Ostrov Kós v Řecku - probuzení do přímořské oblasti

Probuzení bylo příjemné, hleděli jsme ven na balkon a šli jsme na snídani. Do restaurace jsem to měli pár kroků, což byl příjemný bonus. Bylo tam v nabídce snad vše, na co jste si vzpomněli.

Restaurace měla jak vnitřní, tak vnější část. Z terasy bylo v dálce vidět krásné modré moře. Přesto jsme si vybrali stůl uvnitř, protože venku budeme podstatnou část dne. Snídaně probíhala formou švédských stolů, mohli jste si nabrat dle své chuti a nálady. Pošmákl si každý. Teplé i studené pokrmy, ovoce i zelenina, bagety nebo celozrnné pečivo, saláty, vločky, jogurty, mléko a také crepes nebo lívance a někdy i něco sladkého, například baklava nebo krémový dortík.

Když byl v nabídce meloun, okamžitě přistál na mém talíři. A když nebyl, vybrala jsem si jiné ovoce.

Sranda byla pozorovat různé národy, co jedí k snídani, ale také to, jaké si berou množství. No, někdy jsem se nestačila divit. Pokud by jídlo zmizelo, neřeknu ani slovo. Jenže často přeceníte množství, kolik toho sníte. Zvlášť, když třeba nejste zvyklí moc snídat nebo dokonce vůbec.

K pití káva, čaj, horká čokoláda a jablečný nebo pomerančový džus či voda a nebo jiné možnosti (já jim říkám patoky, prostě, to, co najdete na všech jídelních lístcích.....)

Po snídani jsem vybalila potřebné věci k moři, plavky, UV tričko, kšiltovku, brýle do vody, opalovací krémy, deku, pití a jde se. K moři to máme asi 400 metrů, což jsem ráda. Možná někdo namítne, že je přece nejlepší mít moře ještě blíž. Já si to nemyslím. Vyhovovalo mi to, že jsme se jednak museli alespoň trošku projít a také to, že náš hotelový komplex byl mimo hlavní silnici.

Moře bylo nádherné, ale kousek od hlavní silnice. To jediné byla mírná vada na kráse. Ale co, on i pohled přes silnici byl krásný, jelikož se v dálce tyčilo pohoří. A moře? Krása.

A i tady v moři bylo na dohled pohoří. Moře a hory dohromady.......co víc si přát?

Moře je krásné, modré, v některých místech i průzračné, s malými vlnami, které se převalují přes písečnou pláž. Jít podél moře bos po písečné pláži má také něco do sebe. Už chybí jenom projížďka na koni. A to pozor, i to měli v nabídce na nedaleké jiné pláži. Ale nakonec jsem pohled ze sedla u moře oželela. Tak třeba někdy příště si to dopřeju. Vlídný vztah ke koním mám od malička, takže to by byla pecka.

Teplota moře je příjemná, naštěstí vás skutečně osvěží. Upřímně nemám moc ráda, když se potřebuje ve velkých vedrech zchladit, ale voda je natolik od slunce vyhřátá, že to vlastně ztrácí ochlazující efekt. Zato když vyjdete z moře a jste bosky na tom rozžhaveném písku od slunce, tak to chce rychlý úprk buď pod sprchu nebo na deku.

Samozřejmě, že v moři prostě občas pocítíte tu jeho slanou vůni i chuť na vlastní kůži. Mořská sůl má na lidský organismus blahodárné účinky. Tak je necháme působit i na cestě do hotelu a teprve tam ze sebe smyjeme jakžtakž ten mořský odér.

Jsme zvědaví, co nám kuchaři připraví za dobroty. Opět si můžete nabrat a vybrat, co hrdlo ráčí. K dispozici bylo opět mnoho zeleniny i ovoce, polévka, brambory, rizoto, různé druhy masa, například vepřové, někdy krocaní a nějaká ta ryba. Z příloh jste si mohli dát těstoviny nebo špagety s boloňskou omáčkou nebo třeba grilovanou zeleninu. Vždy byl ve výběru nějaký ostrý pokrm, který jste poznali podle znaku pálivé papričky. Označení bylo v řečtině, v angličtině a v němčině, takže to bylo fajn.

Ovoce jak čerstvé, tak kompotované a zase nějaký ta sladká tečka. Dortík nebo baklava či jiné dobrůtky. Vždycky jsem hlavní jídlo nakombinovala se zeleninou a poté jsem si dala ovoce a dortíku jsem neodolala.

Z cesty jsem si přivezla kromě parádních zážitků taky pár kilo navíc. No, ani se nedivím. Dortíky, zmrzky, horká čokoláda, plno ovoce a co se týče pohybu, tak nějaká ta procházka a plavání ve vodě.

Ale že bych si z toho dělala hlavu? Tak to zase ne. Vím, že zase půjdou kila dolů, protože mám něco v plánu, kde se mi to zaručeně podaří.

Ať už to nazveme polední klid, někdy to byl spíš polední neklid, ale to je fuk. Prostě oběd jsme trávili v hotelovém pokoji, abychom jednak dali prostor žaludku a schovali se před extra intenzívním slunečním zářením.

Když pominula tato doba, vydali jsme se buď znova k moři nebo k bazénu. Hotelový komplex měl dokonce dva bazény a u nich lehátka a slunečníky. Pokud to nestačilo, ještě byl bar a u něho zastřešená část, kde se dalo schovat před sluníčkem. Vždy byla část určená malým dětem, brouzdaliště a část celkem hluboká, kde jsem často nestačila ani já. Tak jsme využili i možnosti plavání v bazénech.

A zase ta zmrzlina a ovoce nebo horká čokoláda, jak asi tomu odolat? No, nevím.

Po večeři jsme se šli projít do tamní vesničky, kde se nacházel hotelový komplex. Viděli jsme malé domky, někdy malebné, jindy honosné. Kromě lidí jsme narazili také na krávy a telata uvázané ke stromu. U nás si představíte velké stádo krav na Šumavě nebo někde v horách, ale tady byly po dvou, maximálně po třech. Za vesničkou se tyčilo pohádkové pohoří Díkeos. Děti jezdily na koloběžkách a k večeru se zvýší silniční provoz, najednou se vyrojí více aut.

Chtěla jsem si vyfotit západ slunce, ale ten den se mi to nepodařilo. Nevadí, tak jindy.

Děkuji moc za vaší zpětnou vazbu, ať už „líbí se“, „komentář“, „odběr“ či „finanční podporu“. Díky vám mohu v této bohulibé činnosti pokračovat.

Těším se na vás u dalších mých článků

Zdroje:

Autorský text