Město Kós: od starověkého Řecka po moderní italskou architekturu

Když jsme se vydali na ostrov Kós, jeho hlavní město patřilo mezi jasné cestovatelské cíle. Využili jsme místního autobusu, který nás dovezl na autobusové nádraží do hlavního města. Atmosféra je překrásná, na historii a různé architektonické styly narážíme na každém kroku. Chvilku si připadáme jako v Itálii díky úzkým uličkám, jindy jako v Turecku při návštěvě mešity a potom jako ve starobylém Řecku, které se brání mohutnou pevností a také archeologickými pozůstatky, o které téměř zakopáváte. No, a přímo skoro v Římě jste, když navštívíte krásnou vilu Casa Romana.

Prostě nádhera.

Samozřejmě velkou poctou pro město Kós je také postava Hippokrata, který zde prý vyučoval své žáky pod pověstným platanem. Důležitým místem pro tohoto důležitého muže je také Asklepieíon.

Ten jsme také měli v plánu navštívit. Ale znáte to, ne vždy jde všechno podle plánu. Tak snad příště…

Asklepieíon patří k mnoha dalším léčebným okrskům. Tento se nachází asi 4 km od hlavního města. Uchvátí vás magická atmosféra v kamenité krajině porostlé borovým lesem. V řecké mytologii byl Asklépios synem boha Apollóna, pána nad životem a smrtí.

Lékaři byli kněží Asklépiada a stali se vykonavateli Hippokratových léčebných metod. Každý zná pojem „Hippokratova přísaha“, kterou skládají budoucí medici po celém světě.

Hippokratés se narodil na ostrově Kós v roce 460 př. n. l. a dodnes je považován za „otce moderní medicíny“. Pocházel z lékařské rodiny, kde se učil od otce a dědy. Stal se prvním lékařem, který diagnostikoval choroby a zavedl nové léčebné metody. Tvrdil, že nemoci jsou výsledkem nerovnováhy tělesných šťáv (krve, hlenu, černé a žluté žluče) a vlivu prostředí (strava, klima, životní styl), tedy zavedl celostní medicínský přístup. Hippokratés zemřel v Thesálii v roce 375 před Kristem.

U platanu, který údajně zasadil Hippokratés a učil pod ním své žáky se nachází také kašna. Tu nechal postavit turecký vládce Hadži Hasan v roce 1792 pro mešitu. Voda prýští do mramorového sarkofágu.

Mohutná pevnost johanitů dává jasně najevo, že je co bránit. Opevněný bod se na východním okraji přístavu nacházel už v antice a byzantském období. Johanité na kastel použili materiál jednak z přechozích staveb, ale také kameny či sloupy z jiných antických budov. Sloužila jako obrana johanitů před nájezdy Turků.

Kastel sestává ze dvou obranných okruhů. Vnitřní tvoří hrad ze 14. století, vnější zastupují mladší, mohutnější stavby, které vidíte zvenčí. Vnější pás pochází z 15. století, kdy expandovala osmanská říše. První útok tureckého loďstva byl odražen, ale v roce 1523 to Turkům vyšlo, tudíž převzali nadvládu nad ostrovem i nad pevností.

Na náměstí si připadáte jako na tržišti, kam se podíváte, tak krásná stavba. Prostě nádhera. A k náměstí dojdete úzkými uličkami a to si zase připadáte jako v Benátkách.

Kdo má rád historii a pamětihodnosti, ve městě Kós se bude cítit krásně. Ale nechybí ani restaurace, kavárny, taverny......zkrátka tady se mísí starodávná civilizace s tou moderní.

A ten výhled na moře s mnoha krásnými plachetnicemi……a hned vám kastel připomene, že se území muselo bránit…

A kdo se nasát ještě jinou kulturu, může se vydat z přístavu Mandráki do Bodrumu v Turecku.

A já budu ráda, když vyplujete za dalšími mými články.

Děkuji za přečtení článku. Budu ráda, když se se mnou vydáte do dalších míst. Potěší mě vaše „líbí se“, „komentář“, když se přidáte k mým „odběratelům“ nebo budete článek šířit na vašich sociálních sítích či mě podpoříte finančním příspěvkem přes tlačítko podpořte autora. Všechny fotografie jsou z „místa činu“. Vaše zpětná vazba pro mě motor pro tvorbu dalších článků.

Autorský text

WEISS, Helmut, 2002. Kós. Jan Vašut s.r.o., Praha. ISBN 80-7236-261-5