek s velkou nelibostí palicí klepnul, stal se v našich očích společenským „vyvrhelem“ až „zločincem“, přesto, že se tak dělo v mnoha rodinách a prostě to patří k vánočním tradicím. Všude byla cítit rybina, maminka opatrně kuchala, vždycky se obávala, že prořízne žluč a bude to hodně špatný. A ty vykulený oči kapra? No, nic moc.
Už nechci chodit na kapra s palicí
Tatínek rozhodl, že už nechce nebohého kapra klepnout, protože se pak na tatínka všichni díváme velmi nepříjemnými pohledy. Maminka to uvítala, také kuchání ryby nepatřilo k jejím nejoblíbenějším činnostem, takže koupíme tedy kapra už v takovém stavu, že ho nikdo nebude muset v domácnosti zabíjet. Ať ho klepne raději pan prodavač, kterému tam plavou kapři před očima v kádi, on je „uloví“, klepne a prodá a všichni budou spokojení. Tak jo, dobrý nápad.
Kupuju poprvé kapra
Na první koupi neživého kapra nemůžu zapomenout. Cloumala se mnou puberta a já se postavila vzorně do fronty. Když na mě přišla řada, normálně jsem řekla „prosím kapra zabít, odstranit šupiny, vykuchat a naporcovat“. Asi jsem byla důrazná nebo co, protože prodavač na to odvětil: „A obalit a osmažit na pánvi byste ho nechtěla?“, „Chtěla“, odpověděla jsem a na to už prodavač odpověď neměl. Ještě jsem pak koupila hlavu na rybí polévku a pan prodavač se na mě díval jako na „děsně rozmazlenou slečnu“, což mě samozřejmě vnitřně, možná i navenek dost popuzovalo. Znáte to, jak se na vás v pubertě někdo křivým pohledem podívá, chce se vám buď do něčeho kopnout nebo víte, že až vás neuvidí, zalezete si někam a po tváři vám potečou slzy. Tenkrát to ve mně vřelo tak, že jsem měla chuť prodavače pozvat k nám domů, aby tedy dokončil své dílo a obalil rybí filety v trojobalu a usmažil je na pánvičce. Ale pak bych ho nejraději zase poslala ven do té kruté zimy prodávat další kapry. Jasně, že pro něj byly nejlepší zákazníci, kteří chtěli kapra živého, protože s živými kapry, když je prodáváte máte práce nejméně.
Doma pohoda
Doma už jsem tu příhodu vyprávěla s nadhledem a celkově to vlastně byla pozitivní zkušenost. Proč? Protože už se nikdo na tatínka nedíval „skrz prsty“, jelikož tentokrát byl od omráčení kapra oproštěn, takže to rozhodně přidalo na tom, že jsme si tento štědrovečerní den, večer až do noci užili v příjemné atmosféře a to rozhodně stojí vždycky zato.
A jak to máte vy? Držíte tradici kapra a kupujete ho živého nebo to necháváte na odborníkovi?
Každopádně přeji krásné Vánoce všem, ať už s kaprem nebo bez kapra…
Zdroje:
Autorský text
